Peking se chtěl odpoutat od závislosti na Americe. Trumpova cla to urychlí, usuzuje ekonom Semerák
Kumulativní cla na dovoz z Číny do Spojených států Bílý dům zvýšil na 104 procent. Reagoval tak na to, že Peking uvalil 34procentní clo na veškerý dovoz ze Spojených států do Číny. „Největší podíl měla Amerika ve vývozech věcí, jako jsou spotřební elektronika, částečně i některé záležitosti souvisící s oblečením,“ komentuje pro Český rozhlas Plus ekonom z CERGE-EI Vilém Semerák.
V jakém oboru může Čína pocítit vysoká americká cla nejvíc?
Pokud se podíváme na strukturu čínských exportů, tak absolutně největší podíl měla Amerika ve vývozech věcí, jako jsou spotřební elektronika, částečně i některé záležitosti souvisící s oblečením. Ale rozsah výrobků, kde má Amerika stále relativně vysoký podíl na čínských exportech, je dosti široký.
Do jaké míry dnes americká ekonomika potřebuje čínskou? Jinými slovy, nebylo pro Spojené státy příliš rizikové jít s Čínou do obchodní války?
To je složitější otázka. Jsou vazby týkající se exportní závislosti a tam se zdá, že to, co Amerika exportuje do Číny – když bychom to očistili až na přidanou hodnotu, která proteče všemi obchodními toky do Číny – není pro americkou ekonomiku tak extrémně významné. Tam se bavíme v horizontu asi možná jednoho či dvou procent celkové přidané hodnoty.
Ale pak jsou tady závislosti jiného typu. Závislosti na dovozech klíčových materiálů a komponent, které se velice špatně nahrazují v krátkém období, nebo u kterých náhrada znamená vybudování dost velkých a drahých domácích kapacit.
Jak by se změnilo postavení Číny ve světovém obchodě, pokud by se případně Donald Trump nějak dohodl na tarifech s Evropskou unii?
Samotná změna by asi zas tak velký dopad neměla. Konec konců od roku 2013 se jednalo o zóně volného obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unii a nezdálo se tenkrát, že by to bylo bráno jako něco transformativního.
Samozřejmě čínští představitelé měli jisté obavy o tom, jak by to fungovalo, kdyby Evropa a Spojené státy společně stanovovaly třeba standardy pro auta. Ale z hlediska celkových dopadů nevypadlo, že by tomu chtěli bránit. Čína sama o sobě je navíc stranou celé řady dalších obchodních dohod. To znamená, že svět by tím asi spíš dospěl k jakési větší stabilitě.
‚Budeme bojovat až do konce.‘ Peking zvýší odvetná cla na dovoz z USA na 84 procent
Číst článek
Bezpečnostní otázky
V prvních měsících letošního roku se čínská ekonomika zlepšovala. Třeba maloobchodní tržby se v lednu a únoru meziročně zvedly o čtyři procenta a průmyslová výroba o 5,9 procent. Jak podstatný zásah jsou cla v tomhle kontextu?
Když se podíváme na celkový rozsah škody, kterou cla můžou způsobit, tak pokud se podíváme na čínskou přidanou hodnotu, která protéká jednotlivými toky do Spojených států, tak v rámci toho přímý dvoustranný obchod z Číny do Spojených států znamená zhruba nějaká tři procenta čínské přidané hodnoty.
Odhady, které se začaly relativně rychle objevovat minulý týden, potom co byla oznámena první, se svérázným názvem, reciproční cla, zmiňovaly něco kolem 30 až 40procentního dopadu na přímé exporty. To by mohlo znamenat mezi jedním a 1,5 procentem čínské přidané hodnoty. To je pokles čínského HDP v tomto rozsahu.
Ještě jednou se zeptám na to, jestli bylo v americkém zájmu jít do takového obchodního střetu s Čínou? A to ještě v bezpečnostním kontextu, protože je tu aktuální spolupráce Číny s Ruskem ve vojenské oblasti. Trumpova administrativa by mohla chtít, aby jí Čína trošku šla na ruku v zájmu vyjednání příměří. Může obchodní válka mít dopad na vzájemné vztahy i v tomhle ohledu?
Do bezpečnostních otázek bych doplnil ještě i to, co se zdá být důležité pro Trumpovu administrativu. A sice, že Spojené státy se snažily s Čínou spolupracovat a Čína do určité míry opravdu se Spojenými státy spolupracovala, třeba v otázkách vnitřní bezpečnosti a v otázkách boje proti drogám. To je ten známý případ fentanylu.
A nyní se zdá, že americký zásah extrémně omezí ochotu Číny spolupracovat, pokud to nebude bráno jako jeden z vyjednávacích faktorů. V oblasti bezpečnosti vidíme na čínských datech, že Čína v posledních deseti až patnácti letech zcela jasně viděla do budoucna vztahy s USA jako problém a snažila se omezovat vzájemné závislosti.
Příliš jim to nešlo, takže z tohoto pohledu pro Čínu to znamená další motiv a de facto vnucenou nutnost dále pokročit s omezením závislosti na Spojených státech. Takže Amerika dotlačila Čínu k výrazně rychlejšímu odpoutání od americké ekonomiky, než by asi Čína byla schopna dosáhnout sama.
