Bez legií by nebylo Československo. Jednotky byly během první světové války Masarykovým trumfem
„Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo.“ To jsou slova prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Dokládají důležitou úlohu sokolů a legionářů, což šlo často ruku v ruce, při vzniku a budování Československé republiky.
První československé jednotky vznikly už v srpnu 1914. „Měli jsme radost, že konečně v dějinách nastává příležitost, kdy Češi mohou se zbraní v ruce vystoupiti na poli bitvy,“ vzpomínal v sedmdesátých letech generál Antonín Mikuláš Číla na formování české družiny v Kyjevě na začátku první světové války.
Boj československých jednotek se během první světové války stal trumfem v ruce prvního československého prezidenta. Téma pro Lucii Korcovou
„A bylo zajímavé a ohromně povznášející, když se staří bratři, zejména sokolové, co jsme byli tam v Kyjevě, shledávali a velmi horlivě se radili o tom, jak to Rakousko rozbijeme,“ popisoval.
Když 28. října 1918 vzniklo Československo, legionáři ještě bojovali ve válce, která oficiálně skončila až 11. listopadu.
„Jejich role na založení státu měla v těch měsících a letech předcházejících obrovskou symbolickou hodnotu. Obrovskou. Ve chvíli, kdy například Masaryk hovoří s nějakým zástupcem zahraničního státu a má v ruce kartu legií: ‚Podívejte se, my tu máme desítky až téměř stovky tisíc Čechů, kteří vám jednoznačně dávají najevo, že chtějí vlastní stát, protože bojují proti stávajícímu státu, proti monarchii.‘ To je argument numero uno,“ zdůrazňuje pro Radiožurnál historik Vojtěch Kessler z Historického ústavu Akademie věd.
3:35
‚Vítejte, vzácný náš hrdino a vítězi!‘ Na Masaryka při příjezdu do Československa čekaly statisíce lidí
Číst článek
„Bez něj by Masaryk ty debaty nechci říct nevedl, ale vedly by se mu mnohem obtížněji. Otázka je, jestli by se mu vůbec podařily. Ale ve chvíli, kdy máme armádu, tak toto byla skutečně zásadní karta, kterou Masaryk používal. Bez legií by nebyla republika,“ vysvětluje.
Zatímco řada sokolů stála u zrodu legií, další se zapojili do domácího odboje. „Počty sokolů před válkou a po válce se zpětinásobily. Nicméně za války byl Sokol pod drobnohledem represivních státních složek. Většina vysoce postavených členů Sokola byla implicitně zapojená do odbojové činnosti. Nejvyšší policejní a represivní orgány habsburského státu se Sokola natolik obávaly, že byl dokonce zakázán a perzekvován,“ doplňuje Kessler.
Důležitou roli sehráli sokolové i při přebírání moci a budování nového státu. „Ve chvíli, kdy nám vzniká republika, tak v tom daném státě nejsou ozbrojené složky, které by mohly stát bezpečnostně zajistit. A v tuto chvíli je naprosto nezastupitelná role sokolů, kteří suplovali roli armády,“ uzavírá historik.
