Brzy ale všichni dospěli k závěru, že si musí pospíšit. A tak místo toho, aby se islamisté ucházeli o uznání, přicházelo za nimi samo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Bylo to rychlé. Syrští povstalci získávají mezinárodní legitimitu

Přitom Asadův režim paradoxně padl v době, kdy se tomuto diktátorovi, na léta vyobcovanému ze slušné společnosti Západem i většinou arabských států, dařilo postupně se vracet mezi ostatní hráče. Ostatně i Česká republika byla mezi několika evropskými státy, které prosazovaly jakési diplomatické odpuštění Asadovi.

Sázka na neznámého koně

Dalším paradoxem je, že nikdo zatím neví, kdo noví vládcové doopravdy jsou – je známo pár jmen, ale zatím není jisté, jaká bude jejich politika domácí i zahraniční.

Trochu paradoxní je, že vlastně nezastupují celou Sýrii, ale jen její velkou část. Ostatní části syrského území mají nadále pod kontrolou jiné síly – Turecko, Izrael, kurdské jednotky a jiné islamistické skupiny.

A v neposlední řadě, některé státy ještě ani nestačily zrušit své seznamy teroristických organizací, na nichž je i Haját Tahrír aš-Šam (HTS) i jeho vůdce Ahmad Šara, a současně už jednají, jako kdyby neexistovaly. To je rychlost, jakou jsme v jiných podobných případech zatím asi ještě nezažili.

A tak se s vůdcem povstalců, a nyní tedy vlastně už nejvyšším představitelem Sýrie, už stačil setkat zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Geir Pedersen. Sice to bylo v Jordánsku a Pedersen mluvil o „pomoci syrskému lidu“, ale OSN tím dala jakési razítko na vysvědčení o přijatelnosti aktuálního držitele moci v Damašku.

Také Evropská unie už v pondělí oznámila, že do syrské metropole vyslala svého zmocněnce. To podporuje i Česká republika. I když ministr Jan Lipavský (dříve Piráti) byl tentokrát naopak mezi těmi obezřetnějšími a zdůraznil, že zatím není jasné, jak hodnotit nadcházející vládu Haját Tahrir aš-Šam. Česko nadále udržuje diplomatické zastoupení v Sýrii a hodlá v tom vytrvat.

Západ i Východ

Jakési nepřímé uznání lze vyvodit i z kroků Spojených států a Velké Británie. Například britský ministr zahraničí David Lammy potvrdil, že jeho země navázala „diplomatické styky“ s hnutím HTS. A to přesto, že ta zůstává v Británii „zakázanou teroristickou organizací“. Přesto je s ní prý možné být v kontaktu, například kvůli vážným otázkám, jako je zabezpečení chemických zbraní.

Na úterý je také ohlášen příjezd představitelů Francie, kteří mají zajistit „první kontakt“ a zabezpečit francouzský majetek v Sýrii.

Rovněž osm arabských zemí na sobotní schůzce v jordánském Ammánu potvrdilo, že hodlají s novou Sýrií komunikovat – ve vlastním zájmu. Neboli mluvily o tom, že mají zájem na „mírumilovném přechodu moci“, že si nepřejí chaos ani rozpad země na více částí.

Těmto převážně sunnitským státům vadilo přílišné propojení režimu Bašára Asada s nearabským a nesunitským Íránem. A teď chtějí Sýrii udržet na své straně.

Arabské státy též nechtějí, aby se znovu vzepjal Islámský stát, který v Sýrii stále ještě drží ostrůvky pod svou kontrolou. V Damašku už stačil otevřít svůj konzulát Katar i Turecko.

O nějakou spolupráci s novými vládci se ucházejí i Rusko a Írán, dosavadní patroni Asadova režimu. Chtějí si udržet vojenskou přítomnost v zemi a nejsou bez šance, protože nový režim dává najevo, že hodlá být pragmatický.

A tak se ukazuje, že po chvíli váhání a nejistoty mezi státy nastala honička, kdo naváže kontakt dříve. Sami chtějí mít vliv a dávají ho tím pádem recipročně i islamistické vládě.

Je to také potvrzení, že důležití hráči počítají se setrváním nových vládců u moci a hodlají do nich něco investovat. Pro začátek trochu důvěry a mezinárodně politické legitimity.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít