Poptávka se kvůli nedostatku vlastnického bydlení logicky přesouvá k nájmům. Obrovsky tak převyšuje nabídku, zejména pak ve velkých městech, jako jsou Praha nebo Brno. Ceny nájmů dál i příští rok porostou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: „Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet…“

To všechno se ví dlouho. Ostatně podobná situace je i v jiných evropských zemích. Například v Německu je bydlení rovněž velkou ekonomickou brzdou, znemožňující životní start a osamostatnění řady mladých lidí.

Věděla to i současná vláda, která v programovém prohlášení právě proto popsala k tématu několik stran a slíbila tuto brzdu české společnosti alespoň rázně povolit, když už ne úplně odbrzdit.

Nova stavební pravidla jsou sice na světě, digitalizace stavebního řízení je ale na tři roky de facto zastavena. Slíbených deset tisíc nových bytů rovněž nikde. Ke všemu bylo opět odloženo další projednávání nového zákona o podpoře bydlení, který má mimo jiné pomoci s definicí bytové nouze a otevřít cestu k lepší práci se sociálními byty. Nesplněno skoro všechno, co bylo slíbeno.

Priorita pro nikoho

To nejhorší není protahování všeho, co se mělo naopak urychlit. Nejhorší je, že vláda Petra Fialy (ODS) na toto téma úplně zapomněla. Skoro vůbec se o něm nemluví, nikdo na jeho naplňování netlačí, zůstává tradičně pěkně zapuštěné na papíře. A to je všechno.

Místo nových bytů se ukazují nové dálnice a klepe se na základní kameny sportovních hal. Bydlení zkrátka NENÍ priorita! A to přesto, že JDE o jednu z priorit vlády, vyjádřenou jasně v preambuli programového dokumentu, který je podle předsedy vlády z 93 procent naplněn.

„Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet a aby děti měly dobré vzdělání, které je dobře připraví na měnící se moderní svět,“ píše kabinet, který na tu první část věty snad úplně zapomněl (než že by na druhé polovině nechali ministři duši).

Ve skutečnosti je to ještě horší. Bydlení není prioritou ani pro opozici. Na tématu nikdo nepracuje tak, aby příští vláda mohla od prvního dne ve věci dostupnosti bydlení něco udělat.

Politika tu zcela selhává, protože není schopna z verbální roviny přejít na úroveň činů. Vláda ani opozice nenabízí nic, co by dávalo alespoň nějakou naději, že se do několika let bytová krize zmírní a časem třeba úplně vyřeší.

Jak se to například dělá ve Vídni, která je tak často nejen v otázce bydlení dávána za příklad? Vídeň staví každý rok až dvě desítky tisíc bytů, pracuje s byty jako se sociálním faktorem číslo jedna, zdaleka nejen s byty pro sociálně slabé. Bydlení je východiskem všech dalších politik. Pro všechny priorita priorit – číslo jedna.

Jeden by ze stavu české politiky bydlení, ke všemu v kontrastu s Vídní okamžitě upadl do deprese. Dříve než se tak stane, by ale bylo na místě zeptat se, co můžeme udělat pro věc my všichni.

Jako voliči toho můžeme paradoxně dost. Politici musí vědět, že dostupnost bydlení je klíčem k lepší budoucnosti. A kdo jiný jim to má říkat než ti, kdo politiky volí. Dokud politikům na zvolení budou stačit plané sliby, větší či menší sociální úplatky před volbami nebo rádoby vtipná videa v komických převlecích, nezmění se nikdy nic.

Jak že to napsala tato vláda: „Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet…“? Ano, chceme. Všichni to chceme. Tak pro to už něco udělejte!

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít