Ve Venezuele ženy rybaří, sváří i vychovávají děti. Vlivem emigrace zůstaly na venkově bez mužů
Rybaří, obdělávají pole, spravují domy, auta a k tomu ještě vychovávají své děti nebo vnoučata. Bezprecedentní exodus šesti milionů Venezuelanů ve venkovských částech způsobil, že zde zůstaly převážně jen ženy. A ty musí často zvládnout i fyzicky náročnou práci mužů, kteří zmizeli v zahraničí nebo odešli do velkých měst.
Juli Sosaová umí pracovat se dřevem, železem i plastem. Na svém dvorku, který vypadá jako jedna velká dílna, pracuje jako tesařka, instalatérka, svářečka, automechanička nebo obráběčka kovů.
Uvnitř domů se tato pětapadesátiletá žena mění v chůvu, učitelku, kuchařku a švadlenu. Občas zaskakuje i na zdejší benzínové pumpě.
Život ji naučil, ve své vísce La Soledad ve státě Aragua totiž jako řada dalších starších žen zůstala sama se svými vnoučaty. Otec dětí odešel do emigrace, matka do hlavního města Caracasu, kde se snaží získat práci placenou v dolarech. Ty nedávno uzákonil socialistický vůdce Nicolás Maduro.
„Když vám chybí muži, musíte se sami otáčet, samozřejmě občas potřebuju hrubou sílu, ale to, co mohu a dokážu udělat, s tím si poradím sama. Naučila jsem se být nezávislou. Už tu bojuji dlouhou dobu, vychovám přitom vnuky, protože můj syn odešel před sedmi lety do Peru, dcera do Kolumbie,“ říká reportérovi Radiožurnálu žena.
„A ještě že tak, protože víte, jak je na tom teď Venezuela po pandemii. My tady nežijeme, ale přežíváme, to je to co celé dny děláme, přežíváme,“ dodává.
Duální ekonomika
Juli totiž žije v ekonomice, kde dominuje lokální měna bolívar. Ta za dobu vlády Nicoláse Madura, který se moci ujal na jaře roku 2013, zcela ztratila na své hodnotě. Jeden dolar dnes vychází na dva miliony čtyři sta tisíc bolívarů.
3:50
‚Neměli jsme co jíst, pili jsme vodu z řeky.‘ Uprchlice popsala nebezpečnou cestu Dariénským pralesem
Číst článek
I proto peníze yankeeů, které socialisté kdysi pod hrozbou vězení zakázali, jsou dnes pro mnohé cestou ven z té úplně nejdrtivější chudoby.
„Venezuelské hospodářství se změnilo v duální ekonomiku. Na jedné straně ve většině země nadále panuje extrémní chudoba, jsou to oblasti, kde není práce, kde neexistují žádné služby. Odsud v poslední době prchá zdaleka nejvíc lidí. Na druhé straně jsou ale v těchto stejných oblastech malé enklávy, jako například dvě, tři čtvrtě v Caracasu,“ popisuje současný stav venezuelské ekonomiky venezuelský ekonom a spisovatel Roberto Casanova.
„Jsme tu svědky obchodování s dovezeným zbožím. Žije tu totiž dostatečně velká klientela lačná po konzumu, která má přístup k dolarům. Jak je to možné? Odkud se tato tvrdá měna bere? Za prvé to jsou dolary, která ze zahraničí posílá venezuelská diaspora, a pak jsou tu dva další způsoby - je hrozné je jenom zmínit. Do těchto enkláv plynou dolary zkorumpovaných vysoce postavených vládních a armádních činitelů a peníze získané z drogových obchodů,“ vysvětluje.
Přežít další den
Vesnice, kde žije Juli, se nachází ve státě Aragua. Je oddělena od vnitrozemí horským převisem deštného pralesa. Dá se sem dojet jen po úzké silnici zvané culebra, neboli hadovitá. Vine se totiž horským úbočím jako had.
Silnice končí v někdejším turistickém ráji, ve vesnici Choroní. Zdejší pláž jednoduše nazývána Grande, neboli Velká, byla kdysi pro zahraniční návštěvníky tahákem. Ti se ale do stále zbídačelé Venezuely s vysokou mírou kriminality stále nevracejí.
Nejpřehlíženější migrační krize. ‚Z Venezuely lidé odchází hlavně kvůli hladu,‘ říká odborník
Číst článek
I proto se ženy jako Juli musí spoléhat především na sebe a své síly. K dobru dostávají vládní krabice s jídlem zvané CLAP. Ty obsahují, nebo by měly obsahovat na 27 produktů, od mouky a těstovin až třeba po fazole, rajčatovou omáčku či konzervu tuňáka.
Tu dostává i Juli, která je stále bezmezně oddaná zakladateli venezuelské socialistické revoluci Hugo Chávezovi, který zemřel přesně před deseti lety. K jeho následovníkovi už tak nekritická není. Vadí ji především korupce.
„Lidé často říkají, že za to může nízká cena za barel ropy, inflace a tak dále, je to ale hlavně o korupci. K-o-r-u-p-c-e. Lidi ve Venezuele si zvykli na to, že dostávají všechny věci zadarmo, musí se ale naučit si je zasloužit,“ tvrdí.
Juli se právě chystá pomocí svářečského náčiní opravit železný vozík, kterému odpadlo jedno z držadel. Její tříletý vnuk ji chce z blízka pozorovat přitahován bílým jasným světlem. Babička ho odežene, za okamžik je s touto drobnou opravou hotová a jde připravovat večeři. Tak jako obvykle bude servírovat kukuřičné placky se sýrem.
Po večeři ukládá děti do postele a usazuje se před televizi, aby se podívala na svou oblíbenou telenovelu. Vypadá spokojeně.
Její neúplná rodina totiž přežila další den.
