„Rose byla příkladem statečnosti, ale nyní jsme povinni pokračovat v jejím odkazu,“ uvedl ve čtvrtečním prohlášení Greg Schneider, výkonný viceprezident organizace Claims Conference. „Poučení z holokaustu nesmí zemřít spolu s těmi, kdo byli tomuto utrpení vystaveni,“ dodal.

Gironeová se narodila 13. ledna 1912 v polském Janówě. Když jí bylo šest, přestěhovala se s rodinou do německého Hamburku, jak popsala v rozhovoru v roce 1996. Na otázku, zda měla nějaké kariérní plány před nástupem nacistického diktátora Adolfa Hitlera k moci, odpověděla: „Hitler přišel v roce 1933 a tím to skončilo pro všechny.“ V roce 1937 se Gironeová provdala v domluveném sňatku za Juliuse Mannheima.

V devátém měsíci těhotenství žila v tehdy německé Vratislavi (Breslau), když nacisté přijeli odvézt Mannheima do koncentračního tábora Buchenwald. Jejich rodina měla dvě auta, a tak požádala manžela, aby jí nechal klíče. Řekla, že si pamatuje, jak jeden nacista řekl: „Vezmi i tu ženu“. Druhý nacista odpověděl: „Je těhotná, nechte ji být.“ Druhý den ráno odvedli i jejího tchána a ona zůstala jen s hospodyní.

Poté, co se jí v roce 1938 narodila dcera Reha, se Gironeové podařilo získat čínská víza od příbuzných v Londýně a zajistit manželovo propuštění.

V italském Janově, když bylo dceři šest měsíců, nastoupili na loď do Japonskem okupované Šanghaje jen s málem oblečení. Její manžel nejprve vydělával nákupem a prodejem použitého zboží. Později si našetřil na auto a začal provozovat taxislužbu, zatímco Gironeová pletla a prodávala svetry.

V roce 1941 však byli židovští uprchlíci shromážděni do ghetta a tříčlenná rodina se musela tísnit v koupelně jednoho domu. Tchán Gironeové přišel těsně před začátkem druhé světové války, ale onemocněl a zemřel. Museli čekat ve frontě na jídlo a žili pod vládou bezohledného Japonce, který si říkal „král Židů“.„Dělali lidem opravdu hrozné věci,“ popisovala Gironeová počínání japonských vojáků, kteří hlídkovali v ulicích. „Jednoho našeho kamaráda zabili, protože nebyl dost rychlý“.

Informace o válce v Evropě se šířily pouze formou fám, protože britská rádia nebyla povolena. Když válka skončila, začala rodina dostávat poštu od matky Gironeové, babičky a dalších příbuzných v USA. S jejich pomocí se v roce 1947 nalodili na loď do San Franciska pouze s 80 dolary, které Gironeová ukryla do knoflíků. Téhož roku rodina přišla do New Yorku. Později si s pomocí své matky Gironeová založila obchod s pletacími potřebami. Také se znovu setkala se svým bratrem, který odešel do Francie studovat a nakonec získal americké občanství tím, že vstoupil do armády. Když ho jela vyzvednout na letiště v New Yorku, viděla ho poprvé po 17 letech.

Později se s Mannheimem rozvedla a v roce 1968 se seznámila s Jackem Gironem, ve stejný den se jí narodila vnučka. V následujícím roce se vzali. Girone zemřel v roce 1990. Když byla v roce 1996 požádána o vzkaz, který by chtěla zanechat dceři a vnučce, odpověděla: „Nic není tak moc špatné, aby z toho nevzešlo něco dobrého. Nezáleží na tom, co to je".

Gironeová byla jednou z přibližně 24 000 přeživších, kteří stále žijí ve více než 90 zemích světa, vyplývá z loňské studie Claims Conference. Počet přeživších nacistických zvěrstev se ovšem rychle snižuje, protože většina z nich je velmi stará a často chatrného zdraví, s průměrným věkem okolo 86 let.

Nacisté a jejich kolaboranti během holokaustu zavraždili šest milionů evropských Židů a také statisíce Romů, mentálně nemocných, homosexuálů a dalších skupin, které považovali za méněcenné. V nacistických koncentračních táborech a na popravištích zahynuly také miliony Rusů, Poláků a příslušníků dalších národů.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít