Problémy s legislativou či se sháněním personálu. S těmito potížemi se potýkají české výchovné ústavy. Jaké případy musí jejich pracovníci řešit? Jaké klienty mají? Kdo může situaci změnit?
Server iROZHLAS.cz v sérii článků popisuje krizi ústavní výchovy, poslední část se zaměřuje na možné změny systému. Špatná zpráva je, že plánované změny zřejmě nestihnou projít legislativním procesem.
„I Norsko se potýká třeba s rostoucí kriminalitou mezi dětmi, ale velice aktivně hledá řešení, jak zasanovat potřeby těchto dětí. Doufám, že se tam taky dostaneme,“ říká právnička Adéla Frédy.
„Dáme dítě do ústavu, pak ho ale co čtrnáct dní pouštíme domů do otřesných podmínek. Co někdo čeká?“ ptá se ředitel výchovného ústavu v Boleticích nad Labem Rudolf Jakubec.
„Evidentně je to nebezpečný psychiatrický pacient, ale místo toho se hodí do ústavu, aby se problému zbavili. Jsme horký brambor, se kterým nikdo nechce mít nic společného,“ říká ředitel Jakubec.
Server iROZHLAS.cz v sérii článků upozorňuje na systém, který v mnoha ohledech nefunguje a v jádru je tak svým způsobem neetický a doplácí na něj jak samotná zařízení, tak děti v nich.