Politické napětí v Německu roste poslední týdny a měsíce, tento útok byl zatím úplně nejhorší. A vyvolal všeobecné zděšení. Ovšem počítadlo politicky motivovaných útoků se nezastavilo. Zastrašování a napadání čelí denně členové vlády i méně známí politici a političky na lokální úrovni. Ti navíc často bez větší pozornosti médií.

Přehrát

00:00 / 00:00

Helena Truchlá: Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit

Německo letos čekají několikery důležité volby. Po těch evropských na začátku června – kde se o znovuzvolení uchází i napadený Matthias Ecke – se budou znovu obsazovat také tři zemské parlamenty na východě země.

Většinu společnosti znepokojuje fakt, že v Sasku, Braniborsku a Durynsku průzkumy předvídají výrazný úspěch Alternativy pro Německo neboli AfD – krajně pravicové strany s extremistickými tendencemi.

Vzestup této xenofobní a protievropské politické síly je pro Německo špatným vysvědčením a také ohrožením. Obzvlášť v době, kdy kontinent obklopují válečné konflikty a ekonomický tlak, a od Berlína se očekává sebevědomý postoj.

Všeobecná nejistota rozhodně neprospívá politické kultuře. Ze statistik útoků na političky a politiky, jejich kanceláře a volební plakáty vyplývá, že násilí se stupňuje již několik let. V roce 2023 tak kriminalisté zaznamenali skoro dvojnásobek případů oproti roku 2019.

Detailnější pohled do čísel ale může překvapit. Vloni byli nejčastějším terčem útoků liberální Zelení. O tom také hojně reportovala německá média. Na druhém místě ovšem figuruje antidemokratická AfD.

V tomto bodě je klíčové rozlišit dvě věci: zatímco Zelení a další parlamentní strany se pohybují jednoznačně na půdorysu demokratické ústavnosti, AfD ho s chutí podupává a překračuje.

Je ovšem fakt, že brutalizace politiky, ve které jsou nadávky a útoky na denním pořádku, dnes má původ ve všech koutech, nejen v tom úplně vpravo vzadu. Přispěl k tomu covid, ruská válka proti Ukrajině i spory o klimatickou politiku.

Sáhnout na nos si může opravdu leckdo. Samozřejmě v první řadě – pokud by toho tedy byla schopná – AfD, která do svého argumentačního repertoáru s lehkostí a bez uzardění přebírá slovník a někdy i nápady z hitlerovského (nacistického) Německa.

Ale také třeba křesťanští konzervativci, kteří politiku strany Zelených srovnávají s praktikami režimu někdejší socialistické diktatury v NDR. Něco jako když se v Česku verbálně laškuje s neomarxismem.

Nebo všichni ti, kteří ve snaze přetáhnout k sobě voliče AfD, volí rétoriku „tvrdého boje s nepřizpůsobivými, migranty a pobírači dávek“ – a vytváří tak atmosféru strachu a ohrožení.

Musí rezolutně jednat stát

Bohužel pro sebezpyt není v tomto supervolebním roce moc místa. Kandidujícím je proto doporučována opatrnost. Nerozvěšovat plakáty po setmění a v žádném případě ne bez doprovodu. Zní to rozumně.

Ale nepřipomíná to tak trochu radu ženám, aby si vzaly delší sukni, když nechtějí provokovat?

Pokud nemají političky a politici za svá přesvědčení platit rozbitým obličejem a permanentním strachem, musí rezolutně jednat německý stát. Jen chystané zpřísnění trestů za politicky motivované útoky stačit nebude.

Víc peněz si zaslouží hlavně oblast, ve které Alternativa pro Německo slibuje destrukci: široce dostupné vzdělávání k demokratické spolupráci a toleranci. Nejen ve škole, ale v různých spolcích a klubech. A to hlavně v bývalém východním Německu.

Autorka je analytička v oblasti evropské politiky, žije v Berlíně

Helena Truchlá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít