Legiovlak bude k vidění na nádraží v Týništi nad Orlicí na Rychnovsku až do neděle 6. dubna. Unikátní souprava opravených vagonů je replikou legionářského vlaku z let 1918 až 1920.
Vývojáři Last Train Home vyzývají hráče, aby se vydali na „zoufalou misi do hlubin válkou zničené pustiny a nelítostné krajiny Sibiře“. Hra podle nich líčí zážitky československých legionářů.
Václav Kalina byl ve 30. letech vojenským atašé v Paříži. Spolu s československým vyslancem ve Francii Štefanem Osuským začal po okupaci v březnu 1939 organizovat protinacistický odboj.
V zásadě jde o převyprávění evakuace legionářů po šesti tisících kilometrech Transsibiřské magistrály z Omska do Vladivostoku, která proběhla od října roku 1919 do dubna 1920.
Akce k založení republiky se v sobotu konají i na dalších místech republiky. Pavel v poledne rovněž jmenuje nové generály a večer udělí státní vyznamenání.
Na letišti Hradčany byl k vidění například výcvik pěšího družstva s obrněným transportérem Brencarrier, družstvo s těžkým kulometem Vickers nebo střílející šestiliberní protitankový kanon.
Pojízdné muzeum československých legionářů, známé pod označením Legiovlak, je nově o něco větší. Návštěvníci v něm najdou výstavu věnovanou 80. výročí bojů pěšího praporu u Sokolova v roce 1943.
Jednou z hlavních částí hry jsou strategické boje, kdy hráč s malou jednotkou deseti mužů musí čelit velké přesile. Aby se tedy dostal k potřebným zásobám, musí taktizovat.
Moravec, někdejší velitel československé rozvědky pracující pro exilovou vládu v Londýně, je považován za autora plánu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Vagonářské muzeum, které v objektu sídlí, před nedávnem pod malbou objevilo nápis Nazdar. Město teď chce nápis restaurovat a v místnosti vytvořit novou expozici.
„Je potřeba poděkovat všem,“ řekl premiér novinářům po ceremoniálu. Den válečných veteránů je podle něj velice důležitý z hlediska historie českého státu, Evropy i světa.
Průvod vyšel z ulice Na Příkopě, odkud zamířil k Národnímu památníku na Vítkově. Po ceremoniálu si návštěvníci mohli prohlédnout historické tábory legií, ukázky uniforem, výzbroje a výcviku.
Českoslovenští legionáři za první světové války opanovali obrovskou část Sibiře, aby se pak před sto lety vrátili do vlasti a ovlivnili politické a společenské klima první republiky.
Národní muzeum připravilo výstavu ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky, Vojenským historickým ústavem a Správou Pražského hradu. Veřejnosti se zpřístupní, až to dovolí epidemická situace.
O československých legionářích vzniklo mnoho knih a také filmů. Většina byly dokumenty, hraný film se natočil naposledy před osmdesáti lety. Jaká je historie filmů o legionářích, a jaké se točí dnes?
Přesně před sto lety se vrátily do vlasti jednotky Československých legií. Co všechno o jedinečném příběhu vojska dnes víme? A proč stále nejen v Rusku budí legie kontroverzi?
Orlík vznikl na konci května 1918 jako improvizovaný obrněný vlak. Později se legionářům podařilo ukořistit jiný, a to nejmodernější vojenský vlak té doby v Rusku, který s Orlíkem spojili.
Málokterá armáda měla před sto lety svoji uměleckou úderku. Českoslovenští legionáři ji ale měli, šlo o divadelní komandu a plnila stejné úkoly jako o mnoho let později třeba zpěvačka Marlen Ditrich.
„To jste si tady vraždili vy sami mezi sebou. Dělali jste neuvěřitelná zvěrstva a je pohodlné to hodit na Čechoslováky,“ říkal podle svých slov lidem v Rusku vojenský historik Eduard Stehlík.
Hroby a pomníky jsou i po sto letech mimořádně citlivou věcí. Legionáři byli příliš dobří bojovníci a na cestě domů Transsibiřskou magistrálou poráželi bolševiky úplně všude.
Filip v polovině května pro deník Krasnaja zvezda pochválil ruskou vládu za to, že nenutí místní úřady, aby svolily k budování pomníků československým legionářům, kteří padli v boji s bolševiky.
Soupravu Legiovlaku tematicky rozdílných vagonů – obrněný, velitelský nebo divadelní. Nyní začíná poslední putování vlaku, který připomíná 100. výročí návratu legionářů do Československa.
