Udrží radikály na uzdě? Slovenské smíření má po atentátu v rukách náhradník premiéra

Matěj Skalický mluví s Jurajem Buzalkou, sociálním antropologem z Univerzity Komenského v Bratislavě

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

20. 5. 2024 | Bratislava

Premiér na lůžku, Slovensko na kapačkách. Nad Ficem bdí lékaři, kdo se ale postará o chřadnoucí stát? Kde se na Slovensku vzala nenávist a jak se jí zbavit? O tom mluví Juraj Buzalka, sociální antropolog z Univerzity Komenského v Bratislavě. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Miroslav Tomek
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla, Jaroslav Pospíšil

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Ficovi podporovatelé před Fakultní nemocnicí s poliklinikou F. D. Roosevelta v Banské Bystrici, kde je slovenský premiér hospitalizovaný | Foto: Ferenc Isza | Zdroj: AFP / Profimedia

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák (Směr) | Foto: Ferenc Isza | Zdroj: AFP / Profimedia

Bratislava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovenský premiér Robert Fico (Směr) by měl být po nejméně dvou operacích při vědomí a ve stabilizovaném, ale stále vážném stavu. Podle posledních zpráv je ale mimo ohrožení života a nadále ho léčí v banskobystrické nemocnici. Obviněného útočníka policie vzala do vazby. Postřehl jste, jak po atentátu na Fica na sociálních sítích stoupla toxicita komentářů? Četl jsem, že slovenská policie řeší už asi čtyřicet případů. O víkendu vyšetřovatelé oznámili, že stíhají nejméně jednu osobu kvůli vyhrožování politikům. Proč je na Slovensku teď tolik nenávisti?
To je složitá otázka. V první řadě bych řekl, že v rámci mé bubliny jsem žádnou extrémní nenávist nezachytil, spíše naopak. Ale ano, vím, že ve společnosti byla všeobecně zaznamenána zvýšená intenzita napětí. Pravděpodobně to nesouvisí jen s atentátem, ale má to hlubší kořeny.

Hlubší kořeny má i ta velmi vyhrocená rétorika politiků? Protože zatímco i někteří vládní politici vyzývají ke klidu, tak podle Andreje Danka (SNS) začíná politická válka. Jak si to představuje? Jakou atmosféru toto prohlášení na Slovensku vytváří?

„Pro SNS v této etapě začíná politická válka.“

Andrej Danko, místopředseda NR SR /SNS/ (Ta3, 15. 5. 2024)

Určitě to nepomáhá. Zmínil bych renomovaného komentátora Mariána Leška, který k situaci uvedl něco v tom smyslu, že buď ještě dokážeme ten vlak zabrzdit, a v tom případě bude atentát vnímán jako jakýsi exces a vrátíme se do normálu, nebo to bude začátek eskalace dalšího napětí. Popravdě nevím, jak to dopadne. Jediná věc, která mě napadá, je chválit kroky představitelů, kteří hlásají smíření. Nějaké rituální činy už byly i vykonány. Chtěl bych zdůraznit jednu věc – pro některé klíčové součásti vládní moci je velmi těžké začít mluvit o smíření, protože se dostali k moci právě polarizací, zvýšenou kritikou oponentů, až bych řekl mytizací a vytvářením nepřítele. To tu trvá roky. Je pro mě analyticky až nepředstavitelné, jak někdo, kdo roky šíří nenávist vůči různým typům lidí, politiků nebo LGBT – teď je módní být antiliberál – teď otočí a bude říkat, že se s nimi chce smiřovat. To prostě nefunguje.

Šíření nenávisti

Vzpomínám si na to, kdy asi před dvěma lety místopředseda strany Směr Ľuboš Blaha hecoval dav v Nitře. Společně tam skandovali, že prezidentka Zuzana Čaputová je – a teď mi promiňte to slovo – americká ku*va. Fico tomu přihlížel, usmíval se, sám byl potom vulgární. Poslanec Blaha teď po atentátu na Fica halekal, že média roky šířila strašidelnou nenávist. Kdo ji šířil? Média, sám Blaha, vzpomínaný Danko, Fico…?

„Čím větší prostitutka, tím větší ku*va, čím větší lotr, tím větší celebrita.“

Robert Fico, premiér SR /Směr/ (Facebook, SMER-SSD, 1. 5. 2022)

To je komplexnější otázka. Při těchto vyjádřeních politiků, kteří se hlásí ke křesťanství, tradici, úctě a autoritám jsem se vždycky ptal, jaké mají matky a ženy, že jim takovéto misogynní projevy akceptují. Je to jen ilustrace toho, na čem vystavěli svou podporu, a že s tím nedokážou ze dne na den přestat. I voliči jsou nabuzení a v politické sféře čekají odvetu. To je samozřejmě cesta do pekla, ale zatím nepozoruji, že by se něco měnilo. A pokud se teď něco nezmění, tak to neskončí dobře.

Připomněl bych širší společenské souvislosti celého radikálního posunu veřejné sféry. Tady se musíme vrátit daleko, ale první bod je možná rok 2018, vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky a celý společenský pohyb, který přinesl změnu. Změna totiž nepřinesla očekávanou praxi smíření, ale naopak nastalo zpochybňování jakýchkoli vyšetřování.

To je politická rovina. Ale jako antropolog bych možná připomněl i hlubší společenské příčiny. Prošli jsme pandemií, což bylo něco nového a bezprecedentního i z hlediska burcování veřejného mínění. Možná si i čeští posluchači vybaví, že Robert Fico byl jedním z klíčových zpochybňovačů očkování a nošení roušek. Byla to součást útoku na rozum, úvahu a vědecké posuzování. Ale nejen Robert Fico, samozřejmě i jeho zradikalizovaní partneři na tom stavěli svůj kredit a svou podporu pro návrat do politiky. V neposlední řadě šlo i o to, jak vláda, zejména v osobě premiéra Matoviče, nezvládla situaci.

Ještě mě napadá jedna věc – je tu širší, globálnější trend, a tím je znovuzrození populistického obratu, jak to někteří nazývají. Ten není ničím výjimečný, na Slovensku má širší projevy. Často se hovoří o Trumpismu, o Brexitu, o růstu krajní pravice v Německu… Rétorika víceméně kulminuje i evropsky. V tomto bych tedy neviděl dramatické rozdíly, ale že je tu i nějaký globální trend, který takovému typu politiky přeje.

Co na tom lidi láká, třeba na šíření strachu? Je to snadný politický bod, protože to funguje a rozdmychává to mnohem větší nenávistný požár, než třeba i ten konkrétní člověk předem zamýšlel.
Určitě. Rozdělil bych je na dva typy. Jedni jsou cynici a druzí šarlatáni a hlupáci. Ti druzí nemají reflexi, jdou intuitivně naplno. Ti první nedokážou zabrzdit, protože vědí, že jedině to je udrží u moci. Velmi racionálně kalkulují s hněvem, nenávistí a o to jsou nebezpečnější. Když přestanou, nahradí je autentičtí nenávistníci nebo hlupáci a šarlatáni. Cynici to udržují v nějaké formě rovnováhy a blokují racionální debatu ve společnosti, programovou debatu o systémových řešeních. Všechno se zahlcuje tímto emočním balastem.

Nechci použít příliš moc zjednodušující zkratku, ale když jsem se ptal na kořeny nenávisti na Slovensku, tak hlavními důvody jsou tedy pandemie, populismus a nezvládnutí situace po roce 2018, po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové…?
A třetí důvod, který jsem zmínil, je globální krize tohoto typu správy společnosti. Můžeme to spojit s neoliberální krizí od finanční krize na konci nultých let, kdy více expertů upozorňovalo, že přijde populistická vlna. Na Slovensku se projevuje antiestablishmentovým pocitem, například kritikou elit, které jsou v Bratislavě – samozřejmě bohaté, vzdělané, západní, mají lepší školy a hlavně mají touhu po středostavovském ideálu, který chtějí dostat mezi lidi v podobě liberální demokracie. A to lidi dráždí. To je jen jeden z národních projevů populistického obratu. Není to jen o těchto částečných věcech. I tady jsou problémy v politické praxi. Můžeme se bavit o nabídce politiků, o vůdcovských parametrech lídrů, ale to bych řekl, že je ještě hlubší příčina, že jsme na periferii a zaznamenáváme dozvuky širšího paradigmatického posunu.

Terapeut pro Slovensko

Nesmíme zapomenout ve výčtu událostí z posledních let, které zamávaly situací na Slovensku, na rok 2022 a střelecký útok v Bratislavě u baru Tepláreň, kde byli zavražděni Matúš Horváth a Juraj Vankulič. Když dáme do řady roky 2018, 2022 a 2024, je to pro Slovensko doba temna? 
Tak dramatické výrazy bych nepoužíval, i proto, že život jde dál. Pokusy o smíření byly, ale narazily na perpetuum politické mobilizace. A to, že jsou někteří více odpovědní za tu nenávist, ať se nám to líbí, nebo ne, je dohledatelné. Je doložitelné, jakým způsobem ta populistická, antimoderní reakcionářská politika mobilizovala nenávist. Je to poprvé, kdy obětí není liberální novinář, představitel Bratislavy, LGBT komunity. Je to premiér země, který je z jejich tábora.

To je možný bod obratu, kdy se o ten rituální moment podle mě chvályhodně pokusila i paní prezidentka i ve spolupráci s budoucím prezidentem. Rituál je akt dramaticky odlišný od rutiny každodenního života, dochází při něm ke změně kvality. Když vstoupíme do rituálu, vycházíme z něj změněni. To je ideální čas na pokus o smíření. Jenže na to je samozřejmě potřebná ochota širšího spektra, možná bych použil náboženský výraz, otevřené srdce. Tady je role církví otevřena, zvláště na Slovensku. Lidé musí chtít jít směrem smíření, ale jak vidíme, zatím to stojí.

Ale zachytil jsem ministra Kaliňáka, místopředsedu vlády, jak říká, že ho premiér pověřil zastupováním při jednáních vlády. Dost zdrženlivě se vyjádřil i k tomu, že musíme ještě dozrát k tomu gestu, k tomu společnému prohlášení. Takže v tomto jsem relativně optimistický. Zdá se mi, že je velmi mnoho lidí i na straně cyničtějších populistů, kteří sice zneužívají masovou hysterii, ale velmi dobře si uvědomují, že není v jejich zájmu, aby to eskalovalo, protože si tím sami škodí. Nechtějí Slovensko někam odvést, udělat tu vojenský režim. Naopak chtějí těžit z toho, že jsou u moci a ovládají minimálně část hysterické voličské základny. Je v jejich zájmu to uklidnit, takže v tomto jsem optimista. 

Když šéfredaktor Respektu Erik Tabery mluvil v našem vysílání o tom, že by Slovensko potřebovalo terapii, tak terapeutkou by mohla být současná prezidentka a nastupující prezident? 
To by byl ten ideální scénář. Podle mě se o to oba pokusili. Většinou má prezident nebo prezidentka tendenci zahrnout všechny do své role nebo alespoň vyhlásit, že jsou prezidentem všech. Ideálním časem pro to bude inaugurace nového prezidenta. Ale jestli mu to umožní ti, kteří mu umožnili být zvoleným, to si nejsem jistý.

„Vykročme z bludného kruhu nenávisti a vzájemných obviňovaní.“

Zuzana Čaputová, prezidentka SR (Facebook, Zuzana Čaputová, 16. 5. 2024)

„Pokud dnes není politická scéna připravena na vzájemné usmíření, buďme na něj připraveni alespoň my všichni. Jsme jeden národ, jedno společenství, jedno Slovensko.“

Peter Pellegrini, zvolený prezident SR /Hlas-SD/ (Rádio Slovensko, 19. 5. 2024)

Myslím, že prezidentka Čaputová už v tomto nemá velkou roli. Populistickou částí elektorátu vnímána velmi negativně. U ní bych spíše věřil, že už ji vnímají jako někoho, kdo je za to odpovědný, protože jsou na ni nasměrovány obvinění z populistické části spektra. Už bych se tedy na ni příliš nespoléhal. Je skvělá politička, ale reprezentuje Slovensko, které ji už neposlouchá. Proto si myslím, že Pellegrini může paradoxně sehrát pozitivní roli. Ale jestli na to má, jak bych řekl, státnické vybavení, tím si nejsem tak jistý. Může se totiž stát, že ho zpracují. Z druhé strany je argument, že je konečně nezávislý, v té symbolické prezidentské funkci. Doteď musel kalkulovat s podporou, ale dnes je sám za sebe. Uvidíme.

Ale kdybych se vás zeptal, co dělat, aby došlo ke smíru a uklidnění, tak iniciativa musí vždy vzejít od politiků?
Jistě tu jsou nějaké občanské aktivity. Umím si představit velmi významnou roli církví a církevních představitelů, ale zatím kromě nějaké prosby o smíření… Vím, že byly slouženy nebo ohlášeny mše, které budou slouženy za premiéra. Ale že by církev využila tento víkend, který byl podle mě ideální pro to číst v kostelích nějaké zásadní poselství o smíření, to se mi nechce věřit. Takže církev je jedna sféra, kde si myslím, že by se dal ten rituál realizovat.

Samozřejmě jsou to i širší společenské vrstvy, jen jde o to, kdo by to mohl překlenout. Když se dnes řekne nevládní organizace nebo občanský aktivismus, tak se většinou jedné ze stran toho pomyslného konfliktu otevírá nůž v kapse. Tam si neumím představit, že by se něco událo, minimálně ne v krátkém časovém sledu. Z dlouhodobého hlediska je ale tu jeden obrovský projekt, který je třeba na Slovensku zrealizovat, a to jsou občanské diskuse, chodit mezi lidi a zase se vrátit k tomu, co se dělo během mečiarismu, že lidé sami začnou mít pocit, že tu ještě existuje alternativa, nejen tato reakcionářská, populistická politika. 

Kolik času zbývá?

Jak rychle musí k usmíření dojít, aby nedošlo k překročení další červené linie? Jsme v době, kdy od Štefana Harabina, kterého ve slovenských prezidentských volbách volilo skoro 300 tisíc lidí, slyšíme, že by rozpustil opoziční stranu Progresivní Slovensko. Na druhé straně slyšíme od Igora Matoviče, bývalého slovenského premiéra, že by měl rezignovat ministr vnitra, Matúš Šutaj Eštok. 

„Dokážete si představit demokratickou zemi, kde by se to stalo? (…) Kdyby se někdo pokusil zavraždit premiéra na ulici, tak ten den, okamžitě, do minuty, do hodiny, by ministr vnitra odstoupil a nestrkal by hlavu do písku.“

Igor Matovič, poslanec NR SR /Slovensko/ (Facebook, OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti, 18. 5. 2024)

Laura Kellö Kalinská ze slovenského zpravodajského servisu Aktuality.sk říkala, že jsou teď Slováci postaveni před velmi vážnou otázku, co se po třiceti letech stane s demokracií. Jak rychle musí najít Slovensko klid?
Nedokážu říct jak rychle, protože si nemyslím, že to lze, i ve světle útoků, i násilných, které se tu za poslední roky udály. Ale myslím, že ministr vnitra by měl odstoupit. Byl by to symbolický akt. Ne proto, že by za něco přímo mohl, ale že by vysloveně přijal politickou sebekritiku, citlivé vnímání situace. Vždyť jim nikdo nebere úřad, ani kontrolu nad službami. Mají legitimitu ve volbách. Ale to je taková hra na chlapy, kteří prostě nemají a neuznávají chyby. Asi by to bylo uznání viny nebo něco takového. Je to taková velice ostrá vesnická politika, které samozřejmě musíte rozumět. Tady bych argumentoval trochu jinak než patetickými závěry – že už je konec, demokracie padá a podobně – že to není až tak horké. Jak jsem zdůraznil, je tam množství pragmatiků a jedním z nejfenomenálnějších a nejzkušenějších je Robert Kaliňák, který je dnes premiérem na lůžku pověřený, aby řídil vládu.

Kaliňák není žádný nováček. Rozumí tomu. Všimněte si, jak chytře manipuluje v zahraniční politice, jak perfektně si rozumí se zbrojními firmami. Je oblíbený u Američanů, ví, co je třeba dělat na Ukrajině, navzdory rétorice, kterou strana má ve vztahu ke svým voličům. Takže si myslím, že on sám je reprezentant inteligentního, možná morálně cynického, ale pragmatického politického středu. Jen je to teď trochu vychýlené. No a tady jsme u toho, do jaké míry dokáží udržet radikály na uzdě. Když zmiňujete Harabina, ale i Danka, což je krajní pravice v mnohém mimo demokratické spektrum – oni nemají jinou možnost než Směr. Takže jediný faktor, který drží radikály u moci, je v podstatě Směr a osoba Roberta Fica. Bude ještě zajímavé, jak si je uklidní.

Ještě jsem možná neřekl jednu věc – nevíme, jak se bude vyvíjet situace v okolí. Je tu válka, nějaký hybridní tlak, což i oni vyhodnotili. Nemyslím si, že na slovenskou vládu působí nějací přímí agenti z cizích mocností, ale spíše zjistili, že zde probíhá boj o duše, že je nějakým způsobem ovlivňováno veřejné mínění. V tomto slovenské vlády všechny, bez výjimky, udělaly velmi málo na ochranu demokracie před vlivem cizích mocností a hybridních operací. Myslím, že si v tomto hřáli hada na prsou, že se jim to může vymstít. Že to je také příležitost, jak by tu radikalizaci možná uměli regulovat.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: TA3, facebookové profily Zuzana Čaputová, SMER-SD a OĽaNO a Rádio Slovensko.

Matěj Skalický

Související témata: Matěj Skalický, Vinohradská 12, Slovensko, Robert Fico