Někdy se člověk diví, proč křeček tak vytrvale šlape v běhacím kole – i když očividně zůstává na místě. Nad tím je možné mávnout rukou. Pokud ovšem tímto způsobem funguje národní hospodářství, je to vážná věc. Připomínkou, že se do této podivné situace dostala právě česká ekonomika, je zjištění Českého statistického úřadu o zaměstnanosti ve 2. čtvrtletí.

Komentář Praha 16:30 20. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na první pohled musí zpráva potěšit. Počet pracujících utěšeně roste, dosáhl úrovně 5 milionů a 250 tisíc, a dosavadní trend naznačuje, že už koncem roku bude pracovat stejně lidí jako v letech největší zaměstnanosti, tedy těsně před nástupem covidové krize. Tím se však nedozvíme nic víc, než že křeček běží stále rychleji.

Jak známo, počet pracujících roste v časech konjunktury, při krizi ovšem není práce a tak jich obvykle ubývá. Proto přibývalo zaměstnanců, živnostníků i podnikatelů v pětiletém období před rokem 2008 – i před rokem 2019, když ekonomika nabírala na síle.

Teď pracujících přibývá už druhým rokem po sobě, a to by mělo logicky znamenat, že stojíme na prahu dalšího období prosperity.

Radost? Není z čeho...

Bohužel zdání klame. Prosperita totiž neznamená jen nabírání zaměstnanců, ale především zvyšování produktivity práce, jak k tomu došlo právě před zmíněným rokem 2008 nebo 2019.

To se však dnes neděje, výkonnost zdejších pracovníků se pouze drží na úrovni 85 procent Evropské unie. Pro ambiciózní ekonomiku, jakou má Česko, jde jednoznačně o zklamání. Proto také nemá žádný smysl radovat se z toho, že lidé víc pracují.

Ceny potravin jdou nahoru i dolů. Mouka zdražuje, brambory a jogurty zlevňují

Číst článek

Zpráva o tom, že máme víc pracovníků se stále stejnou produktivitou, aspoň upozorňuje na problém, kterým Česko trpí už nějakou dobu, v posledních letech se však vyostřil.

Potíž je v tom, že v tuzemsku rychle expanduje veřejný sektor, tedy úřady, školství, zdravotnictví a kultura. Na počtu pracovních míst, která jsou placena především ze státních peněz, se neodráží, jestli se země těší z konjunktury, nebo upadla do krize.

Lidí ve státních službách přibývá

Může se dokonce stát, že se v krizových časech stávají zvláště místa učitelů a zdravotníků vítaným útočištěm, když v jiných sektorech míst ubývá. Nápadné to bylo zvláště v posledních pěti letech. Tehdy vinou krize ubylo 200 tisíc míst v průmyslu, tedy v nejdůležitějším sektoru zdejší ekonomiky, ale stejný počet přibyl ve státních službách.

Také veškerý nárůst počtu zaměstnanců za poslední rok lze vysvětlit tím, že nabírala vzdělávací, zdravotnická a kulturní zařízení.

Starší rodinné domy meziročně zdražily o 11 procent. Ceny vzrostly nejvíce v Brně a Plzni

Číst článek

Je známo, že učitelé a zdravotníci patří k nejsilnějším lobbistům, pokud jde o to, vymoci na státu víc peněz. Na druhé straně není třeba složité analýzy, aby si člověk uvědomil, že produktivita práce ve zmíněných sektorech poslední dobou neroste. Jistě jsou potřeba úřady, školy i nemocnice, stejně tak je ovšem pravda, že na ně někdo musí vydělat.

Zdejší hospodářství se po letech krize začalo pomalu zotavovat. Jenže pokud vzestup stojí na vyšším počtu státních zaměstnanců, pak je zmíněné zotavení závislé na dotacích a nemůže trvat delší dobu.

Samozřejmě, nemuselo by to vadit, hlavně když to funguje, řekne si prostý občan a daňový poplatník. Jenže pokud se návrat prosperity financuje ze zadlužené státní pokladny, pak ještě přijde konečný účet. Ten se bohužel dostaví v podobě vyšších daní.   

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít