Ve třiceti letech měl parašutista Husník za sebou ledasco – mučení gestapem, čtyři roky v německých věznicích, zatčení vojenskou policií, znovu týrání tentokrát v komunistické režii a trest 13 let.
Začíná Festival paměti národa. Diskuze s pamětníky, historiky a dokumentaristy letos doplní výstava vraků ukrajinských aut dovezených přímo z oblastí rusko-ukrajinských bojů.
„Někdy se mi zdá, že normalizace byla v určitých ohledech těžší, než když vás někdo například fyzicky trápí. Za normalizace šlo o zničení duše,“ říká katolík a disident Pavel Záleský.
V červenci 1942 musela Eva nastoupit spolu s rodiči do transportu a odjet do ghetta v Terezíně. Jejího muže Viléma poslali na práci do tábora Mořina, později zemřel v Terezíně při tyfové epidemii.
„Historická blízkost těchto událostí možná vyostřuje vnímání současné ruské agrese na Ukrajině. Protože je to něco obdobného,“ uvažuje bývalý ministr kultury.
Židovský mladík Alexander Feuerstein zůstal po válce sám. Nacisté zavraždili jeho rodiče i šest jeho sourozenců. Chtěl odejít do rodící se nové země – Izraele. Putoval ale do komunistického kriminálu.
Uprchlík na Západ a současně spolupracovník Státní bezpečnosti, který se záhy ocitl zpátky v Československu; politický vězeň, propuštěný v roce 1960, ale znovu zavřený a držený až do roku 1968.
Z vězení si nicméně přinesla řadu zdravotních komplikací. Snažila se navázat přerušený vztah ke svému synovi, což se podle ní už nikdy úplně nepodařilo.
Dne 16. června 1942 se konalo v parku Národního muzea setkání tří odbojářů z Dolních Vilémovic: Pětadvacetiletého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše, parašutisty z Anglie.
Peníze na pomoc Ukrajině mohou lidé posílat buď rovnou na sbírkové účty nevládních organizací, nebo využít portál na webu Darujme.cz. Tam najdou odkazy na sbírky víc než 40 organizací.
Za šestnáct měsíců shromáždili soudruzi ze Státní bezpečnosti tisíce stran hlášení o sedmdesátiletém důchodci z Poděbrad. V polovině 80. let na něj nasadili desítky agentů.
Mezi 18. a 26. lednem 1942 (ve třech transportech označených písmeny R, S a T) muselo odjet z Plzně do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí – svobody se dožilo jen 204 z nich.
Po válce byl pro řeckokatolíky v Československu v rámci protikatolické politiky přichystán sovětský scénář: návrat k pravoslaví. Proto se také operace Státní bezpečnosti označovala jako „akce P“.
Novenko o své činnosti za války musel dlouho mlčet, teprve po roce 1989 se o něj začala zajímat média a obdržel řadu vyznamenání a ocenění. Dnes je mu 92 let a žije v Moravské Nové Vsi.
Jarmila Stibicová, Jiří Lukšíček, František Vaczula a Lívia Herzová jsou letošními laureáty Cen Paměti národa. Ve Vinohradské 12 připomínáme jejich životní příběhy.
Ceny Paměti národa, kterými společnost Post Bellum oceňuje pamětníky zlomových momentů 20. století, ve středu v Národním divadle dostaly čtyři osobnosti.
Samet na školách je společným projektem spolku Díky, že můžem a organizace Post Bellum. Školám nabízejí přednášky, workshopy a další aktivity do výuky.
Česko si ve středu připomene 32 let od sametové revoluce a 82 let od uzavření vysokých škol nacisty. Historické události si Češi připomenou různými způsoby, od pietních aktů až po kulturní události.
Froyd si odseděl jedenáct ve vězení. Pustili ho v roce 1965, nemohl si však najít práci. Až po sametové revoluci se mu splnil jeho sen a procestoval Spojené státy.
Vesnice Ledochovka ležela na Volyni, v ostrožském okrese. Jméno dostala podle šlechtického rodu Ledóchowských, před válkou v ní žilo 51 českých rodin, 15 polských, čtyři ukrajinské a jedna židovská.
Jednoho srpnového dne roku 1965 se na vlnách Jaderského moře houpal nafukovací člun a v něm pět lidí. Všichni přicestovali z Československa do tehdejší Jugoslávie a pokoušeli se o útěk do Itálie.
Svědectví o tom, jak si skauti v lágrech pomáhali. Například Stránský alias Jíra, Navrátil, Färber alias Hurvínek, Zahrádka, Zelený alias Káďa, jejichž příběhy uchovává Paměť národa.
Odsouzen komunistickým režimem byl nejen otec, ale i celá rodina. Manželka těžko hledala práci, děti měly znemožněné studium. Nejstarší z nich Marta Zápotočná přesto zvládá svůj osud.
Angličtina Jaroslavu Peprníkovi přinesla řadu krásných chvil, ale rovněž fatální existenční problémy – jeho pobyt na letní škole v Londýně se patrně stal jízdenkou k „černým baronům“.
Tento měsíc zemřel Jan Vodňanský. Inženýr, filozof, básník, písničkář, autor dětských pohádek. Zanechal tu úžasné literární dílo, ale také mimo jiné unikátní čtyřhodinový záznam vzpomínek.