Stačí odjet na dovolenou a pronajmout svůj byt někomu, kdo přicestoval k nám. A pronajmout si zase jiný takový byt v jiném městě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Airbnb. Blíží se konec jednoho mýtu o „sdílené ekonomice“?

Jenže navzdory krásně znějícím heslům o sdílení domovů se z Airbnb brzo stalo to, co řada ekonomů a sociologů predikovala: byznys, který se významným způsobem podílí na komplikaci života původních obyvatel, vedoucí někdy až k jejich vysidlování, na zvyšování nedostupnosti bydlení, zneužívání veřejných peněz a v neposlední řadě i na klimatické změně.

Pronajímat byty na Airbnb se vyplatí dvakrát až třikrát více než dlouhodobé nájmy. A podle analýzy, kterou vyhodnocovala firma AirDNA a pracuje s ní třeba i pražský Institut pro rozvoj a plánovaní města, se tento typ výdělku týkal více než dvanácti tisíc bytů v hlavním městě. 

Nejnovější čísla ukazují, že drtivá většina z nich – celé čtyři pětiny – fungují na byznysovém, nikoliv sdíleném modelu. Jinými slovy, že je Airbnb utajeným hotelem, ze kterého se neplatí daně, a který významně ovlivňuje životy těch, kteří se pohybují nebo žijí v jeho okolí.

Výdělky, ale ne daně

Jenom na Starém městě je v tomto režimu každý pátý byt, ale zasaženy jsou takřka všechny oblasti širšího centra, nejvíce pak Praha 2 a 3, které společně s „jedničkou“ tvoří dvě třetiny celého pražského Airbnb.

Jak navíc poukazuje podrobná infografika Hospodářských novin, 70 procent pronajímatelů pronajímá dvě a více jednotky. A výdělky? Ty se v Praze pohybují kolem 3,3 miliardy ročně, čímž stát přichází o stovky milionů na daních.

Hlavní město se nyní snaží s problémem něco dělat. Velká evropská města nás v debatách samozřejmě předběhla, je ale určitě dobře, že kritická diskuse se dostavila i k nám a spolu s ní snaha o nějaké to řešení.

Převzato z Plusu

Občas zaznívá, že Airbnb je z hlediska bydlení jen marginální problém. Ano, není tak palčivý jako ty další – především vysoký podíl investičních bytů v Praze, absence veřejné výstavby, nízké a neprogresivní zdanění bytů (ve smyslu víc bytů, větší daně) nebo větší kontrola a tlak na developery směrem k tomu, co staví, jak a pro koho. Stále ale mluvíme o více než deseti tisíci bytech, což při jednoduchém propočtu znamená bydlení klidně pro 30 tisíc lidí. A to prostě není zanedbatelné číslo.

V Česku se dnes řeší různé způsoby, jak s Airbnb bojovat: povinnost nové kolaudace, zavedení poplatku z ubytovací kapacity. Ten se na soukromé ubytování nevztahuje a mohl by vynést 50 milionů ročně, a to ačkoliv stále platí úprava z roku 1990. Při nové úpravě by to mohlo být řádově mnohem víc.

Ze všech návrhů, které se dnes ve vztahu k Airbnb diskutují, dává ale největší smysl zavedení omezeného počtu dnů na krátkodobý pronájem. Jenže zrovna ten se u nás tolik neřeší.

Byznys bez pravidel

Tento princip už mají v Barceloně, která je masivním turismem nezdravě zatížená a kde se kvůli řadě negativních externalit z turismu stal nepřítel číslo jedna.

Právě krátkodobé pronájmy v tom hrály hlavní roli a není se čemu divit. Pronajímání přes Airbnb znamená výdělek na úkor veřejného prostoru, ale i na úkor intimního a osobního prostoru – dalších lidí v domě (pokud zde nějací zbyli a není celý veden v režimu Airbnb). Je to byznys bez pravidel, na který město často doplácí: v oblastech, jako je třeba svoz odpadu.

Krátkodobé pronájmy navíc zvyšují ceny dlouhodobých nájmů, takže přímo ovlivňují životy dalších lidí ve městě. Je proto dobře, že se Praha konečně odhodlává k nějaké reakci. Jenže aby měla smysl a dál neprohlubovala frustraci těch, kterým Airbnb otravuje každodenní život, a narovnala stávající nerovnosti, bude muset být mnohem tvrdší a přísnější. Najde k tomu někdo z politické scény odvahu?

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít