Už 4. července se budou konat volby, které překvapivě brzy vyhlásil premiér Rishi Sunak. Podle většiny názorů míří dlouho vládnoucí Toryové k prohře. Jsou u moci už mnoho let, moc se jim nedaří řešit tamní problémy, ale zapsali se do učebnic mnoha chaotickými rozhodnutími.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Farage je zpátky, konzervativci znervózněli

Jenže jejich prohra možná bude drtivější, než by za jiných okolností mohla být. Do hry se vrátil jejich starý nepřítel, totiž bývalý konzervativec a poté Nemesis Konzervativní strany Nigel Farage. Ten už v roce 1992 vystoupil ze strany na protest proti britskému podpisu pod Maastrichtskou smlouvou, jež slibovala sbližování evropských států. Od té doby vedl politiku za opuštění Evropské unie, a také vlastně proti původní vlastní straně. 

Kopance zprava

Pod jeho vlivem konzervativci roku 2016 vypsali referendum o brexitu. To, jak známo, dopadlo těsným vítězstvím zastánců odchodu, a léty, kdy se konzervativní vlády snažily nějak se vyrovnat s důsledky tohoto rozhodnutí, často dost zmateně. Farage poté opustil politiku i své dlouholeté křeslo v Evropském parlamentu – a profiloval se jako televizní osobnost.

Teď je tu ovšem zase, a i když varuje před prý nebezpečnými důsledky případné labouristické vlády, ve skutečnosti už zase okopává konzervativce zprava. Nyní v čele strany Reform UK chce do parlamentu, ale protože s labouristy nesdílí příliš mnoho potenciálních voličů, v praxi to znamená, že sebere hlasy konzervativcům.

To v případě britského jednokolového většinového systému znamená, že se rozdělí hlasy pro tuto část politického spektra a usnadní volbu labouristy nebo příslušníka některé z jiných stran.

Sama reformní strana ale pravděpodobně příliš mnoho vlastních poslanců nezíská, ale třeba tentokrát do křesla ve Westminsteru vynese alespoň samotného Farage. On sám totiž paradoxně sice léta zasedal v Bruselu za evropský plat, ale zatím nevyšel ani jediný z jeho sedmi pokusů stát se britským poslancem. Tentokrát by zažil velkou satisfakci.

Program jako komentář

Jedním z motivů nynějších voleb je imigrace, která se stala důležitým námětem i pro Farage a jeho stranu. Na ostrovy každoročně dorazí statisíce lidí. Reform UK proto chce znemožnit nelegální imigraci nuceným odvážením migrantů zpět do Francie, ale také omezit legální příchod cizinců daňovým zatížením těch firem, které je zaměstnají. Pravda je, že stálý přísun lidí snižuje v Británii mzdy a zatěžuje dlouhodobě podfinancované systémy, jako je doprava a zdravotnictví.

Farage samozřejmě slibuje nižší daně. Zaměstnanci by prý neplatili daně z příjmu z prvních 20 tisíc liber oproti současným dvanácti a půl. Byla by zavedena daňová úleva pro ty, kdo by si zaplatili soukromé zdravotní pojištění místo veřejného zdravotního systému NHS, který neproslul pružností a kvalitou.

Protějškem nižších daní by byly nižší výdaje, třeba osekání pěti procent nákladů na byrokracii, což není nerealistické, zrušení plánů na uhlíkovou neutralitu nebo nákladného plánu na vysokorychlostní železnici mezi Londýnem a Birminghamem. Slibuje také věnovat více peněz na obranu, ale i bezpečnost v britských ulicích – to ovšem slibují všichni.

Je samozřejmě otázka, jak moc bude voliče strany Reform UK program zajímat – mnozí z nich prostě chtějí protestovat proti současné situaci, nebo chtějí potrestat konzervativce. Zdá se, že se jim to podaří, protože podle současných předpovědí zaznamenají Toryové nejhorší výsledek za sto let, nebo možná od začátku světa.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít