„Zastavil vlak v noci, otevřely se dveře, reflektory na nás začaly svítit, byli tam SSáci se samopalama, měli psy, ti štěkali,“ popsal v minulosti pro Paměť národa příjezd do tábora v Osvětimi Miloš Dobrý. Byl prosinec 1943 a nejen pro něj byla tahle cesta vlakem vstupem do pekla.

„Když jsme museli vyskákat ven, tak jsem vyskočil, zůstal jsem stát, ale lidi kolikrát vyskočili a teď nemohli vstát, buďto si zranili nohy, tak oni na ně poslali psy, a když nemohli vstát, tak je zastřelili,“ vzpomínal.

Miloš Dobrý, který se narodil roku 1923 v Praze v židovské rodině, přežil Terezín, Osvětim, lágr ve Schwarzheide a pochod smrti zpátky do Terezína. Až do smrti v roce 2012 šířil osvětu o holokaustu. Byl aktivním odpůrcem projevu xenofobie a extremismu.

Proč se symbolem nacistických válečných zločinů stal právě tábor v Osvětimi, popisuje historik Petr Koura. „Tento tábor byl největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor. Zemřel v něm asi milion lidí, takže je to skutečně symbol nejenom holokaustu, ale řekl bych obecně nacistických válečných zločinů,“ říká historik.

Německo se podle něj s válečnými zločiny vyrovnává dobře. Třeba němečtí žáci jezdí povinně na exkurze do míst bývalých koncentračních táborů. V Česku dělá osvětovou a vzdělávací činnost o druhé světové válce i holokaustu třeba Židovské muzeum v Praze. A zaujmout se snaží i mladé lidi.

„Ročně k nám přijde kolem 20 tisíc českých studentů, převážně z druhého stupně a střední školy. Snažíme se o průběžnou modernizaci, práci s různými aplikacemi a výpověďmi přeživších,“ říká ředitelka muzea Pavla Niklová.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu si připomínají lidé ve světě i v Česku. Například v Terezíně tradičním průvodem světel nebo vystoupením Dismanova rozhlasového dětského souboru.

Tereza Chlubná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít