A vezmeme-li to od začátku, tedy od začátku členství České republiky v unii v roce 2004, dostalo Česko od Evropské unie doposud 765,7 miliardy korun. Což je zhruba polovina státního rozpočtu na letošní rok.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Dobrá zpráva s vrozenou vadou

Za uplynulých 15 let se tady z evropských peněz financovalo kdeco, od renovace škol a veřejných budov, oprav památek a vybavení nemocnic, až po ty tolik oblíbené „kotlíkové dotace“ ministerstva životního prostředí. 

Že se z nich za těch 15 let našeho členství v unii nedokončila ani jedna ze dvou rozestavěných dálnic z Prahy do Českých Budějovic, ale zato se nezřídka investovalo do golfových hřišť, Čapích hnízd a nových technologií pro podniky včetně Babišova Agrofertu, je jen a výhradně naše věc.

V4 a unijní dotace

Protože od roku 2004, kdy jsme do unie vstoupili, se na rozdíl od předvstupních evropských subvencí rozhoduje o použití evropských fondů pouze na zdejších ministerstvech. Zda byly peníze vynaloženy v souladu s evropskými směrnicemi, zdejší ministerstva také kontrolují, a teprve následně posílají své výsledky do Bruselu.

Specificky českou deviací přitom je, že od roku 2014, kdy Babišovo hnutí ANO zvítězilo ve volbách, probíhají tyto procesy na vládní úrovni pod taktovkou člověka, který byl ještě do nedávna majitelem mamutího agrárně-chemického koncernu, a od předloňska, kdy ho zaparkoval ve svěřenských fondech, má z jeho zisku jako jediná osoba prospěch.

A nepřímo má tudíž na jeho zisku i nadále zájem. Výmluvně o tom svědčí fakt, že evropské dotace do Agrofertu vzrostly od Babišova působení ve vládě na dvojnásobek.

Konfliktem zájmů, v němž český premiér očividně vězí, se od loňska intenzivně zabývá i Brusel. Loni v srpnu totiž začala platit nová opatření Evropského parlamentu proti zneužívání evropských fondů. Jde o opatření, která nejsou směrnicí, ale nařízením.

Jako taková jsou závazná pro celou unii, pro všechny veřejné orgány, firmy i osoby. Bez toho, aby je jednotlivé státy musely vtělit do svého právního systému. Nařízení, schválená europarlamentem, jsou totiž nadřazena národnímu právu.

Od té doby taje Babišova snaha prezentovat se v Bruselu jako sice občas kritický, ale v zásadě loajální stoupenec Evropské unie, přímo před očima. U jeho voličů padá jeho evidentní přesun na protiunijní pozice maďarské a polské vlády na úrodnou půdu, léta obdělávanou exprezidentem Klausem.

Pro Českou republiku je to hodně špatná zpráva. Velmi pravděpodobné totiž je, že země V4, až okázale nesolidární ve všem, na čem Evropské unii záleží – ať už je to společná azylová politika nebo klimatické cíle – budou muset počítat v nadcházejícím rozpočtovém období po roce 2020 se zkrácením unijních dotací. Což bude voda na mlýn všech zdejších protiunijních populistů.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít