Vlastní byt v Praze? S příjmem 130 tisíc měsíčně. Anebo zvolte Brandýs, doporučuje analytik Roček
Bydlení je drahé a v Praze je ještě dražší. „Žijeme v etapě historie, ve které nelze jít a postavit za málo peněz,“ říká v pořadu Bourání Radia Wave Milan Roček, který analyzuje data o cenách bydlení. „V Česku to prostě levně nejde, máme tak přísné normy, že nejde postavit velmi luxusní dům a současně i velmi nekomfortní, malý, temný byt. Developer neumí postavit levně, tak to pak nemůže levně nabídnout, protože by se mu to vrátilo až za 40 let.“
Bydlet v Praze je nedostupné, uznává Roček. „Když vytáhnete z kapsy 15 milionů korun, tak si můžete koupit byt v podstatě ve kterékoliv části vnějšího centra Prahy. Na vnitřní by to nestačilo,“ shrnuje Roček, který který sbírá data o cenách různých variant bydlení a analyzuje je ve své Dataligence a v projektu Cenová mapa.
Průměrný byt v novostavbě, tedy 80 metrů čtverečních a 3+1, vyjde na miliony korun. „Aktuálně jsou to zhruba 3 miliony korun z vlastního. A příjem, který bude v čistém pro rodinu přes 130 tisíc měsíčně. Hypotéka bude na úrovni 50 tisíc korun měsíčně, když to bude na 30 let,“ počítá.
Alternativou se stává dojezdová vzdálenost do Prahy. „Ideálně na železnici. A v tomto prstenci hezkých, menších měst kolem Prahy, to může být pro řadu lidí paradoxně zajímavější než přímo Praha,“ doporučuje analytik.
Největší část příjmů dávají za bydlení a potraviny lidé z chudších regionů, průměrně přes 50 procent
Číst článek
Zatímco Uhříněves nebo Letňany jsou historicky vesnice, Brandýs nad Labem jako historické město by Roček k bydlení doporučil hned.
„Má to svoji kulturu, infrastrukturu, můžete tam pohodlně žít a myslím, že mnohem lépe než v některých okrajových částech Prahy. A to včetně těch, které byly připojovány k Praze v 70. nebo v 80. letech a zůstaly periferií bez přirozeného vlastního centra,“ vyzdvihuje Roček a doporučuje:
„Univerzální radou je přemýšlet, nebát se a s rozumem kalkulovat. Bydlení by mělo být o tom, že bude člověk komplexně spokojený. A tu nemusíte najít tam, kde si to nemůžete dovolit, nebo v místě, které vás neuspokojuje. Musíte jít tam, kde vás to uspokojuje, a snažit se najít kompromis.“
Panelák v Praze za 7 milionů
V posledních třech letech podle Ročka rostl zájem o byty v panelových domech, které si majitelé potom zrekonstruovali.
„Ušetřit a koupit si byt v paneláku v Praze? To znamená mít pět až sedm milionů korun na třípokojový byt,“ jmenuje Milan Roček další způsob, jak bydlet relativně levně. „Pokud ale má člověk na panelový dům špatné vzpomínky, tak bude chtít bydlet jinak.“
2:19
Ceny nemovitostí klesly. Nejvíc zlevnily byty v panelácích, nejméně pozemky, zní od makléřů
Číst článek
V panelových domech ale zpravidla žijí senioři, kteří byt získali v privatizaci. „A kolikrát tam jsou společenství vlastníků nebo družstva, kde se těžko dohaduje třeba na zlepšení kvality bydlení nebo celého domu,“ ukazuje na negativa.
Koupit byt ve starším domě podle Ročka zase znamená to, že v blízké době bude potřeba investovat do opravy například rozvodů.
„Když kupujete novostavbu, tak tam máte garance, třeba pětileté. A v prvních 20 letech do toho nemusíte v podstatě nic moc dávat, teprve pak bude třeba řešit větší údržbu,“ připomíná analytik trhu s byty.
Přehnaná privatizace
Realitní trh v Česku mohl vzniknout až po roce 1994, kdy se část bytů dostala do privatizace a zároveň se začaly stavět nové byty.
„S privatizací jsme to přehnali a dostali jsme se na druhou stranu spektra.“
„Trh, jak ho známe dnes, vznikl až po roce 2000. To když lidí, kteří byty zprivatizovali, je nabídli do prodeje, protože si třeba chtěli postavit dům, nebo něco zdědili,“ vzpomíná Roček.
„Ale také jsme to s privatizací v Česku přehnali a dostali jsme se na druhou stranu spektra. Naprostá většina lidí dnes žije ve vlastním a to má negativní dopad na nájemní trh. Zároveň se města a obce privatizací zbavily možnost regulovat situace na svém mikrotrhu. Třeba tím, že by nabídly bydlení potřebným profesím,“ kritizuje analytik.
Dnes navíc nejde postavit bytový dům levně a rychle, obvykle to trvá přes čtyři roky, tedy déle než jedno volební období. V Brně nebo v Praze to může být až osm nebo deset let. „Rezignovat na to ale nesmíme,“ dodává Roček.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
