Výsledky voleb ve Francii:
levice slaví, lepenovci zůstali za očekáváním, hrozí vládní pat

Francouzi si zvolili nové poslance v předčasných parlamentních volbách. Ty vyhlásil prezident Emmanuel Macron po debaklu jeho centristů v eurovolbách, které drtivě opanovala krajní pravice. Svůj triumf ale Národní sdružení - přezdívaní lepenovci - nezopakovalo. Překvapením je vítězství sjednocených levicových sil. Vládní většiny ale nikdo nedosáhl. Jak číst výsledky předčasných voleb ve Francii, napoví odpovědi na pět klíčových otázek.

Paříž 8. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdo vyhrál?

Vládní většinu nemá nikdo. Potřebných 289 křesel z celkem 577 členného Národního shromáždění nezískalo ani jedno z kandidujících uskupení. Otázka tedy zní, kdo dostane pověření sestavováním kabinetu – a tedy se stane francouzským premiérem.

France, snap national parliament election, second round:

Final results (seat distribution)

NFP-LEFT|G/EFA|S&D: 182 (+51)
Ensemble-RE: 168 (-76)
RN and allies-ID: 143 (+54)
LR/Divers droite-EPP: 60 (-11)
Divers gauche-*: 13 (-9)
Divers centre-*: 6 (+2)
Regionalists-*: 4 (-6)… pic.twitter.com/dcBvgMD9d6

— Europe Elects (@EuropeElects) July 7, 2024

Vítězem předčasných parlamentních voleb se stal levicový blok sešikovaný do Nové lidové fronty. Tu tvoří široká aliance socialistů, komunistů, Zelených a Nepoddajné Francie (La France Insoumise, LFI) – dostalo se za ni 182 poslanců. Druhá skončila koalice Společně (Ensemble) podporovaná prezidentem Emmanuelem Macronem. A třetí se umístili lepenovci, Národní sdružení vyšle 143 zástupců.

Proč je vítězství levice překvapivé?

Zdálo se, že francouzská levice je mrtvá. Její tradiční voliče před lety oslovil nový projekt, který se usadil v politickém středu, a ze zbytku se staly protestní hlasy.

V roce 2017 odcházel socialistický prezident François Hollande, který byl toho času tak neoblíbený, že se ani nepokoušel mandát obhájit. Vystřídal ho Emmanuel Macron a exprezident se uklidil do ústraní. Před několika měsíci se ale vynořil a v parlamentních volbách zaznamenal návrat. Stal se totiž poslancem Národního shromáždění.

Le résultat de ce soir nous donne une satisfaction, celle d’avoir fait en sorte que l’extrême droite soit minoritaire à l’Assemblée nationale, mais aussi une immense responsabilité vis-à-vis des Françaises et des Français.

pic.twitter.com/xiUvTTraRO

— François Hollande (@fhollande) July 7, 2024

Masivní protesty proti zvyšování věku odchodu do důchodu doprovázející Macronem ohlášenou důchodovou reformu. Nespokojenost s kondicí francouzské ekonomiky a kupní síly. Požadavky na vyšší minimální mzdu. To je jen krátký výčet témat, které pomohly k rekonvalescenci levicových stran.

Jenže aby byly schopné čelit síle krajní pravice, spojily se do aliance Nové lidové fronty, ve které se potkal neúspěšný prezidentský kandidát a kontroverzní předseda Nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon s tradičními socialisty, komunisty i Zelenými.

Pokud budou chtít zůstat v jednom bloku, jejich koaliční potenciál oslabuje. Třeba právě spolupráci s krajní levicí Mélenchona vyloučili republikánští politici a kritiku sdílí i centristé. Přestože tedy volby sjednocená levice vyhrála, potřebnou většinu nezískala a bez spojenců se neobejde.

Kde zaostali lepenovci?

Národní sdružení si šlo pro vítězství. Její předseda a idol sociálních sítí Jordan Bardella už se viděl jako příští francouzský premiér. Nasvědčovaly tomu výsledky z prvního kola i předvolební průzkumy. Navíc se strana, jejíž nejznámější osobností je stále několikaletá předsedkyně Marine Le Penová, opírala o úspěch z červnových voleb do Evropského parlamentu.

Voliči přistoupili ve druhém rozhodujícím kole k jiné strategii. Zopakoval se totiž scénář, který je vůči krajní pravici neúprosný už od 70. let, kdy byla založena. Letos se navíc proti vyslovili i slavné osobnosti, mezi nimi třeba francouzský fotbalista Kylian Mbappé.

Při dvoukolových volbách její představitelé ztrácí – patrné to bylo při prezidentských kandidaturách otce zakladatele Jean-Marie Le Pena i jeho dcery Marine. Scénář s neproměněným vítězstvím se opakoval i při právě proběhlých předčasných volbách.

Tomu šli naproti i politici. Totiž: jak zástupci levicového spektra, tak i politického středu stahovali své kandidáty, kteří figurovali na třetích místech ve prospěch toho silnějšího. Což se ukázalo jako klíčové ve chvíli, kdy se hrálo o zisk v jednomandátových okrscích. V duelech se tím podařilo eliminovat vítězství Národního sdružení.

Jak se promění francouzská politika?

Ať už povede kabinet kdokoliv, v zásadních mezinárodních otázkách zůstane vše v zaběhlých kolejích. Po vyloučení varianty vlády krajně pravicového Národního sdružení bude pokračovat pomoc Ukrajině, podpora členství v Evropské unii i Severoatlantické alianci (NATO).

Konečné slovo má ve Francii ostatně prezident a Emmanuel Macron má křeslo v Elysejském paláci jisté do roku 2027. Macron bude nyní na tahu, prezident totiž jmenuje premiéra. Následně vzniklý kabinet nemusí žádat poslance o důvěru, sněmovna mu ale může vyslovit nedůvěru, proto je zásadní pohlídat si většinu, která činí 289 zákonodárců.

Skládání francouzské vlády bude oříšek. Možností se totiž rýsuje hned několik a jejich provedení bude v každém případě vratké. A dá se očekávat, že sporné ekonomické reformy týkající se důchodů nebo minimální mzdy doznají změn.

Kdo povládne?

Současný premiér Gabriel Attal ještě v neděli večer oznámil, že podá demisi. Skutečně tak v pondělí učinil, prezident ho ale požádal, aby v úřadu ještě setrval, kvůli zajištění stability země.

Macronova centristická koalice Společně by ale mohla v obměněném formátu vládnout dál. Musela by však najít partnery u zástupců umírněné levice či u pravicových Republikánů, kteří se odmítli spojit s lepenovci. Na takovouto různorodou formaci ale Francie není zvyklá, navíc by to bylo velmi křehké spojenectví.

Varianta vlády sjednocené levice je bez dalších spojenců nemyslitelná. I pokud by se zapojili všichni aktéři socialisté, Zelení, komunisté a Nepoddajná Francie neměli by většinu, ale pouze přes 180 křesel.

V úvahu připadá také ve Francii dosud nevídaná věci – úřednická vláda. Za dobu trvání V. republiky k ničemu takovému nedošlo. V patové situaci by ale pověření úředníci vládli, dokud by nebylo možné vyhlásit volby nové. Ty může francouzský prezident vyhlásit nejdříve za rok.

Anna Urbanová

Související témata: Francie, Národní shromáždění, Emmanuel Macron, Jean-Luc Mélenchon, Jordan Bardella, Národní sdružení, levice, francouzské parlamentní volby