Izraelci začínají službu v Gaze odmítat. I proto se řeší, zda narukují ultraortodoxní muži, popisuje Taterová
Izraelská armáda spustila první fázi ofenzivy ve městě Gaza. Oznámila to poté, co plán na obsazení Gazy schválil ministr obrany Jisrael Kac. „Boje v ulicích města budou velmi nebezpečné, protože je to nepřehledný, chaotický terén, kde se nachází spousta pastí. A určitě to bude stát jak životy izraelských vojáků, tak i dalších palestinských civilistů,“ přibližuje pro Český rozhlas Plus Eva Taterová z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Jak na plán ofenzivy reaguje izraelská společnost? Víme, že v neděli demonstrovaly v Izraeli statisíce lidí a komentátoři katarské televize Al Džazíra odhadují, že je proti němu asi 70 procent veřejnosti. Existují k tomu nějaká důvěryhodná čísla?
Důvěryhodná čísla asi v tuhle chvíli úplně nemáme, ale faktem je, že izraelská společnost je ve věci války v Gaze dlouhodobě rozdělená. Tyhle protesty rozhodně nebyly první, konají se v podstatě pravidelně. Každý víkend po skončení šabatu v ulicích Tel Avivu a dalších měst demonstrují desetitisíce lidí, kteří jsou vedeni zejména rodinami těch rukojmí, kteří se velmi bojí o životy svých blízkých. Ale připojuje se k tomu i širší kritika vlády Benjamina Netanjahua.
Poslechněte si rozhovor s Evou Taterovou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd
Na druhou stranu tady máme i řadu lidí, kteří nejen Netanjahua, ale i jeho koaliční partnery dlouhodobě podporují. A řada z nich stojí i za některými radikálnějšími řešeními, jaká nabízejí radikální ministři Netanjahuovy vlády, jako je Becalel Smotrič nebo Itamar Ben Gvir.
Já bych si teď dovolil citovat Yossiho Mekelberga, hlavního konzultanta Chatham House, britského královského institutu pro mezinárodní záležitosti. Ten prohlásil, že izraelská vláda povolává víc záložníků, než je operačně nutné, s tím, že se jich dostaví asi 60 procent. Je tedy ochota rezervistů se do operací zapojit výrazně menší než v prvních dnech války, kdy jsme viděli, že do služby se dostavilo ohromné množství vojáků?
Jednoznačně, protože se výrazně změnila i atmosféra. Po strašlivých událostech 7. října 2023 řada Izraelců skutečně vnímala jako svoji národní a vlasteneckou povinnost jít proti Hamásu bojovat.
Nicméně po dvou letech válka nabrala na kontroverzích a řada lidí nevěří, že vede ke skutečnému cíli, který by měl osvobodit rukojmí a stabilizovat situaci. Proto službu v armádě začínají odmítat ať už z morálních důvodů, anebo z důvodu celkového vyčerpání.
Izraelská armáda zahájila plánovaný útok na město Gaza. Tel Aviv kvůli ofenzivě povolal 60 000 záložníků
Číst článek
Co se stane, když se někdo odmítne dostavit? Má povinnost, nebo se nakonec neděje nic?
V případě, že dotyčný už odsloužil nějakou dobu v Gaze, tak z morálních a zdravotních důvodů – tady se často lidé odvolávají na psychické důvody – to skutečně odmítnout může. Ale jiná situace je u lidí, kteří povoláni jsou a ještě v armádě tu dobu neodsloužili.
V posledních týdnech se v tomto kontextu velmi řeší otázka branců z ultraortodoxních židovských komunit, kteří vojenskou službu odmítají dlouhodobě. Ale v posledních týdnech se izraelské soudy vyjádřily v tom smyslu, že to není správně a že by měli narukovat jako všichni ostatní.
Rozporuplné signály
Jak lze teď chápat přípravy na ofenzivu, která už částečně začíná? Je možné, že to je hlavně nátlakový prostředek, aby Hamás přistoupil na co nejméně výhodné podmínky? Nebo je to opravdu vážně míněná operace?
To v tuhle chvíli úplně nevíme, protože z izraelské vlády přichází rozporuplné signály. Na jednu stranu tady máme radikální hlasy reprezentované zejména pravicovými extrémními ministry. Ti tvrdí, že Gazu je třeba obsadit a v pro ně ideálním případě odsunout Palestince pryč, tak aby se do budoucna tato oblast mohla stát součástí takzvaného velkého Izraele.
Ale na druhou stranu tam jsou určitě i hlasy, které pracují s nějakou strategií a tímto způsobem se snaží přitlačit na Hamás, aby souhlasil s podmínkami ukončení války, které Izrael požaduje. To znamená propuštění všech rukojmích, odzbrojení Hamásu a odchod jejich členů do exilu.
‚Hřebík do rakve myšlenky na vznik palestinského státu.‘ Izrael povolil stavbu osad na Západním břehu
Číst článek
Co by ta případná ofenziva přinesla? Editor Times of Israel David Horovitz píše, že by tím Jeruzalém riskoval život rukojmí i dalších vojáků a vyčerpal by tím přetížené záložníky obranných sil. Přineslo by to prý i rostoucí světovou hanbu, izolaci, možné sankce, mezinárodní podporu palestinského státu. To všechno se může stát?
Tahle rizika tady nepochybně jsou. Boje v ulicích města Gaza budou nepochybně velmi nebezpečné, protože je to nepřehledný, chaotický terén, kde se nachází spousta pastí. A určitě to bude stát jak životy izraelských vojáků, tak i dalších palestinských civilistů.
Navíc je tady velmi často reflektovaná obava, že pokud by se izraelská armáda přiblížila blízko k úkrytům, kde jsou izraelští rukojmí ukrýváni, tak by je členové Hamásu mohli demonstrativně okamžitě popravit.
Co se týká mezinárodního renomé Izraele, to rovněž dlouhodobě poměrně klesá. Izrael a zejména současná vláda jsou v řadě zemích kritizováni. Na druhou stranu, izraelský premiér Netanjahu tvrdí, že ta invaze je nutná, protože právě ve městě Gaza se mají ukrývat zbylé jednotky bojovníků Hamásu a bez jejich zničení konec války podle něj nepřijde.
