Únava z politiky, drahý život. Nový premiér se pokusí vyvést Brity z mizérie

Londýn 8. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Keir Starmer je novým premiérem Spojeného království. Jak hodnotíte jeho drtivé vítězství, které se skoro srovnává s gigaúspěchem labouristů z roku 1997 a úspěchem Tonyho Blaira? 
Jsou tam některé rysy, které se dají porovnat a které jdou za prosté srovnání, že labouristé zase vyhráli drtivým způsobem. Jak Keir Starmer, tak Tony Blair posunuli labouristickou stranu z rozhádané fáze do jednotnější podoby a zároveň do politického středu. V obou případech můžeme sledovat to, že konzervativní strana, která byla u moci dlouho, se během této doby vnitřně dost rozhádala a byla zužována skandály jednotlivých poslanců, které otrávily veřejnost. 

V obou případech se k tomu také přidaly ekonomické nesnáze Velké Británie. V roce 1992 to byl útok na libru a teď je to krize životních nákladů. Určité podobnosti tam tedy jsou, ale zároveň bych vypíchla jeden důležitý rozdíl – když vyhrál Tony Blair, tak vyhrál v mnohem lepší ekonomické situaci, i přesto, že na tehdejší poměry byla relativně složitá. Tehdejší ekonomický růst Británie byl kolem 5 procent, teď je to kolem 0,5 procenta. Vyhrál také v situaci, kdy britská veřejnost byla z vítěze mnohem nadšenější. Když se podíváme na podíl hlasů, se kterým Tony Blair vyhrál volby, tak dostal přes 40 procent hlasů. Keir Starmer dostal teď něco kolem 34 procent hlasů. Většiny, které labouristická strana má v jednotlivých okrscích, nejsou tak velké, jako byly v roce 1997. Takže i když se ve výsledku podíváme na parlament, tak za Keirem Starmerem podle mě vidíme mnohem menší nadšení populace a mnohem větší únavu z politiky.

Když jsem se díval na analýzy voleb, tak labouristé posílili skoro všude, zejména co nejseverněji, Skotsko, kde oslabuje Skotské národní strany (SNP), a podobně. Na druhou stranu si říkám, že levicová lavina, která se teď převalila přes ostrovy, přece musela mít nějaký zrod…?
Já bych to, při všem respektu, rozhodně nenazvala levicovou lavinou. To, co tady je, je touha po změně a zhroucení alternativ. Navíc, jak už jsem říkala, Keir Starmer posunul labouristickou stranu hodně směrem do středu, aby byl přijatelnější pro lidi, kteří by normálně volili třeba konzervativce, SNP nebo i liberální demokraty. Takže labouristická strana pod Jeremym Corbynem, minulým předsedou, byla mnohem levicovější a vyhraňovala se mnohem levicověji než teď Keir Starmer. To, co jsme viděli zejména ve Skotsku, ale později i v Anglii, je do velké míry dáno také zhroucením oponentů. Konzervativci se velmi intenzivně stříleli do nohy i během kampaně a stejně tak SNP, která se úplně rozložila. Appeal pro voliče dokázala opravdu spektakulárně ztratit. Takže si myslím, že výsledek může vypadat červeně a ano, Labouristická strana je strana levicová, ale že by se veřejné mínění Británie najednou posunulo velmi zásadně doleva, to se nedomnívám. 

Tak já to upravím na labouristickou lavinu. Pro Konzervativní stranu je to nejhorší výsledek za asi sto let a mohlo být ještě hůř, ne?
To rozhodně mohlo. Některé propočty, které vycházely před volbami, ukazovaly, že by Konzervativní strana mohla mít jen pár desítek poslanců a že by možná ani nemuseli být oficiální opozicí, tou druhou nejsilnější stranou v parlamentu. To se jim nakonec podařilo zvrátit. A když se podíváme na to, kdo z konzervativců se do parlamentu nakonec dostal, tak si myslím, že je docela zajímavé, že proplula většinově – ne kompletně, ale většinově – centristická část Konzervativní strany, právě jako Rishi Sunak. Ti nakonec dokázali voliče ve svých okrscích oslovit. 

Pád konzervativců

Konzervativci vládli 14 let. Jejich podpora v posledních letech silně klesala. Z jakého důvodu? Proč nedokázali britské voliče svou politikou oslovovat? A kdo z lídrů konzervativců mohl za ten propad nejvíc? 
Otázku bych možná rozdělila na dvě části. Domnívám se, že konzervativci ztráceli voliče a podporu na dvou základních úrovních. Jedna je dlouhodobá, kde selhaly některé jejich politiky, s kterými se do úřadu dostali. Nastupují v roce 2010, po ekonomické krizi, která Británii zasáhla velmi silně. Dostali se tam s tím, že budou šetřit. A programy úspor, které zavedli, nevedly k zefektivnění veřejných služeb. Veřejné služby tak začaly ztrácet kvalitu. To není věc posledních dvou, tří let, například jsou tu velké problémy se zdravotnictvím. A řada voličů, kteří by podpořili Konzervativní stranu před 14 lety, začala vnímat, že sice je peněz méně, ale efektivita se příliš nezměnila a ve výsledku jsou ty služby horší. 

Velmi podobný příklad je i Brexit. David Cameron vyhrál volby na tom, že udělá referendum o EU. To byla traumatizující sága, která nikoho neučinila šťastným a spokojeným. Takže na tom je vidět dlouhodobá únava z těch několika vlajkových lodí, které nepřinesly výsledky. A tam můžeme jmenovat samozřejmě Davida Camerona nebo Borise Johnsona, který Brexit dotáhl. 

Pak jsou tam krátkodobé skandály, které lidi definitivně otrávily. Opět bych jmenovala Borise Johnsona a zejména jeho Partygate. Jeho covidové politiky se mu až tak nevyčítají. Ale co se vyčítá konzervativcům, bylo zadávání zakázek na nákup ochranných zdravotních pomůcek, které velmi často přistály některým kamarádům konzervativních poslanců. Posledním hřebíčkem byla právě Partygate, neboli pořádání večírků na Downing Street v době lockdownu, kdy lidé museli sedět doma, a zejména také v době, kdy zemřel princ Philip. Královna musela na pohřbu sedět sama, daleko od své rodiny, a v té době se v Downing Street pořádaly večírky. To jim ublížilo opravdu hodně. Druhý, koho lze v tom krátkodobém horizontu jmenovat, je samozřejmě Liz Trussová. Ta nastoupila s tím, že všechno vyřeší a rozsekne, což se spektakulárně nepodařilo. 

Expremiérka Liz Trussová chtěla jednak velké ekonomické změny a taky měla přijít s posunem plánu proti silné migraci do Velké Británie, která nastala po Brexitu. Přesně o tom mluvila i po volbách, že to Konzervativní strana nezvládla. 
Dovolím si takovou subjektivní poznámku. Nedomnívám se, že by plán na deportaci migrantů do Rwandy čemukoliv pomohl, i kdyby fungoval. Migrace do Velké Británie je z drtivé většiny legální. Minulý rok do Velké Británie přišlo 630 tisíc lidí – ti, kteří přišli, minus odešli, takže plus 630 tisíc – a 40 tisíc z nich jsou nelegální migranti. I kdybyste každého z nich posadil do letadla a poslal do Rwandy, tak pořád zbývá 590 tisíc lidí. 

Řešení migrace do Velké Británie bude zřejmě spočívat ve změnách vízových politik. Ty se změnily a do určité míry vyvolaly migrační vlnu právě po Brexitu. Panovala totiž velká obava, že lidé z EU, kteří tady pracovali ve zdravotnictví a ve službách, z Británie odejdou. Trochu se tedy uvolnila vízová pravidla pro lidi z neevropských zemí a oni toho samozřejmě využili. Takže velká většina migrace je buď pracovní, nebo jsou to rodinní příslušníci lidí, kteří sem přicházejí za prací. Velké množství migrace jsou také studenti, kteří tu pak mohou zůstávat pracovat. 

Takže řešení toho velkého čísla je spíše ve vízové politice. A lidé jistě budou chtít řešit nelegální migraci, protože 40 tisíc je pořád velké číslo, a i z humanitárního pohledu je to prostě strašně nebezpečné. To se tedy řešit bude, ale to by chtěl Keir Starmer řešit ustavením jakési pobřežní policie a imigrační policie, které chce dát větší pravomoci pod zákonem na potírání terorismu. Chce se snažit rozbít gangy, které sem lidi pašují, stejně tak, jako se pokoušeli dříve rozbít teroristické buňky. K tomu ale bude samozřejmě potřebovat spolupráci ze strany Francie a dalších evropských zemí. 

Palčivá témata

Ale bude to asi jedna z prvních věcí, kterou bude chtít udělat. Keir Starmer je bývalý stínový ministr pro imigraci, takže má s tímto tématem už i nějaké zkušenosti. Současně dlouho odkládané lety, které měly začít už před několika lety a znovu se odložily kvůli volbám, teď na konci července stejně neodletí, protože by měly být zrušeny. To je pravda? 
Lety byly odkládané právě z toho důvodu, že každý ten jednotlivý člověk se pokoušel odvolávat a Evropský soud pro lidská práva jim v některých případech dal za pravdu. Celý proces byl prostě velmi zdlouhavý. Keir Starmer na svojí první tiskové konferenci řekl, že tahle politika končí a bude muset začít něco jiného. Kdyby se mu povedlo omezit příjezdy přes kanál – což je to, co je hodně viditelné, co bývá ve zprávách – tak má s voličskou podporou vystaráno. 

Starmer taky řekl, že minulé vlády příliš dlouho přihlížely, jak miliony Britů upadají do stále větší nejistoty. Chce návrat k politice veřejné služby. Co to znamená? 
To teprve uvidíme. Na začátku volebního období říkají všichni úplně to samé – jsou tady, aby sloužili. Viděla jsem sestřih úvodních projevů britských premiéru a všichni říkají totéž. Takže uvidíme, jak to bude vypadat. Keir Starmer ale tvrdí, že je připraven dělat nepopulární rozhodnutí. Prioritou pro něj má být blaho země a pak teprve stranická politika. Prý se nenechá vláčet křídly uvnitř Labouristické strany a je rozhodnutý dělat kroky, které politicky možná nejsou úplně jednoduché.

Má několik návrhů, co by chtěl dělat. Chtěl by najmout nové učitele do státního sektoru vzdělávání. Tvrdí, že to zafinancuje tím, že by ukončil daňové prázdniny na soukromých školách. Lidé, kteří mají děti na soukromých školách, by si tak k poplatkům už teď nemalým museli ještě připočíst dvacetiprocentní daň. Peníze by pak šly na financování školství státního. Myslím, že ve svojí vládě pro to podporu najde, protože je většinově vzdělaná ve státním sektoru na rozdíl od některých vlád předchozích. 

Další, co by chtěl rychle změnit, je fungování Národní zdravotní služby (NHS). Tam si ale myslím, že i kdyby se mu to podařilo, tak to bude na dlouhé roky. Britské zdravotnictví je v opravdu těžké krizi. Británie má celkem 66 milionů lidí a v současné době je přes 8 milionů z nich na čekacích listinách na nějaké vyšetření, včetně mě. Tohle vyčistit, to bude trvat velmi dlouho. 

Co je relativně zajímavé, je návrh, podle kterého chce zřídit státní agenturu pro obnovitelné energetické zdroje. Tvrdí, že Británie by v zájmu své vlastní energetické bezpečnosti měla investovat co nejvíc do toho, aby pod státní kontrolou – i za státní investice, na to si chce půjčit – dokázala vyvíjet zdroje energie, které jsou nezávislé na dodávkách ze zahraničí. Takže tady lze očekávat, že nastane období investic do alternativních zdrojů energie, jednak z pohledu klimatické krize, ale on to rámuje i jako otázku národní bezpečnosti. 

A co ta mizerná životní úroveň? Přijdou nějaké zásadní ekonomické reformy? Státní kasu má poprvé někdy od 13. století, kdy funkce vznikla, na starosti žena, Rachel Reevesová. Už se ví, jakou úlohu chce sehrát?
Ministerstvo financí nemůže posílat balíčky peněz každému, aby si přilepšili. Co ale chtějí udělat, je povzbudit ekonomický růst. I tady je podle mě společnost tak trochu víc nasměrovaná doprava. Lidé rozumí tomu, že by měli pracovat, aby si sami vydělali. Očekávání ultrapomoci od státu až tak velká nejsou, třeba v porovnání s některými jinými zeměmi. Zatím si relativně dost vystačí s heslem, že povzbudí ekonomický růst, čímž vytvoří pracovní příležitosti a investiční příležitosti. Životní úroveň by se tím měla tržně vyřešit sama. 

Slibují, že nebudou zvedat daně. Tím během volební kampaně hodně strašili konzervativci, že labouristé zvýší daně. Slibují tedy, že nebudou zvedat ty nejrozšířenější daně – sociální pojištění nebo třeba daň z příjmu. Zároveň ale už řekli, že některé daně zvedat mohou, jako jsou například daně z majetku a tak dále, aby některé své kroky zafinancovali. Mohu se samozřejmě mýlit, ale nezaznamenala jsem plány na velkolepé rozšíření toho Welfare state, zajišťovatelského státu. Naopak někteří občané, možná trochu levicovější, obviňovali Keira Starmera z toho, že není dostatečně solidární. A on vždycky říkal, že by tohle rádi překopali, ale až na to budou mít prostředky.

Další směřování

Nepomohlo by Velké Británii další znovu přiblížení k EU? 
Je vidět, že by to Keir Starmer chtěl, že by byl velmi rád, kdyby se podařilo nastavit vztahy s Evropou na přátelštější a konstruktivnější notu. Jmenoval několik oblastí, které mohou znít možná maličko malicherně, ale tady z nich byly novinové titulky – například, aby britští hudebníci mohli jezdit do Evropy za snazších podmínek. Teď musejí získávat víza a je například velmi těžké stěhovat vybavení pro koncerty. Britský hudební průmysl je populární a slavný, a když lidé jako Harry Styles chtějí jet hrát do Evropy a najednou s tím mají mnohem víc papírování a potíží, tak to nepůsobí úplně dobře.

Pak jmenoval některé veterinární kontroly. Posouvat třeba maso, masné produkty nebo i živá zvířata přes hranice je teď velmi komplikované, takže to bych chtěl zjednodušit. Zároveň ale jedním dechem přidává to, že se Británie nebude vracet ani do EU, ani na jednotný trh, ani do celní unie. Prostě je mimo EU. Na jednu stranu by tak chtěl, aby vztah Británie s EU fungoval lépe, produktivněji, konstruktivněji a vstřícněji, aby byly zapomenuty války a ukřivděnost z doby Brexitu, ale zároveň tvrdí, že když jsme venku, tak jsme venku.

Jaké další roky pod vládou labouristů Velké Británii zvěstujete? 
Nerada zvěstuji cokoliv do budoucnosti. Doufám ale, že nové vládě alespoň v prvních letech, kdy mají energii a nápady, alespoň něco vyjde a snad se jim podaří alespoň stabilizovat ekonomickou situaci. Od toho by se pak odvíjelo zlepšení i ve veřejném sektoru. Zároveň jsem si vědoma – a myslím, že si jsou toho vědomi i lidé v Británii, čemuž odpovídají i volební výsledky a to malé nadšení – že to má vláda extrémně těžké. I Rishi Sunak to měl těžké. Jeho vystoupení v premiérské roli bylo takové, jaké bylo, protože ta situace je extrémně komplikovaná. Disponují relativně málo penězi, zároveň by všechno potřebovalo nějakou investici. I mezinárodní situace je velice složitá. 

Keir Starmer na tom nebude jinak. Nevidím možnost, jak by mohl nastoupit a najednou by všechno šlo k lepšímu. Nastupuje k tomu samému rozpočtu a nastupuje do té samé mezinárodní situace, a jestli se jim podaří něco zlepšit, tak to asi bude postupné a nemyslím si, že by to bylo úplně dramatické. V co doufám je, že přinese stabilitu a že se mu snad povede vrátit lidem důvěru v politiky. Ta je teď hodně otřesená.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, BBC a youtubové kanály The Independent, AFP News Agency, Evening Standard, Guardian News a Bloomberg Television.