Sbírání hub je pro Poláky koníčkem i výnosným byznysem
I když se Češi rádi označují za národ houbařů, skutečnou houbovou velmocí jsou jejich severní sousedé. Sběrem a prodejem hub se v Polsku živí celé rodiny a ze země se ročně vyveze přes dvacet tisíc tun hub.
„Něco prodám a něco si nechám pro sebe. Všechny houby přece nesním. Mám svoje místa a tam pravidelně chodím,“ říká šestasedmdesátiletá důchodkyně Czeslawa. Její důchod je tisíc zlotých, tedy asi 5500 korun a prodej hub je pro ni zajímavý přivýdělek
Houby od lidí jako je paní Czeslawa se vykupují skoro v každé vesnici v okolí velkých lesů. Většina z prodejců přijíždí až k večeru.
„Přijíždějí mezi pátou odpoledne a osmou večer. Lidé, kteří nemají práci nebo jsou v důchodu, chodí po lese celý den, aby nasbírali co nejvíc a něco vydělali. Jsou celé rodiny, hlavně ty početné, které se živí výhradně sběrem a prodejem hub. Je to pro ně hlavní příjem,“ vysvětluje Roman Dargas, který houby vykupuje.
„Obchod s čerstvými houbami je určitě byznys plný rizika. V posledních letech se ale naše podnikání trochu usnadnilo, hlavně díky přenosu informací. Ceny za houby se můžou změnit až dvakrát třikrát během dne. Ovlivňuje to nejenom počasí u nás v Polsku, ale například to, jestli prší v Rumunsku nebo Bulharsku. To všechno má vliv na cenu a prodej,“ říká Jacek Bankiewicz, spolumajitel firmy Fungopol, která je největším zpracovatelem hub v Polsku
Houby se v továrně krájí, suší, marinují, nebo zmrazí na zimní měsíce. Základem úspěchu v zahraničí jsou informace. „Musíte mít přehled o tom, jestli například zrovna ten den v Rusku rostou houby a dostat je na trh dřív. Když je v Itálii vedro přes třicet stupňů tak Italové houby nejedí, nekupují a dají si raději salát. Když je chladněji, poptávka je naopak obrovská,“ prozrazuje obchodník taje houbového byznysu.
Obchod zcela závislý na počasí i dalších vlivech přírody zdaleka není bez rizika. „Podnikám dvacet let a můžu říct, že ani jedna sezóna nebyla stejná. Houby si rostou jak chtějí, nemají žádná jasná pravidla,“ dodává Bankiewicz.
Špatná sezóna
„Letošní rok je špatný, protože nerostou praváci. A pokud ano, tak jsou velmi červiví. Takovou sezónou nepamatuji,“ stěžuje si houbařka Czeslawa.
Její slova potvrzuje i podnikatel Bankiewicz. „Houby nerostou, je jich velmi málo a navíc nejsou zdravé. Noci už jsou velmi chladné a to hlavně pravák nemá rád,“ říká.
A jaké počasí je tedy pro houby nejlepší? To nedokáže říct ani po dvaceti letech praxe v „houbovém průmyslu“. „Byly roky, kdy bylo sucho a praváků bylo opravdu hodně. A jindy bylo vlhko, ideální podmínky a nic nerostlo. Pamatuji si na rok 2000, kdy bylo tolik hřibů, že jsme je už nemohli od lidí ani vykupovat. Tehdy padl náš rekord, kdy jsme během jediného dne nakoupili 34 tun praváků,“ vzpomíná houbový magnát.
Na konci jeho zpracovatelské haly končí houby ve sklenicích. Zbývá už jen nalepit etiketu a vyslat polské houby do světa. Do Německa putují hlavně lišky, do Itálie míří pravé hřiby.
