Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) na začátku minulého týdne zveřejnil již šestou rozsáhlou hodnotící zprávu shrnující poznatky o postupu klimatických změn. Není překvapivé, že ji formuloval jako „poslední varování“ před nezvratnými a devastujícími dopady, ke kterým dojde, pokud radikálními reformami a omezením emisí neudržíme růst globální teploty pod hodnotou 1,5°C.

Přehrát

00:00 / 00:00

Otevřené popíračství klimatické krize je pryč, nastoupil masivní greenwashing. Poslechněte si komentář Matouše Hrdiny

Světová i česká média se závažné zprávě IPCC samozřejmě věnovala, nebyla nouze o kvalitní analýzy a výstižné komentáře. I tak se ale nelze ubránit dojmu, že reakce médií, politiků a veřejnosti zdaleka neodpovídá děsivému obsahu zprávy, a to jak v absolutním měřítku, tak i v relativním srovnání se stavem veřejné debaty před několika lety.

Temné proroctví IPCC už po necelých dvou týdnech zmizelo z titulních stránek, kdežto obdobné vědecké studie či aktivity hnutí Fridays for Future nebo Extinction Rebellion dokázaly ještě v roce 2019 upoutávat pozornost médií i veřejnosti mnohem déle a klimatická témata se subjektivně zdála mít mnohem větší podíl na veřejné debatě.

Proměna debaty

Jde samozřejmě o komplexní problém vyžadující zevrubnější analýzu, ale s trochou zjednodušení by se dalo vysledovat několik základních událostí a trendů, které k tomuto dílčímu oslabení naléhavosti klimatické debaty mohly přispět.

Hmatatelný a bezprostřední strach z pandemie překryl méně viditelný strach z klimatických změn, a debatu pak možná ještě zásadněji proměnila ruská invaze na Ukrajinu. Ústředním tématem se stala energetická bezpečnost a drahota a v akutní krizi šly ohledy na emise a ekologii často stranou.

Fosilní lobby samozřejmě využila situace k vyjednávání nejrůznějších úlev a výjimek a příliš důrazní zastánci zelené transformace se stále vystavují riziku nálepky zakuklených fanoušků Kremlu.

K proměně atmosféry by ale možná nakonec došlo i bez války a covidu. Klimatická agenda se totiž do jisté míry stala obětí vlastního úspěchu. Otevřené popíračství klimatických změn se už naštěstí i v Česku stalo spíše výjimkou, boj za snižování emisí se normalizoval jako běžná součást politiky a ekonomiky, a mnoho lidí tak mohlo snadno propadnout dojmu, že se klimatická krize jaksi „řeší“ a vše je na dobré cestě.

Greenwashing

Tento stav otevřel dveře nekonečnému bujení greenwashingu, kdy se mohou emise chrlící korporace předhánět v nicneříkajících zelených opatřeních, a obdobně na tom profituje i PR řady politiků.

Podstatné je hlavně udržovat spokojenou a pasivní iluzi možnosti trvalého zeleného růstu a podrývat tak jakékoliv tlaky na skutečně radikální změnu průmyslu, ekonomiky a životního stylu. Jak ale ukazuje čerstvá zpráva IPCC, mírný pokrok v mezích zákona nás zatím před rozpáleným peklem spasit nedokázal.

Jak znovu vybudit silnou a trvalou debatu o nutných zásadních změnách, je příslovečná otázka za milion. Drastická naléhavost uplatňovaná výše zmiňovanými hnutími časem nejspíš vede k otupění a nelze ji jako účinnou komunikační strategii využívat donekonečna.

Zjevně je tak potřeba, aby klimatické hnutí neustále plynně měnilo své taktiky a dokázalo otevírat debatu v nečekaných směrech, které fosilní lobby nemůže předvídat. Jinak totiž budeme jen bezmocně sledovat, jak míra oteplování stále roste, zatímco se firmy předhánějí v líbivém sázení stromků a vlády v nekonečných hrách s výjimkami, odloženími a kompromisy.

Autor je spolupracovník Radia Wave

Matouš Hrdina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít