Scarlett Johanssonová pátrá po své minulosti v Ghost in the Shell. Najde sice hezký, ale prázdný obal
Nový sci-fi snímek inspirovaný stejnojmenným japonským manga komiksem zavede diváky do nepříliš vzdálené dystopické budoucnosti, kde kybernetika ovládá kromě počítačů i lidská těla. Jeho název, který by se dal volně přeložit jako duch v obalu, přitom neodkazuje pouze na morální dilema hlavní hrdinky, ale i na samotnou podstatu filmu. Je to cosi, co připomíná smysluplný příběh, ve vizuálně působivém balení.
Major Mira Killianová (Scarlett Johanssonová) je kyborg, údajně první svého druhu. Po teroristickém útoku na loď s imigranty totiž po ní zůstal jenom mozek, který byl následně pomocí nejnovějších technologií vložen do robotické kostry.
Čtyři vyprávění moudrého stromu. Volání netvora je poctou dětské mysli a poučením pro dospělé
Číst článek
Mira žije v realitě, která je závislá na inovacích a neustálém upgradování. Chcete si vylepšit paměť? Pořídíte si kybernetický implantát. Chcete si užívat večery v baru bez celoživotních následků? Vyměňte svá játra za kybernetická. Pro Miru to ale není tak jednoduché. Při svém vylepšení totiž dostala vedle skoro nezničitelného těla i novou identitu. Vše, co jí zbylo z minulého života, jsou spíše nesrozumitelné záblesky.
Vlastnění kybernetických součástek má ale i přes své očividné výhody i celkem významná negativa. Můžete se totiž třeba stát obětí hackera, který si pak vaše tělo podřídí ke své vůli. Právě takové kyberzločiny vyšetřuje Miřina speciální policejní jednotka Sekce 9. Její současný případ je ale mnohem vážnější – někdo se nabourává do myslí hlavních představitelů Hanka Robotics, předního vývojáře v odvětví umělé inteligence, a pátrá po tajemném projektu 2501.
Ghost in the Shell se dlouhé měsíce před svou premiérou neobešel bez kontroverze. Sociální sítě rozčílil fakt, že byla do role hrdinky japonského komiksu obsazená bělošská herečka. Lidé to přičítali trendu „bělení“ hereckých rolí v Hollywoodu. Pravda, jak se ukázalo, ale byla příliš komplexní (a pochopitelně i přísně tajná), a tak si tvůrci s jejím odhalení počkali až do samotného filmu.
Bez nadměrného prozrazování lze totiž říct, že postava Miry žije v postrasové společnosti. V nejmenovaném městě, ve kterém žije, se proto kombinují znaky západního urbanismu a východní architektury se všepřítomnými gigantickými hologramy, kterou jsou (zatím) čistě fantaskní. Lidé mezi sebou komunikují různými jazyky bez potřeby překladu. Mira samotná pak není zástupcem rasy, ale produktem technologiemi posedlé společnosti. Jde z toho cítit jistý pokus o sebekritiku – stejně jako řadu dalších motivů to ale Ghost in the Shell nedotáhne do celistvého argumentu.
“They won’t stop until they control everyone.” #GhostInTheShell 03.31.17 pic.twitter.com/hcVBrgzxGE
— Ghost In The Shell (@GhostInShell) 14. března 2017
Johanssonová navíc byla opravdu skvělou volbou pro roli kyborga, protože jí dokážete uvěřit vnitřní svár schovaný za nicneříkající maskou a těžkopádným, lehce mužským krokem. Snímek sice nenabídne vysvětlení toho, proč její postava vede souboje v nejpřiléhavějším oblečku světa, na druhou stranu nás ale může uklidnit, že většina z toho byla stejně dodělaná v postprodukci.
GHOST IN THE SHELL
akční sci-fi
USA, 2017, 106 min
Režie: Rupert Sanders
Hrají: Scarlett Johanssonová, Michael Pitt, Juliette Binoche, Pilou Asbeak, Chin Han a další
Hodnocení: 50 %
Co se pak týče odhalení Miřiny skutečné identity, to proběhne velice podobně jako v případě dlouho utajované role Benedicta Cumberbatche v sequelu ke Star Treku. Fanoušci původní látky ho budou od samotného začátku předpovídat a neznalé nevytrhne, protože jim to konkrétní jméno nic neřekne.
Až nepochopitelně mnoho filmů se v dnešní době promítá ve 3D. Ghost in the Shell je po čase jediný, který pro to má i důvod. Pokud totiž něčím dokáže jednoznačně nadchnout, jsou to speciální efekty a vizuální stránka snímku, která si umně pohrává s myšlenkou počítačové budoucnosti. Mrakodrapy obklopují hologramické busty, z lidí se sypou jedničky a nuly a mezi domy proplouvají akvarijní rybky. Je to přehlídka barev, které smysly nestačí úplně vstřebávat a které v některých scénách dominují samotnému ději. Úvodní scéna, kde vidíme Miřino zrození, hravě předčí zbytek filmu svou precizností a celkovou brilancí.