Na čtvrtečním slavnostním zakončení 40. ročníku festivalu, jehož pořadatelem je Český rozhlas, vyhlásily odborné poroty tři nejlepší příspěvky v kategoriích Dokument, Reportáž, Drama a Podcast.
V březnu otevřel Ludvík Hess už 88. babybox, první spustil před 19 lety. Za tu dobu našlo novou rodinu přes 260 dětí. Hess přiznává, že když mu zavolá matka v nouzi, odložení dítěte jí spíš rozmlouvá.
Mladším dětem z babyboxu, než jsou ony samy, vzkazují: „Na genetice tolik nezáleží. Záleží na tom, s kým člověk tráví svůj život. Jde o to, jak se o vás rodiče starají.“
„Nějaké řeči ji nedokážou rozházet. A to, že je z babyboxu, nebere jako hendikep, ale spíš jako výhodu, že je něčím jiná. Sama se tím prezentuje,“ říká Aleš a přiznává, že je na dceru pyšný.
„Pupík měla podvázaný sponou na odpadky. První rok a půl měla často noční můry. Potřebovala kontakt, hodně lásky, hodně nošení, aby překonala trauma,“ říká o šestileté dceři adoptivní maminka Anna.
„Jsou rodiny, kde se odložením miminka vyřešil problém. A jsou rodiny, kam přišlo vytoužené miminko,“ shrnuje Miroslav. Jeho adoptivní dcera dodává: „Doufám, že to všichni používají jen v nouzi.“
Eva přiznává, že nevědět vůbec nic o původu svého syna je pro ni hrozné. „Na druhou stranu bude mít Vítek vždy pozitivní obraz svojí mámy, pokud se nám ho podaří vybudovat,“ uznává.
Sedmiletá Johanna jako jedna z mála odložených dětí ví, proč se o ni biologičtí rodiče nemohli postarat. Johanna ví, jak babybox funguje, téma se jí ale otevírá zatím těžko.