Triumf krajní pravice. Východní Němci dali facku spolkové vládě, cítí se jako občané druhé kategorie

Praha 4. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak čtete historický úspěch AfD v zemských volbách ve východním Německu?
Myslím, že nejen u mě to je čtení v německé diskusi dominantní jako, řekněme poslední dějství vyhřezávání nespokojenosti s vývojem posledních tří, tří a půl dekád ve východním Německu. Asi nic tuto nespokojenost nepopisuje lépe než výsledek jednoho výzkumu z letošního roku, kde 75 % východních Němců říká, že se ve sjednoceném Německu cítí jako občané druhé kategorie. Důvody bych viděla zhruba tři. Za prvé to je jejich poměrně neutěšená socioekonomická situace, protože východní Německo v mnoha kritériích neustále, i po pětatřiceti čtyřiceti letech zaostává za západním Německem, ať už jde o výši mezd, odpracovanou dobu, pokrytí kolektivními smlouvami, výši důchodů, ale zejména v otázce majetků. Východní Němci nemají v podstatě žádné, všechny majetky se koncentrují na západě Německa. 

To je jeden důvod.
Druhý důvod je otázka reprezentace. Počíná tím, že to, čemu se teď říká poměrně honosně sjednocení Německa, bylo ve skutečnosti spíš přenesení veškerého západoněmeckého systému, institucí, norem, hodnot a tak dále na východ. To je asi nejlépe symbolizováno tím, že Němci nemají žádnou společnou ústavu a nadále platí takzvaný Grundgesetz, což byla na západě dočasná ústava, která měla existovat jenom do doby, než si sjednocené Německo vytvoří vlastní společnou ústavu. To se ale nikdy nestalo, což se na východě nadále bere velmi úkorně. Otázka reprezentace se ale pak propisuje i do otázky rozhodovacích pozic. Východní Němci jsou nadále velmi dramaticky podreprezentováni v podstatě ve všech rozhodovacích pozicích na spolkové úrovni a velmi paradoxně to platí i pro samotné východní Německo. Východní Němci jsou podreprezentováni i na svém území, protože elitní pozice byly před třiceti lety obsazeny západními Němci a doteď se to nezměnilo.

A třetí faktor?
Poslední úroveň je symbolická. Patří k ní to, že východní Němci jsou takovými celoněmeckými otloukánky. Je pořád poměrně normální se jim vysmívat, posměšně se jim říká „Ossis“, platí za nedovzdělané, necivilizované a to je samozřejmě něco, co se po třech dekádách v nějaké podobě taky projeví v nějakém sentimentu nebo v kolektivní psychice.

Zeď, která tak úplně nepadla

Takže zeď stále stojí?
Dá se to tak říct. Abych to vztáhla k zemským volbám, tak všechno, co jsem popsala, častokrát pro východní Němce ztělesňují strany, které byly mimo jiné taky importované ze západu. Teď u voleb dostaly největší výprask tři strany berlínské koalice. Tváří v tvář tomu, co jsem popisovala, ten základní sentiment na východě je nějaká nespokojenost, protest a to se potom manifestuje ve volbě protestních populistických stran.

Výprask dostala vládní spolková koalice SPD, Zelení a FDP a znovu říkám, je to historický úspěch pro krajně pravicovou AfD. Vysvětlete mi, proč ale zrovna ona? Chápu protestní hlas, ale proč vítězí zrovna strana, která má na předvolebních plakátech rodinu s dětmi, kdy děti jsou na gauči před rodiči, kteří zvedají pravici a levici v takové symbolické stříšce, která má vytvářet symboliku domova, ale vypadá to úplně jinak zvlášť v prostředí, ve kterém se nacházíme.
Na obecnější úrovni je to určitě tím, že AfD ztělesňuje jako žádná jiná strana boj proti elitám a východní Němci v tom čtou svůj sentiment protestu proti západoněmeckým elitám. Pak je to určitě taky protest proti změně, který AfD ztělesňuje. Je to strana, která zejména východním Němcům říká, že se nemusí nic měnit a nic se měnit nebude, už se měnilo dost: Už jste toho prodělali dost a dál už se měnit nemusíte. K tomu je potřeba říct, že transformace na východu Německa byla mimořádně bolestná. Nedá se to srovnávat s transformací tak, jak proběhla u nás. Východní Německo zaznamenalo obrovské demografické propady, propady porodnosti, ohromnou migraci na západ, masovou dlouhodobou nezaměstnanost, takže určitá vyčerpanost ze změn je tam obrovská. I v celoněmeckých průzkumech se ukazuje, že pokud něco předpovídá, zda budete, nebo nebudete volit AfD, tak je to právě transformační únava. 

Na úrovni konkrétních témat je to otázka migrace. AfD byla ta strana, která začala obhospodařovávat antiimigrační rétoriku po roce 2015 nejdřív a nejradikálněji. Proč jsou zrovna antimigrantské sentimenty na východě takové, se vysvětluje nejrůznějšími důvody. Jako první asi člověka napadne uzavřenost a homogenita východoněmecké společnosti, která pořád ještě přetrvává.

Je mnohem větší než na západě, což znamená, že východní Němci mají s nelegální migrací mnohem menší problém než západní Němci, ale rétorika stran, jako je AfD, v tomto ohledu ve východním Německu vítězí.
Jenže na západě si mnoho lidí na migraci, barevnost, multikulturalismus společnosti zkrátka zvyklo, protože s tím jsou konfrontováni v daleko větší míře a v daleko delším časovém horizontu. Další otázka, která se v souvislosti s antiimigrační náladou na východě Německa hodně skloňuje, je demografie. Východní Německo ztratilo čtvrtinu svých obyvatel po roce 1989, to je strašně moc. Existuje hypotéza pro celý postkomunistický prostor, kterou zastává například bulharský politolog Ivan Krastev. Tato teorie říká, že tam, kde jsou společnosti demograficky znejistělé a mají pocit, že v blízké budoucnosti nebudou existovat a jich kultura nepřežije, tak daleko hysteričtěji reagují na to, když přichází zvenčí nějací lidé, kteří jsou vnímáni jako cizí. 

Jako potenciální hrozba.
Určitě je tam otázka averze proti změně. Východní Němci jsou enormně averzivní proti dalším změnám, které by měli absolvovat, a významnější migrace vždycky je změna, ať už se jedná o kulturní otázky, anebo i o otázky rozdělení zdrojů, tedy toho, kdo bude mít práci, byty nebo i různé sociální dávky, když na to přijde.

Poslední aspekt, který mi přijde zajímavý, docela dobře vystihla shodou okolností Petra Köppingová, která teď byla sociálnědemokratická lídryně kandidátky v Sasku. Někdy po roce 2015, když měla vysvětlit východoněmecký protiuprchlický sentiment, napsala knihu, která se jmenuje Integrujte nejprve nás. Je tam pravděpodobně i nějaký typ závisti kvůli pozornosti ze západu, která se najednou dostávala uprchlíkům, a ne východním Němcům, kteří zároveň mají pocit, že sjednocení Německa zdaleka nebylo dokončeno.

Jak si vysvětlujete, že AfD dominovala v Durynsku, ale v Sasku těsně prohrála? Zvítězili tam křesťanští demokraté. 
Jednotlivé spolkové země jsou rozdílné, podobně jako se u nás v různých krajích volí trošku jinak. Konkrétně u Durynska a velkého úspěchu AfD se hodně mluví o historických kořenech, protože to byl region, kde jako v jednom z prvních zakořenila už ve 20. a 30. letech minulého století NSDAP. Je možné, že tyto velmi dlouhé historické kořeny to bude mít taky a že nějaký typ mentality nebo politické kultury tam aspoň v náznacích přežil.

Mohlo by to vysvětlovat i to, že některým Němcům, kteří AfD volí, nemusí nutně vadit symbolika, o které jsem mluvil v souvislosti s tím plakátem? 
O tom se teď hodně mluví, podle mě to pořád má ten protestní náboj, tím to určitě začalo, ale zároveň máte pravdu, že se čím dál víc ukazuje, že východním Němcům v podstatné míře už ani nevadí ideologie, se kterou ta strana přichází. Každopádně pro Durynsko zároveň ještě platí, že to je venkovštější spolková země než třeba Sasko, je tam daleko méně velkoměst, daleko méně liberálních metropolí. V Sasku máte Drážďany, velmi liberální Lipsko, které zachraňuje volební výsledky Zelených nebo i Die Linke, a určitě to je i otázka infrastruktury. Z Drážďan je přímé spojení jak dálnicí, tak železnicí do Berlína, kdežto Durynsko je infrastrukturně poměrně odříznuté. To bude takový balíček důvodů, který to zapříčiňuje.

Zmínila jste Die Linke. Nemůžu se nezeptat na Sahru Wagenknechtovou, která sice už v Die Linke není, má vlastní partaj. Už jsme tady o ní dokonce měli jednu speciální epizodu ve Vinohradské 12, v níž jsme její příběh probírali. Vychází sice z levicového prostředí, ale její názory pendlují zleva doprava. Mohla by i ona být pro východní Němce protestním hlasem, který možná i sbíral hlasy od AfD?
Sahra Wagenknechtová přinejmenším založila svůj politický projekt s deklarovaným cílem odebrat hlasy zejména AfD. V levicovém prostředí se neskloňuje jenom v Německu, ale je to nějaká možná reakce na úpadek levice v mnoha jiných zemích. Wagenknechtová se rozhodla svým politickým projektem testovat hypotézu, že voliči pravicových populistů, potažmo teď už pravicových extremistů, protože AfD už právoplatně tu nálepku pravicového extremismu na východě má, jsou vlastně konzervativní levicoví voliči, kteří volí krajní pravici z nedostatku možností volit konzervativní levici, protože do nástupu Sahry Wagenknechtové by se dalo říct, že žádná v pravém slova smyslu konzervativní levice v Německu neexistovala. Jak SPD, tak Die Linke a Zelení symbolizovali levicový liberalismus. Wagenknechtová se ubírá podobným směrem jako AfD a někdy se dostane, řekla bych, na stejné pozice ve výsledku, ale myslím si, že existují velmi podstatné nuance mezi ní a AfD.

Ukázala bych to například na otázce migrace. Jestli si Sahra Wagenknechtová něco předsevzala jako hlavní téma, tak je to právě tato otázka. Nicméně AfD by proti migraci vždycky argumentovala národovecky, tedy že, migranti jsou kulturně odlišní, naše a jejich kultura nemůžou soužít, imigranti jsou kriminálníci, pocházejí ze zaostalých zemí, takže nám nemohou přinést nic dobrého. AfD taky hodně brojí proti islámu. Sahra Wagenknechtová se poměrně důsledně drží dost jiné rétoriky, která by se dala nazvat levicová. Hodně argumentuje nerovnostmi mezi globálním Severem a globálním Jihem, říká, že není fér vůči globálnímu Jihu, když z něj tolik lidí odchází k nám a že ty země vykrvácejí. V dlouhodobém měřítku tedy nemůžeme očekávat žádné zlepšení na globálním Jihu, když nalákáme tolik lidí k nám. Potom poměrně důsledně argumentuje tím, že čím víc bude příchozích, a budou to spíše lidé špatně vzdělaní, aspirující na nízko placená povolání a tak dále, tím víc budou konkurencí nižším německým vrstvám. Wagenknechtová hodně kritizuje německé liberální vrstvy, ale kritizuje je z těchto pozic. Říká jim, že se zabraly do témat, jako je genderově korektní mluva a tak dále, to se v Německu hodně řeší, ale liberálové podle ní zapomněli na to, že v zemi jsou úplně jiné vrstvy, které řeší jiné problémy související s migrací.

Facka berlínské koalici

Uskupení Sahry Wagenknechtové získalo v Durynsku 16 %, v Sasku 12 %. To jsou významná čísla. Znamená to, že tu máme v těchto dvou spolkových zemích ústup od velkých tradičních stran? Kancléř Olaf Scholz ostatně označil výsledek za hořký.
Na číslech, která jste jmenoval, je zejména pozoruhodné, že se jedná o politickou stranu, která ještě před tři čtvrtě rokem vůbec neexistovala. Vznikla v lednu letošního roku. Šuškalo se o tom už delší dobu, pravděpodobně se to za kulisami připravovalo, ale vznik strany se datuje teprve k lednu, takže volební výsledek je naprosto bezprecedentní. Poválečné německé politické spektrum bylo dlouho velmi zkonsolidované do takových, řekla bych, politických proudů až jako z politologické učebnice. Někdy v 80. a 90. letech přibyli Zelení, ale i jejich nástup byl velmi postupný. Mají úplně jinou genezi, vznikli z aktivistického hnutí, postupně se transformovali do politické strany. To, co vidíme u Sahry Wagenknechtové, je bezprecedentní. Vede to k tomu, že v obou jmenovaných spolkových zemích se Wagenknechtová bude muset nějakým způsobem účastnit vlády, protože ve všech možnostech, které jsou teď k dispozici, musí být, jinak vláda nebude mít většinu. 

Když jste mluvil o reakcích z politického Berlína a ptal jste se, jestli to znamená úpadek tří stran, které vládnou, tak tam je potřeba si říct, že ony nikdy nebyly na východě hluboce zakořeněné, zejména FDP a Zelení, kteří teď mají nejhorší výsledky z nich, tam nebyly nikdy žádná významná politická síla. U FDP to souvisí s tím, že to je uskupení kulturně liberální, což na východě není úplně atraktivní, a zároveň je to strana, která se cíleně obrací na majetnou, dobře vydělávající klientelu, to znamená na západoněmecké právníky, lékaře a tak dále, a to je zkrátka vrstva obyvatelstva, která na východě není. Zelení se teď dostali na východě do role kolektivního otloukánka, možná až politického nepřítele, protože jsou nejliberálnější. To je ta strana, podle které nejenže bude potřeba v důsledku klimatických změn udělat poměrně velké změny, ale že tyto změny by dokonce mohly přinést něco dobrého, že by na jejich konci mohla být nějaká lepší společnost. To je něco, na co východní Němci vůbec nejsou zvědaví, protože jejich zkušenost je naprosto opačná. SPD si na východě nevedla špatně, byť tam nikdy nedosahovala takových výsledků jako ve svých baštách Severním Porýní-Vestfálsku a tak dále na západě. Částečně se ještě docela drží. Za tři týdny budou volby v Braniborsku, kde SPD pořád aspiruje na 20 %, což není špatné. Ale i tak je to celkově poměrně velká facka pro berlínskou koalici a všechny její strany.

Půjde někdo s AfD?

A co opoziční CDU, která teď uspěla a zvítězila ve volbách v Sasku? Může nakonec vládnout se Sahrou Wagenknechtovou, nebo dokonce s AfD? Jak se budou skládat vlády v těchto dvou spolkových zemích, kde už volby o víkendu měli?
CDU vládnout bude a ty vlády nějak složit musí. V Sasku to aktuálně vypadá tak, že je možná koalice buďto křesťanských demokratů z CDU se sociálními demokraty z SPD a s aliancí Sahry Wagenknechtové, anebo CDU, Sahra Wagenknechtová a Zelení. Nicméně druhá koalice je poměrně nepravděpodobná, protože CDU doteď se Zelenými a s SPD vládla, se Zelenými nadále vládnout nechce, což ale zároveň neznamená, že alternativa se Sahrou Wagenknechtovou by pro ně byla atraktivní. Jsou to strany, které jsou od sebe v socioekonomické rovině hodně daleko. Wagenknechtová je nadále v socioekonomických tématech velmi levicová. Na druhou stranu v kulturních tématech nebo co se týče migrace by si tyto strany paradoxně mohly být poměrně blízko, protože i CDU koketuje s kritickými postoji vůči tomu, jak migrace v Německu aktuálně vypadá. 

Co Durynsko? 
Tam je situace daleko komplikovanější. Když pomineme AfD, se kterou žádná ze stran zatím deklarovaně vládnout nechce, a myslím si, že to tak zůstane, tak tam se jediná nejpočetnější koalice CDU s SPD a aliancí Sahry Wagenknechtové dostává přesně na 44 mandátů v Landtagu s tím, že celkem je v něm 88 křesel. To znamená, že tato koalice nemá většinu, takže se uvažuje, co by se s tím dalo udělat. Bude zřejmě potřeba nějaké podpory Die Linke, což je ale pro CDU aktuálně nemožné, protože má pravidlo, že s Die Linke se nevládne. Nastala ale patová situace a myslím, že CDU to bude muset přehodnotit a minimálně na jeden hlas nebo v nějaké podobě podpory menšinové vlády se bude muset na Die Linke spolehnout. Nejnovější vývoj je, že dosavadní ministerský předseda Bodo Ramelow z Die Linke nabídl, že by sám mohl být tím rozhodujícím hlasem, který poskytne této koalici většinu, protože právě on poslední roky vládl v menšinové vládě a říkal: Menšinovou vládu nebrat.

Ptám se na to i z toho důvodu, jestli je možné, že by se v této patové situaci, kdyby ji nevyřešili, k moci mohla dostat AfD? 
To je krajně nepravděpodobné. Zatím všechny strany, včetně aliance Sahry Wagenknechtové a CDU, deklarují, že nikdy s AfD vládnout nebudou. V Německu tomu říkají brandmauer, což by se dalo přeložit jako protipožární stěna. 

Takový sanitární koridor. 
Mezi sebou a AfD vystavěli protipožární stěnu. Je ale potřeba říci, že v případě CDU je tak trochu porózní, protože CDU na východě Německa je více pragmatičtější, méně ideologická, méně zatížená západoněmeckým antifašistickým konsensem a ozývají se z ní nejenom teď po volbách hlasy, které říkají: V jakém světě jsme se to ocitli? Raději budeme vládnout v ohromně nesourodé koalici se sociální demokracií, Sahrou Wagenknechtovou a za podpory Die Linke, místo abychom v nějaké podobě hledali možnosti spolupráce s AfD, která přece je stranou, která je v naší části politického spektra? Tím, že AfD tam teď má masivní většinu 33 % hlasů, se očekává, že minimálně bude sázet na to, že bude CDU dál v této rozpolcenosti rozviklávat. AfD volby vyhrála a taky se teď tváří, že se bude snažit vládu složit. Nevzdala to, její zástupci neřekli, že když ostatní s námi nechtějí, tak složí ruce do klína a počkají, až vládu složí ostatní. Takže v Durynsku se ještě případně očekávají nějaké komplikace. Bude to napínavé, uvidíme.

Váš osobní expertní politologický názor: padne nakonec ta protipožární stěna, nebo ne?
Myslím, že nepadne. Bylo by to příliš velké tabu a tato rozpolcenost v nějaké podobě v Německu zůstane. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: CNN Prima News, YT Tagensschau, YT Welt