V sobotu si Český rozhlas Plus společně s Václavem Bělohradským, Pavlem Žáčkem, Václavem Profantem a Jefimem Fištejnem boj proti dvěma totalitám – nacistické v roce 1939 a komunistické v roce 1989.
Toho, že je Česko opět bez předsedy pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů, si všímá také britská agentura Reuters. Píše o neplatnosti zvolení Zdeňka Ondráčka i jeho minulosti.
Měsíc po české sametové revoluci padl komunistický režim v jedné z nejhůře zkoušených zemí východního bloku. Rumunsko se zbavilo diktátora Nicolaea Ceausesca krvavou revoluční cestou. Před jeho sesazením i několik týdnů potom zahynulo v Rumunsku přes tisíc lidí. Čtvrt století po revoluci si ale památku padlých připomíná jen málokdo.
Rumuni si připomínají čtvrt století od svržení režimu prezidenta Nicolaea Ceausesca. Revoluce v Rumunsku začala před 25 lety ve městě Temešvár na západě země. Jiskrou k občanským nepokojům byla tehdy snaha úřadů vystěhovat z Temešváru kněze, který režim kritizoval.
Když před 25 lety v Československu vítězila sametová revoluce, v Rumunsku se teprve schylovalo k nejkrvavější antikomunistické revoluci ve východním bloku. Demonstrace začaly v Temešváru na západě země. Odstartoval je tam odpor věřících proti snaze úřadů vystěhovat oblíbeného evangelického kněze Lászla Tőkése na venkov.
Počet dokončených bytů, to je číslo, kterým se komunistický režim těsně před svým pádem rád chlubil, ačkoli množství bylo často vykoupeno nízkou kvalitou. Jak se situace změnila za čtvrtstoletí od listopadu 1989? Odpovědi hledáme v závěrečném dílu seriálu o proměnách české společnosti – a stejně jako v devíti předcházejících po nich budeme pátrat v historických datech Českého statistického úřadu.
Na prezidenta se vajíčka neházejí, je to nepřijatelná agrese, ale Miloš Zeman by stejně tak neměl mluvit sprostě v rozhlase a neměl by zpochybňovat demonstraci na Národní třídě 17. listopadu 1989. Premiér Bohuslav Sobotka to napsal ČTK v SMS zprávě v reakci na včerejší protesty proti Zemanovi. Hlava státu by měla společnost spojovat, ne ji rozdělovat, dodal předseda vlády. Prezident a někteří demonstranti si podle něho nemají co vyčítat.
Přes 10 tisíc lidí se přišlo podívat na Václavské náměstí v Praze na koncert Znovu 89, který uspořádal Český rozhlas jako připomínku 25. výročí 17. listopadu 1989. Na akci vystoupili například Michal Prokop, David Koller, Jiří Suchý, Aneta Langerová nebo Jaroslav Hutka.
Prezident Miloš Zeman přišel spolu s dalšími středoevropskými prezidenty oslavit 25. výročí pádu komunismu na pražský Albertov, kde ho čekaly stovky odpůrců. Svůj nesouhlas se současnou hlavou státu dávali lidé najevo hesly na transparentech, vystoupení Zemana přehlušili hlasitým pískáním a výzvami k odstoupení. Na pódium létala i vajíčka.
Od pátku 14. listopadu až do konce roku uslyší lidé ve vysílání Radiožurnálu několikrát denně takzvané zpravodajské rekonstrukce, které přiblíží události konce roku 1989. Vstupy, které redaktoři připravili na základě dobových dokumentů, svědectví lidí nebo archivních nahrávek, zavedou posluchače třeba do areálu ČKD, kde dělníci před čtvrtstoletím vypískali šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána, ale chybět nebudou ani mimopražské reportáže.
Hustá, smradlavá a štiplavá mlha. Takové byly Teplice koncem osmdesátých let. Tepličanům došla trpělivost a právě před 25 lety vyrazili poprvé do ulic. Chtěli dýchat čistý vzduch. Příkrov plný škodlivin v té době svíral Teplice už dva týdny. 24hodinové koncentrace oxidu siřičitého překračovaly 1300 mikrogramů na metr krychlový. Limit byl přitom tehdy 150 mikrogramů na metr krychlový.
Do 17. listopadu ještě nějaký ten den zbývá, ale oslavy organizované českou diplomacií ve světě už začaly. V Haagu otevřeli výstavu fotografií Česká osudová data. Jde o jednu z více než stovky akcí pořádaných v českých centrech a ambasádách. Představí fotografie, které zachycují přelomové okamžiky českých novodobých dějin. Chystá se toho ale mnohem více.
Na zahradě německého velvyslanectví v Praze si dnes bývalí východoněmečtí uprchlíci připomněli události zpřed 25 let. V září 1989 byla ambasáda tehdejšího západního Německa plná uprchlíků z NDR. Jejich jediným přáním bylo dostat se na Západ. Tehdejší ministr zahraničí Hans Dientrich Genscher jim z balkonu Lobkowiczkého paláce řekl, že jejich cesta na svobodu je volná.
Jednou z prvních osobností, která před 25 lety podepsala petici Několik vět, byla spisovatelka a dokumentaristka Monika Le Fay. Za podepsání manifestu ji tehdy propustili z práce a stanula i před soudem.
Cesta ke svobodě vedla v roce 1989 pro část obyvatel bývalého východního Německa přes Prahu. Velvyslanectví Spolkové republiky Německo se pro ně stalo útočištěm a později výchozím bodem pro nový život na Západě. Budovou diplomatické mise a její zahradou prošlo v létě a na podzim před 25 lety 15 tisíc uprchlíků. Události staré čtvrtstoletí připomíná velvyslanectví na dni otevřených dveří.
V archivech německé ambasády v Praze se objevily dosud nezveřejněné fotografie, které zachycují dramatické okamžiky z léta roku 1989. Na německém velvyslanectví, v zahradě i v samotném Lobkovickém paláci se tehdy skrývaly tisíce východoněmeckých uprchlíků.
Před čtvrt stoletím Československo naposledy povinně oslavovalo únorové události roku 1948. Pro komunistický režim byl 25. únor po čtyři desetiletí den vítězství pracujícího lidu. Přestože v lednu 1989 během Palachova týdne lidé proti režimu demonstrovali.
Vysokoškolský student Jan Palach se stal symbolem protestu proti československé okupaci a nesvobodě komunistického režimu. Přál si vyburcovat národ k odporu proti nesvobodě. Na Václavském náměstí v Praze se proto 16. ledna 1969 polil hořlavinou a zapálil. O tři dny později na následky popálení zemřel. 20. výročí jeho tragické smrti odstartovalo sled událostí, které nakonec vedly k pádu komunistického režimu.
Do nové budovy Národního muzea v Praze dnes mohli lidé nosit předměty z roku 1989. Cílem je nasbírat co nejvíc upomínkových věcí z období revoluce a přidat je do evropského digitálního archivu Europeana. Lidé nosili hlavně noviny, časopisy a osobní fotografie.
Národní muzeum shání předměty, které se nějakým způsobem pojí k roku 1989. Připojuje se tak k celoevropskému projektu Europeana. Jejím cílem je sehnat co nejvíce předmětů z důležitých událostí v Evropě 20. století a uchovat je tak pro budoucnost.
Před 24 lety v Lipsku udalo 70 tisíc Němců směr pro zásadní změny v Evropě. Nenásilný protest a odvážné vystoupení proti východoněmeckému režimu bylo jedním z prvních kroků na cestě ke svobodě a demokracii. V Lipsku si tuto událost každoročně připomínají. Letos vzpomínali také mnozí Češi.
Narodili se až po roce 1989. Teď se o této době dozvídají v lavicích středních škol. V názorech na socialistické Československo je ovlivňují i rodiče. Jak zjistil nedávný průzkum organizace Člověk v tísni, skoro třetina středoškoláků si myslí, že doba před rokem 1989 byla lepší než ta současná.
Egypt, kde začíná další fáze parlamentních voleb, přitahuje i české politické aktivisty. Předávají tam české zkušenosti s přechodem k demokracii, protože jsou přesvědčeni, že se Egypťané mohou jimi inspirovat. Pořádají semináře o tom, čím procházela Česká republika po revoluci v roce 1989.
Když se řekne bratři Pospíšilové, možná se Vám automaticky vybaví jména dvacetinásobných mistrů světa v kolové. Ale jsou pochopitelně i jiní sourozenci tohoto jména, a jedni z nich žijí v Kanadě. Teď byli nějaký čas v New Yorku ve Spojených státech Amerických, kde více než týden trávili čas v tenisovém areálu na US Open.
Odvaha jednoho evangelického faráře inspirovala tisíce Rumunů, kteří se v prosinci roku 89 postavili diktátoru Nicolae Ceausescovi. Zatímco ve Střední a Východní Evropě padal jeden komunistický režim za druhým, rumunští komunisté v čele s diktátorem Nicolaem Ceausescem se stále drželi u moci zuby nehty. Srazila je až odvaha evangelického faráře Lázslo Tökese, který už nemohl dále mlčet.