Jeden kvádr nechali přivézt sokolové z Písku, další Čtenářská beseda v Pacově. Husinecký poštmistr Antonín Šebelle již roku 1873 věnoval do Přibyslavi kámen z rodného domku Jana Husa v Husinci.
Co by chtěl historik Petr Čornej o Janu Žižkovi ještě vědět? „Chtěl bych třeba vědět, jestli měl Žižka potomky, respektive vnuky,“ prozrazuje v rozhovoru pro Radiožurnál.
Metoda, kterou vědci použili, se nazývá strukturální aproximace čili přiblížení tváře. Touto metodou už dříve odborníci sestavili tváře tří olomouckých Přemyslovců.
„Byl schopen rychle odhadnout, kdy by riskoval zbytečně. Nepouštěl se do střetnutí, u kterých věděl, že by neměl šanci,“ uvedl pro Radiožurnál ředitel husitského muzea v Táboře Jakub Smrčka.
„Z původního Žižkova zůstaly jen dvě třetiny. Na konci 70. let přišli komunisté s asanací, symbolicky měla odčinit křivdu páchanou na žižkovském proletariátu kapitalistickou společností,“ vysvětluje.
Osudy Jana Žizky, zbraně, které používal, oblečení filmových postav. Server iROZHLAS.cz porovnal historické reálie s tím, jak byly události zobrazeny ve filmu Petra Jákla.
„Příběh, který jsem si vybral, je o žoldákovi, který se snaží najít svůj smysl života. Chtěl jsem ukázat, jak se tehdy sedláci cítili a jaká byla politika, protože to bylo podobné dnešku,“ tvrdí Jákl.
„Deportace bylo vyvedení dveřmi, a to už od antiky znamenalo odvezení nepohodlného člověka za brány města. Mohl se ale vrátit, kdežto defenestrace je definitivní,“ říká historička Eva Doležalová