Studenti z Plzně zažili revoluci v Súdánu. ‚Nakoupili jsme vejce a zůstali doma,‘ vzpomínají
Vůdci súdánských protivládních protestů vyzývají k občanské neposlušnosti. Dochází jim trpělivost při rozhovorech s Nejvyšší vojenskou radou. Armáda vládne zemi od sesazení prezidenta Omara Bašíra před čtyřmi týdny a opozice od té doby žádá, aby vojáci předali moc civilistům. Bouřlivé súdánské události přitom nevyvádějí z míry české studenty, kteří jsou v Chartúmu na zahraniční stáži.
„Všechny univerzity v Chartúmu jsou zavřené, nás to ale nijak neovlivnilo, protože profesoři docházejí na náš byt, takže výuku máme soukromou,“ říká jeden z českých studentů. Podle Honzy Klika tak na súdánské revoluci vlastně vydělali.
3:57
Jsme vděční, vzpomínají Súdánci na studia v Česku. Dění ve své vlasti přirovnávají k sametové revoluci
Číst článek
Spolu se dvěma dalšími spolužáky z blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni za sebou mají víc než polovinu z dvouměsíčního kurzu arabštiny v Chartúmu.
„Protesty probíhaly poblíž univerzity. My jsme ten den přišli na univerzitu a zjistili jsme, že je katedra zavřená. A viděli jsme několik Súdánců, jak běží k nám. Utrhli listy lípy a dávali si je přes ústa. Tak jsme přemýšleli, proč to dělají, a najednou jsme ucítili slzný plyn,“ popisuje události kolem sesazení Omara Bašíra další ze studentů Otmar Danyš.
„Přidali jsme se k Súdáncům a utíkali také. Nakonec nás jeden doktorand schoval do svého kabinetu,“ vzpomíná Danyš.
Život běží dál
To, že vláda uzavřela hraniční přechody včetně letiště a vyhlásila výjimečný stav, nechalo studenty z Plzně docela v klidu, jak líčí Michal Kortiš:
„Radili nám, ať radši zůstaneme doma, takže jsme jen rychle vyběhli nakoupit šedesát vajec a nějakou vodu a zahájili jsme vajíčkovou blokádu. Ta byla už další den prolomená a jedli jsme zase v restauraci,“ říká Kortiš. „Vejce nám ještě zbyly,“ dodává.
Protesty pokračují, některé ulice zůstávají neprůjezdné, ale každodenní život v Chartúmu běží stejným tempem dál. Od demonstrací se ale čeští studenti drželi dál.
„Teď to asi už není nebezpečné, ještě před pádem Bašíra to ale nebezpečné bylo. Byly tam nějaké civilní oběti, teď se tam víceméně už jen tancuje a zpívá a lidé jsou šťastní, takž teď bychom se i jít podívat mohli, a možná i půjdeme,“ míní Michal Kortiš.
Barvitá společnost
Trojice českých studentů popisuje, co je v Súdánu překvapilo. Například je podle nich možné seznámit se i se súdánskými ženami. „Dá se to. Bohužel univerzita je teď zavřená, univerzitní prostředí by nám velmi pomohlo. Od Súdánu jsem čekal, že to bude uzavřená společnost, a příjemně mě překvapilo, že je naopak velmi otevřená a hrozně barvitá,“ říká Michal.
3:07
‚Vymeteme z vlády staré struktury!‘ V Súdánu proběhl miliónový protest, poklidný a za zvuku hip hopu
Číst článek
„Vidím to právě na ženách, všichni muži zde chodí v bílé, je to jako uniforma, zatímco ženy tady nosí tisíce barev. Některé jsou zahalené, nezahalené. Začít s nimi rozhovor není problém,“ popisuje Michal své zkušenosti.
A zkušenosti se Súdánci obecně mají studenti podle Michala veskrze pozitivní: „Řekněme, že obyvatel Chartúmu je v zásadě milý člověk, kterého vždy udiví a vždy mu velmi polichotí, když na něj běloch promluví arabsky. Nedostali jsme se tu nikdy do žádného konfliktu nebo nepříjemné situace,“ říká.
Tradičními destinacemi pro výuku arabštiny bývala Sýrie, Egypt či Tunisko. Teď se ale arabisté jezdí zdokonalovat do nových destinací, jako je třeba Omán, nebo právě Súdán.
