Slavistická radost je na místě. Pěkně se na fotbal pražského klubu z Edenu koukalo, bylo jasné, co chce hrát, jak to bude hrát a že si fotbalisté věří – sólo Hušbauera budiž důkazem. Sociální síť Twitter zaplavily naděje a potěšení z toho, jak ještě na jaře z tribun kritizovaný kouč Jindřich Trpišovský vtiskl týmu sebedůvěru a pohledný útočný styl.

A že když má Slavia jistou minimálně Evropskou ligu, bude to určitě krásná sezona, ve které bude šířit vršovický klub svou slávu i za státními hranicemi, ideálně za těmi vedoucími přes Šumavu, Český Les a Krušné Hory.

Snad ano, snad se Slavii bude v Lize mistrů či Evropské lize dařit, ale to samé pořád může platit o Spartě. Navzdory porážce v Srbsku, výměně trenéra a nepříliš atraktivnímu pojetí má ze dvou ligových utkání 6 bodů.

Nebylo to krásné, nebylo to přesvědčivé, ale dvakrát vyhrála. Stejně jako Slavia. Jak pravil Jiří Lábus ve známé hře s Petrem Čtvrtníčkem – důležité jsou body a je už jedno jak. A nač před čtvrtkem stahovat kalhoty, když Häcken je ještě daleko.

Jistě, můžou to být liché naděje. Je zjevné, že Sparta dokázala pořídit to, co se za peníze koupit dá, ale přesto nezvládla své konečné menu dostatečně ochutit. Spíš použila princip, že když nemáš vejce, tak tam dej sóju. Ale jíst se to dá.

A v lize je se Slavií nastejno. A se Zlínem.

Poslouchejme Csaplára

Věhlas příbramského klubu končí nejspíš hned za silnicí 1. třídy číslo 18, která spojuje kdysi hornické město s Rožmitálem pod Třemšínem. Vede 200 metrů od stadionu, mezi nimi je zahrádkářská kolonie a malý lesík. Nikdo tenhle klub moc nesleduje, většině fanoušků jen vadí, že zkrátka v lize je.

V tomto klubu za lesem, kde i nemožné se stává skutečností, je trenérem Josef Csaplár. Jeho tiskové konference po zápase si poslechněte, stojí to za to. Jako jeden z mála trenérů totiž pochopil, jak je využít ke správnému vyjádření svých myšlenek.

Pár úryvků po výhře 4:2: „Dostat gól proti deseti – dobře. Dostat gól, když hrajeme proti devíti, je trochu moc. Ano, mohl jsem po vítězství 4:2 všechny pochválit, říct si s nimi, jak to bylo super, plácnout si, anebo jsem jim mohl sdělit, jak to vidím. A já se rozhodl pro to nepopulární.“

„Já popravdě beru domácí zápasy jako ty venkovní. Ono to je na tom našem stadionu vlastně tak nějak nastejno.“

Na dotaz kolegy Jana Suchana na 20letého talenta Jana Matouška, co dal dva góly, odvětil: „Vy říkáte, že to je talent. Já na to teď dám trošku ‚film pro pamětníky‘: Takové hodnocení se tu vždy dávalo po dobré sezoně, teď se to říká po dvou povedených kolech. Ano, Honza Matoušek je zajímavý hráč, ale to něco v něm je hodně křehké. Ale kdybych mohl požádat, nepište takhle o něm, prosím. Jemu to ubližuje.“

V osmiminutovém videu to krásně vysvětlil a vyargumentoval. Díky za to, že jeho tiskové konference nejsou jen shlukem frází.

Martin Charvát Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít