Nepochopení veřejnosti, zastaralé zákony, problém sehnat zaměstnance či nedostatek peněz. To jsou jen některé z potíží, se kterými se potýkají české výchovné ústavy a dětské domovy se školou, často označované jako „pasťáky”. „Už se začala vést odborná debata a doufám, že to k něčemu bude,“ říká pro Český rozhlas Plus ředitel výchovného ústavu v Boleticích nad Labem Rudolf Jakubec. Téma uplynulý týden popisoval web iROZHLAS.cz v sérii textů.

Praha 6:00 7. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na začátek – kdo jsou vaši svěřenci? Co je do vašeho ústavu přivedlo?
Náš ústav má poměrně široké spektrum klientů. Jsme tedy pouze chlapecký ústav, ale máme děti od ústavní výchovy až po extrémní poruchy chování, takže máme děti s ochrannou výchovou a máme část, dvanáct dětí, kapacitu pro děti s extrémními poruchami chování, které třeba spáchaly i ty nejzávažnější trestné činy.

Souhlasíte s tím, že ústavní výchova je v krizi? Není to přehnané označení?
Ne, já s tím naprosto souhlasím a jsem rád, že se o tom tématu i díky vám začíná mluvit.

Jak se to projevuje tedy na chodu vašeho zařízení? Můžete to ilustrovat na nějakých příkladech pro posluchače?
Samozřejmě můžu. Jednou z těch krizí, ono se to skládá z řady dílků, je legislativní. Když si představíte, že chlapec, který se třeba v jiném zařízení pokusil v pátek zabít dvě vychovatelky, byl odsouzen za pokus o dvojnásobnou vraždu, ale v sobotu má nárok na vycházku. Přece každý pochopí, že to není normální.

To znamená, že by se tedy měly změnit zákony?
Také. Legislativa je nutný základ, který se musí co nejrychleji změnit.

A to je skutečně případ, který jste řešili?
Těch případů tam mám celou řadu. Mám třeba chlapce, který – nebo teď ho nemám, už skončil – měl za sebou dokonanou vraždu, nedokonanou vraždu, znali jsme výsledky falometrie, znali jsme výsledky testosteronu.

Ten chlapec měl puzení, chtěl zabíjet, přesto měl nárok na vycházku. Dostávali jsme se do konfliktu s tím, že jsme mu samozřejmě vycházku odmítli dát, ale byli jsme a stále jsme v rozporu se zákonem. Každý normální člověk pochopí, že takový chlapec nám nemůže běhat po republice.

‚Řada kolegů končí‘

Legislativa je tedy tím hlavním problémem. Co dalšího? Trápí vás třeba nedostatek odborného personálu nebo peněz?
Samozřejmě. S tím souvisí nedostatek nejenom odborného, ale jakéhokoliv personálu. Dneska sehnat kvalitního pedagogického pracovníka, který samozřejmě kromě toho, že musí mít speciální pedagogiku, musí projít nějakým psychologickým vyšetřením a peněz má jako kdekoliv jinde na škole – třeba učitel nebo vychovatel. Nějaké výhradní navýšení tam určitě není, takže určitě to je jeden z problémů.

Nemluvě o tom, že řada kolegů končí, protože už to nedávají, protože vidí, že se snaží, že jejich práce jim připadá marná. Jsou napadáni, jsou osočováni od rodičů, od těch klientů, pak jsou na ně kolikrát dávána trestní oznámení od dětí, které kolikrát jsou pod vlivem drog, ale spustí to kolotoč vyšetřování. Je to velmi nepříjemné.

Kdybychom tedy probrali konkrétní kroky, jak by to měla podle vás příslušná ministerstva řešit? Připomeňme, že ústavní výchova spadá pod několik resortů, ať už práce a sociálních věcí, tak školství, tak i spravedlnosti. Máte pro ně nějaká doporučení?
Určitě. Ústavní výchova spadá pod ministerstvo školství obecně, ale musí spolupracovat přesně, jak jste říkala, řada ministerstev, ať už je to ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví. Bez toho, že tahle ministerstva spolu budou opravdu úzce spolupracovat, tak nemáme šanci, abychom něco změnili.

Jednáte s nimi? Vede se odborná debata?
Musím říct, že teď už se odborná debata skutečně začala vést a já doufám, že to k něčemu bude. Rozumím, že to nejde ze dne na den a že se nezmění zákony lusknutím prstu, že nám nezačnou poskytovat nějaký multidisciplinární tým na zavolání, pokud tam máme opravdu náročného a složitého klienta, že okamžitě nepřijede někdo z ministerstva nebo ze zdravotnictví nebo z psychiatrické nemocnice.

Rozumím, že spolupráce s OSPODem se taky bude postupně vyvíjet, byť tam spolupráce už je, ale potřebujeme trošku jinou. Rozumím taky, že se musí změnit i nahlížení soudců, jak s těmito dětmi pracovat, že to určitě nebude ze dne na den. Situace, která je v současné době, je ale opravdu neudržitelná a teď se opravdu nějaká odborná debata vede.

Pavlína Nečásková, ttr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít