S politickými trafikami a finančními skandály se potýkají mnohé země EU
Takzvané politické trafiky, které v Česku prověřuje policie a vedly až k rezignaci premiéra Petra Nečase, se rozdávají i v dalších zemích Evropské unie. Stejně tak se mnoho zemí potýká i s finančními skandály. A mnohde jsou na to dokonce zvyklí.
Trafiky zná i slovenská politika. Dozorčí rady firem s účastí státu nabízejí vládním stranám řadu lukrativních postů. Koloritem jsou na Slovensku i političtí nominanti ve státní správě, po každých volbách si nová vláda dosazuje svoje lidi do řady pozic.
Novodobá slovenská politika zná i případy zlatníka, který se stal šéfem Slovenského plynárenského průmyslu, nebo pedagoga, ze kterého udělali ministra hospodářství. Trafiky nebo spíš odměny přišly na řadu i ke konci 2. vlády Mikuláše Dzurindy.
Jak je to s politickými trafikami ve světě, zjišťovala redaktorka Helena Berková
Vláda si tehdy potřebovala zajistit většinu v parlamentu, poslance bylo potřeba si zavázat, podle dobových svědectví například dotací na novou silnici v příslušném volebním obvodě.
Loni se zase o trafikách mluvilo na slovenském ministerstvu dopravy. Tamní manažeři, třeba ve státních železničních společnostech, dostali zlaté padáky, vysoké odstupné v řádech milionů korun.
Na korupce a finanční skandály jsou prý docela zvyklí i v Rakousku. Zářným příkladem postoje rakouské justice je rozsudek, kterým soud letos poslal na čtyři roky za mříže bývalého ministra vnitra, člena Rakouské lidové strany (ÖVP) Ernsta Strassera.
Už když byl v Bruselu ve funkci europoslance, sjednával si finanční odměnu za to, že ovlivní v Evropském parlamentu změnu jistého zákona. Naletěl totiž anglickým novinářům, kteří se vydávali za lobbisty.
Ernst Strasser si s nimi domlouval honorář slovy: „Moji klienti platí mé firmě 100 tisíc eur ročně.“ Výrok soud, čtyřletý trest nepodmíněně většina rakouských sdělovacích prostředků a veřejnosti komentovala jako důležitý signál boje proti korupci.
Ve Francii je politika často založená na osobních vztazích a vzájemně výhodné obchody nejsou ničím neobvyklým. Ostatně 72 procent Francouzů se domnívá, že politici jsou zkorumpovaní. Na straně druhé, pokud existuje vážné podezření na porušení zákona, ocitají se tito lidé často u soudu.
Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy měl velmi dobré vztahy s Martinem Bouyguesem, šéfem velké stavební a telekomunikační společnosti, který pomohl Sarkozymu i s volební kampaní. Nikdy se však neprokázal podíl Sarkozyho na významných vládních zakázkách, které tento koncern dostává.
Takzvané trafiky mohou být i vynucené. David Martinon byl Sarkozyho mluvčím a poté, co se dopustil několika chyb - byl ze své funkce odvolán. Aby mu to nebylo líto, byl pak vyslán do Los Angeles jako generální konzul.
Francouzská veřejnost považuje službičky v politice jako něco zcela samozřejmého a nikoho to nevzrušuje. Pokud to tedy nejde přes určitou hranici, jako v případě bývalého ministra zahraničí Rolanda Dumase, který zaměstnal svou milenku v ropné společnosti Elf.
