O většinu německých hrobů se po roce 1945 nikdo nestará a někde takto zanikly celé hřbitovy. Pomoct s péčí alespoň o část z nich má nová dotace ministerstva pro místní rozvoj.
Románovou kronikou ze Sudet přibližuje dění kolem odsunu německého obyvatelstva. „Lidí tu zbylo velmi málo a ti, kteří odsud odešli, odnesli pověsti, tradice, příběhy a zvyky," říká spisovatel.
Tisíce dokumentů muzejníci přivezli z bavorského Waldkraiburgu. Jsou mezi nimi písemnosti, korespondence, fotografie, ale také šaty nebo dřevořezba zachycující rodinný výlet. Pochází z roku 1938.
Odhaduje se, že o domovy a majetky přišlo v letech 1945-46 asi dva a čtvrt milionu lidí. Poválečné násilí na Němcích si podle běžně uváděných údajů vyžádalo na českém území asi 30 tisíc životů.
„Hluboko na Šumavě, tam je můj domov / je to už pěkně dlouho, co jsem odtamtud pryč / ale vzpomínka, ta mi zůstane navždycky / na Šumavu zapomenout nemůžu,“ zpívá Franziska Krampfl.
„Postoloprty patří k událostem, kterým souhrnně říkáme divoký odsun.Všechno to byly akty státní moci, dnes bychom řekli státního teroru či genocidy," říká historik.
Erika Brinkmann se narodila za druhé světové války do německé rodiny v obci Ryžovna v krušnohorském pohraničí. V té době tady žilo 99 procent obyvatel německé národnosti.
Soužití Čechů a Němců, které trvalo od 13. století a dlouho žádné zvláštní problémy nevytvářelo, se začalo komplikovat přelomem 18. a 19. století, kdy se definují národní zájmy.
Kdyby byla Česká republika vyspělým demokratickým státem, musely by se v ní touto dobou konat oficiální pietní akce, připomínající její temnou minulost, hned na celé řadě míst.
„Jsou to náhrobky ze dvou zrušených hodňovských hřbitovů, ale i náhrobky, které stávaly na tomto hřbitově,“ popisuje Lenka Hůlková z Památníku Adalberta Stiftera v Horní Plané.
Tento týden hrajeme v pravidelné knižní soutěži serveru iROZHLAS.cz o nový román Alice Horáčkové, který čtenáře zavede do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století.
V historii českého státu přes naše území přešlo již několik vln uprchlíků. Nejmasovější odchod obyvatel Československa nastal po roce 1945, kdy se Němci ocitli na straně poražených.
Ingeborg Cäsarová žádala o soudní rehabilitaci marně. Soud sice její stížnosti nevyhověl, konstatoval však, že rodina skutečně byla omezena na svobodě.
Když se na počátku 90. let někdo zmínil o „masakru na Švédských šancích“, většina lidí neměla tušení, o čem je řeč. Komunistický aparát důsledně dbal o to, aby se na poválečné msty zapomnělo.
Poválečný odsun Němců postihl přes půl milionu lidí, přes 20 tisíc Němců bylo popraveno samozvanými soudci. Terčem se na jaře 1945 stalo i jihočeské Vitorazsko.
Spisovatel Jiří Padevět současné české společnosti nejvíce zazlívá, že se z odsunu Němců vytváří politická munice. Událost, která se stala v roce 1945, využívají politici proti svým oponentům dodnes.
Výbuch muničního skladu v ústecké čtvrti Krásné Březno si vyžádal 27 mrtvých a desítky raněných. Exploze posloužila jako záminka k poválečnému násilí na německých obyvatelích.
V Nýznerově u Jeseníka na hranicích s Polskem žili za první republiky Hadwigerovi, sudetoněmecká rodina. Anna Hadwigerová, nejstarší dcera, byla zajata Sověty a deportována na 15 let do gulagu.
Splňte své sliby, podpořte odsun Němců z Československa - tak by se dalo ve zkratce shrnout memorandum, které před 75 lety odeslala československá vláda spojeneckým velmocím.
V noci ze 30. na 31. května 1945 přinutili Češi z Brna odejít téměř 20 tisícům obyvatel německé národnosti. V Brně zůstali jen muži od 14 do 60 let, kteří museli odklízet trosky.
Osada Morgenland v Jeseníkách bývala vyhledávaným místem pro turisty i lázeňské hosty. I teď tudy vede červená turistická značka, k zastavení ale láká už jen stín starého jasanu.
Vesnice začala mizet pod hladinou v roce 1957. Zaniklou obec dnes kromě vizualizace připomínají dochované fotografie z nejrůznějších rodinných sbírek. Zájemci si je budou moci prohlédnout 21. září.
Prezident Zeman se často vyjadřoval k problematice poválečného odsunu sudetských Němců a Benešových dekretů. Když byl premiér, se kvůli jeho výrokům dokonce mluvilo o zhoršení česko-německých vztahů.
Prezident Miloš Zeman „hluboce nesouhlasí“ s výrokem německé kancléřky Angely Merkelové, že pro poválečný odsun Němců ze zemí střední Evropy nebylo morální ani politické ospravedlnění.
Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po 2. světové válce podle Merkelové neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, i když tehdejší události byly následkem nacistické diktatury.
Je jedním z mála žijících pamětníků odsunu Němců z Brna v květnu 1945. Zažil jej jako jeden ze strážných a je přesvědčen, že podmínky „pochodu smrti“ zveličují potomci odsunutých kvůli odškodnění.