Umělec Roman Týc byl obviněn z napadení policisty
Měl jít do vězení na měsíc, protože odmítal zaplatit pokutu za svou pouliční uměleckou produkci. Teď výtvarníkovi, který vystupuje pod jménem Roman Týc, hrozí možná i několik let odnětí svobody. V noci na dnešek byl obviněn z násilí vůči úřední osobě, protože údajně napadl jednoho z pražských strážníků. Týc tvrdí, že byl sám napaden a odvezen na služebnu, když se zastal jisté ženy, vůči níž se údajně strážníci chovali neurvale.
Zjevně se tak poněkud zkomplikovala situace, která i bez toho budila dost vášnivé debaty. Jestli by Týc, vlastním jménem David Hons, člen umělecké skupiny Ztohoven, měl pykat za mřížemi kvůli tomu, že před lety na několika pražských semaforech přelepil postavy chodců vlastními figurkami.
Roman Týc je zřejmě pořád připraven v pátek nastoupit měsíční trest vězení. Sice uhradil škodu, kterou údajně před pěti lety způsobil Dopravnímu podniku svým recesistickým dílem, ale nehodlá platit pokutu, kterou mu soud také nařídil.
„Myslím si, že má pocit, možná oprávněný, že nezpůsobil trestný čin. Maximálně mohl způsobit nějakou škodu, vzhledem k tomu, na jakou částku vyčíslila škodu firma Eltodo a na jakou přišla celá ta akce jeho. Ten rozdíl byl několikanásobný. I tady o tom jde přemýšlet různými směry,“ říká historik umění Radek Wolmuth a pokračuje:
„Potom je tady samozřejmě věc skutkové podstaty nějakého činu. A on to prostě za trestný čin nepovažuje. Proto se toho nechce dál účastnit.“
Podle Wolmutha má Týc pocit, že pokud by pokutu zaplatil, přitakal by systému, který ho odsoudil za věc, která nestojí za soudní výlohy: „Pokud by ustoupil a zaplatil pokutu, sám před sebou by ztratil tvář.“
Týc má řadu sympatizantů, na jeho podporu vzniklo několik iniciativ, dokonce byl odeslán dopis na Hrad se žádostí o milost pro výtvarníka.
„V důsledku jeho činu, jeho akce, nedošlo k žádnému neštěstí, k žádné škodě na majetku nebo ublížení na zdraví. Z hlediska této optiky a toho, co se tady dnes a denně děje, si myslím, že sympatie lidí musí být jednoznačně na jeho straně,“ uvádí Wolmuth a dodává:
„Umění má dnes trochu jinou podstatu než před 100 nebo 200 lety. Dnes je umění věc, která diagnostikuje společnost a hledá věci, které v rámci systému nesedí, které nejsou příjemné na tom současném žití. Ať už jsou to třeba problémy s identitou, nátlaky reklamy a podobné věci. A umělec nemůže a vlastně ani nesmí zastavit se před nějakou hranicí zákona.“
