Rumunsko zaplatilo za svobodu hodně, krvavou revoluci si ale připomíná málokdo
Měsíc po české sametové revoluci padl komunistický režim v jedné z nejhůře zkoušených zemí východního bloku. Rumunsko se zbavilo diktátora Nicolaea Ceausesca krvavou revoluční cestou. Před jeho sesazením i několik týdnů potom zahynulo v Rumunsku přes tisíc lidí. Čtvrt století po revoluci si ale památku padlých připomíná jen málokdo.
Zoufalé volání rumunského prezidenta Nicolae Ceausesca při jeho posledním projevu z balkónu paláce na dnešním náměstí Revoluce předznamenalo pád celého režimu.
Když na demonstraci někdo odpálil petardy a volal „V Temešváru postříleli děti!“, začali lidé z poklidné, režimu loajální demonstrace utíkat. Už bylo jasné, že revoluce začala.
„Na jedné straně náměstí je palác, z jehož balkonu mluvil Ceausescu, na protější straně budova Ústředního výboru komunistické strany. Vzájemně byly propojené podzemním tunelem, kterým Ceausescu utekl a ze střechy sídla strany na poslední chvíli uletěl vrtulníkem,“ popisuje Radu Safran, který se účastnil demonstrací v centru Bukurešti a vydal se také k sídlu Radia Romania.
Před 25 lety se Rumunsko zbavilo nenáviděného Ceausesca. Při revoluci a krátce po ní zahynulo přes tisíc lidí. Příspěvek připravil P. Novák
Tam svou historickou úlohu sehrál Alexandru Mironov, redaktor pořadu o vědě a technice, který přišel demonstrantům otevřít dveře do budovy rozhlasu.
„Když dav začal lomcovat dveřmi, seběhl s dalšími kolegy do vrátnice, kde stálo 10 vojáků s připravenými kalašnikovy. Začal je přesvědčovat, aby nestříleli a opustili vrátnici. To už se proslýchalo, že v centru Bukurešti vojáci zastřelili několik demonstrantů,“ vzpomíná Mironov.
„Chvíli se na sebe dívali a nikdo se nepohnul. Pak dal velitel vojákům pokyn a ti v mžiku zmizeli zadním východem,“ dodává. Alexandru Mironov vzal z davu 10 lidí a zavedl je do studia.
Dne 22. prosince obsadili revolucionáři rozhlas a později i televizi. Do celé země volali „Bratři Rumuni, diktátor padl, jsme všichni svobodní“.
Moci se ujala Fronta národní spásy vedená pozdějším prezidentem Ionem Illiescem. V atmosféře chaosu, nedůvěry a strachu ještě po pádu Ceausesca zahynulo přes 800 lidí.
Na historii se zapomíná, smutní Rumuni
Na náměstích Bukurešti se 25 let po revoluci vršily u pomníků padlých hrdinů věnce a kytice. Vzpomínajících na oběti revoluce ovšem byly sotva stovky.
Pan Petru a paní Teodora si na náměstí před univerzitou dobře vzpomínají, kde byla barikáda a odkud do lidí stříleli vojáci. Mrzelo je, že památku obětí revoluce nepřišli uctít, ti co ji zažili a že už se na dobu hladu a nesvobody pozvolna zapomíná.
Svíčku u pomníku zapálil také 45letý pan Nicolae. Byl tehdy na náměstí a pomáhal zraněným. Je mu smutno z toho, jak krátká je lidská paměť.
Přišel i s jedenáctiletou dcerkou a vydali se spolu na další místa, která má pan Nicolae v živé paměti, aby jí vyprávěl o době, kdy lidé začínali znovu žít a kdy se každý s každým dělil o poslední krajíček chleba.
