Polsko se sice nevyhnulo krachu několika menších bank, ale s pádem velkých peněžních ústavů se nemuselo potýkat. Polsko vytvořilo už na počátku 90. let velmi přísná pravidla fungování bank a dozoru nad nimi.

14:43 21. února 2003 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Bankéři sice tvrdý systém bankovního dohledu často kritizují, ale ten účinně zabraňuje tomu, aby se banky dostávaly do platební neschopnosti. V Polsku proto nedošlo ke krachu žádné velké banky.

Problémy měly malé družstevní záložny, které se postupně zkonsolidovaly a spojily se ve větší peněžní instituce. Z původních 1500 kampeliček jich dnes v Polsku existuje 600. Velmi krátká byla na sklonku roku 2000 agónie regionální Banky Czestochowa. Centrální banka na ni uvalila nucenou správu. Celou banku nakonec převzal 7. největší polský bankovní dům.

Z bankovního světa před třemi lety zmizel jiný peněžní ústav - Bank Staropolski v Poznani. Při jeho krachu šlo o majetek v hodnotě několika set miliónů zlotých. Nešlo ale o banku s celostátní působností. Vkladatelé dostali peníze vrácené z bankovního garančního fondu.

V Polsku jsou dnes ze zákona pojištěny vklady do tisíce eur v plné výši. Z částky nad 1000 do 22500 eur může vkladatel počítat s vrácením 90 % svých úspor.

Milan Kopp, Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít