Děti jako zachránci ekonomiky? To není vtip
Pokud jde o nakládání s penězi, mají Češi a Němci jednu věc společnou: jsou spořiví. Kladou důraz na finanční stabilitu, jsou nervózní, když nemají peněžní rezervu, myslí na budoucnost. Ale především neradi riskují. Své peníze, pokud je nemají doma v kredenci, ukládají do nemovitostí nebo drahých kovů, na spořící účty nanejvýš do termínovaných vkladů. Sichr je sichr.
V Německu investovalo v loňském roce do akcií podle výpočtu tamního akciového institutu jen necelých 18 procent německého obyvatelstva. Obdobně to byl v Česku jen každý pátý.
Úspory domácností jsou přitom v poměru k jiným státům v obou zemích enormní: 80 bilionů eur v Německu a skoro tři biliony korun v Česku – a skoro polovina leží na běžných účtech, kde je v posledních čtyřech letech znehodnocuje inflace.
Ale především: Kde z nich, jak bědují experti v obou zemích sborem, chřadnoucí ekonomika nic nemá, protože takto uložené – výstižněji řečeno „odložené“ peníze – leží de facto ladem.
V Německu přišlo pět renomovaných ekonomů z elitní německé „Rady odborníků pro posuzování celkového hospodářského vývoje” tento týden s nápadem, jak tento nejspíš už geneticky zakotvený postoj lidí k úsporám změnit.
Není to aprílový žert...
Na aprílový žert vypadá jejich plán jen na první pohled: navrhují totiž, aby stát dával dětem od šesti let věku až do jejich plnoletosti 10 eur měsíčně, které by vložily do některého z investičních fondů s vysokým podílem akcií. Příslušný fond by pro ně nejdřív vybírali rodiče, od 15 let by si ho směly zvolit samy.
17:23
Kupní síla, o kterou lidé přišli před rokem a půl, se bude vracet zpět ještě roky, srovnává sociolog
Číst článek
S takto naspořeným kapitálem by pak od svých 18. narozenin mohly nakládat zcela podle svého gusta. Na startovní čáře k dospělosti by si tedy mladí lidé mohli vybrat, jestli budou dál investovat ze svého, vynaloží peníze na studium, podívají se do světa, anebo je utratí jen tak.
Němečtí ekonomové doufají, že by tímto názorným příkladem lidi nejen přesvědčili o výhodách dlouhodobých investic do akcií, ale že by se tím pádem mohla zmenšovat i propast mezi chudými a bohatými.
A především by se díky investičním fondům rozproudilo hospodářství. Každá takto vynaložená desetieurovka by se tedy v průběhu let měla státu vrátit v podobě prosperující ekonomiky.
V každém případě jde o inspiraci, která stojí za zamyšlení.
Autorka je dlouholetá komentátorka Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu
Klimatická konference v Baku a české couvání před budoucností
Petr Šabata
Ruský plyn zase teče do Česka. Hodnotová politika platí jen do doby, než přijde první sousto
Petr Honzejk
ATACMS nad Ruskem – a ty druhé rakety
Libor Dvořák
Češi jsou s vývojem po roce 1989 stále nespokojenější, Petr Fiala věří na zázraky
Apolena Rychlíková