V bodovém hodnocení výrazně zaostává za evropským průměrem. Ten je totiž 70,2 bodů. Zatímco letošní skóre Česka je 57,9.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Index genderové rovnosti ukazuje Česko v nelichotivém světle. Už zase

Česko si v porovnání s minulým rokem v samotném bodování polepšilo, jenže o zanedbatelných o 0,7 bodů. Index genderové rovnosti měří postavení a úroveň žen a mužů na trhu práce, ve vzdělávání, v rozhodovacích pozicích a dalších oblastech života.

Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády Radan Šafařík uvedl, že některé aspekty zprávy jsou i pozitivní: třeba umenšování takzvaného pay gapu, rozdílu v platech mezi muži a ženami. Ten klesl z 22 procent na 15.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Laurenčíková zase ve vyjádření ke zprávě uvedla, že genderové nerovnosti jsou dlouhodobým problémem naší společnosti, podle ní ale jejich řešení považuje vláda Petra Fialy za jednu ze svých priorit.

Nesmyslné bariéry

Podobná prohlášení ale zní v kontextu trvale tragického umístění na samém spodku žebříčku až moc optimisticky – hlavně s přihlédnutím k výrazně konzervativním tendencím, které vláda Petra Fialy má.

Výsledek, kterého Česko dlouhodobě dosahuje, je jedním slovem ostuda. Dobře to ilustrují hned dvě oblasti: péče, v níž u nás panují největší rozdíly mezi muži a ženami v rámci celé Evropské unie a v zastoupení žen v rozhodovacích pozicích. Ať už jde o oblast politiky, veřejných institucí nebo vedení firem. Tady Česko získalo jen 30 bodů ze sta možných.

To, jakým způsobem je u nás rozdělena moc, má přímý dopad na společenské priority. Ve chvíli, kdy je dlouhodobě nějaká skupina marginalizována, mizí ty oblasti, které jsou na ni více navázané.

V případě žen a jejich rovnějšího zastoupení jsou to kromě již zmíněné péče i další otázky, důležité pro naši každodennost: slaďování, vzdělání, zdravotnictví nebo třeba i problematika domácího nebo sexualizovaného násilí.

Ty všechny totiž vykonávají nebo zažívají častěji ženy. Přesto však o nich na nejvyšších úrovních nemohou rozhodovat – a tím ani o své vlastní přítomnosti a budoucnosti.

Rovnoměrné zastoupení není samospásné, ale pokud chybí, strukturální nerovnosti se dále řetězí a prohlubují se jejich dopady. To pak znovu pociťují ti zranitelnější členové a členky naší společnosti.

Nejde přitom jen o to, že se stát takovým chováním dobrovolně připravuje o důležitý společenský i ekonomický potenciál, který s sebou genderová rovnost nese. Jde především o to, že za tabulky, čísly a grafy se skrývá celá jedna skupina obyvatelstva, které se u nás zkrátka žije hůř, protože jí stát staví do cesty nesmyslné bariéry. Ta skupina se jmenuje jednoduše: ženy a tvoří hned celou polovinu společnosti.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít