Vydrželo to přesně a pouze po dobu pandemie. Protože ve chvíli, kdy se pravidla uvolnila, zaměstnavatelé zjistili, že chtějí mít své zaměstnance pod kontrolou. A začali je nahánět zpět na pracoviště. Návrat se dotknul všech profesí včetně těch, u kterých se předpokládalo, že už nikdy nebudou potřebovat kancelář. Digitální nomádství je zkrátka minulostí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Práce z domu dostala řád, na práci na pláži ale zapomeňte

Zaměstnanci se ale tak lehce nedali. Výhody práce z domu si uvědomili velmi záhy. Za prvé jde o rozložení času, což ocení především rodiče. A za druhé o úsporu času minimálně o cestu do zaměstnání, která je s ohledem na rostoucí velikost měst a vysoké nájmy v jejich centrálních částech značná.

Dnes patří několik dní v měsíci, někdy dokonce i jeden či dva dny v týdnu, na home office téměř u poloviny zaměstnavatelů k normě. A také k žádanému benefitu. Trh práce je stále přehřátý, nezaměstnanost nízká a požadavky zaměstnanců se berou do úvahy.

Navíc na trh vstupují nové generace zaměstnanců a představou generace Z není trávit většinu dne v práci. Work life balance patří mezi důležité priority a home office k tomu zkrátka automaticky patří.

Náhrada nákladů

Rozšíření home office si všimli i politici a dospěli k závěru, že je nutné do toho vnést nějaký systém. Nedávná novela si pro práci z domu vyžádala písemnou smlouvu se zaměstnavatelem, nově může – po dohodě – zaměstnavatel přispívat svým lidem na home office náklady spojené například s vytápěním či nájmem.

Vyhláška, kterou nyní připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje, aby už od ledna příštího roku mohli zaměstnavatelé vyplácet lidem pracujícím z domova za každou odpracovanou hodinu 4,50 koruny jako náhradu nákladů. Naštěstí resort práce netrval na tom, aby platba byla povinná, protože potom by zřejmě možnost home office zanikla úplně. Vzhledem k tomu, že už nyní řada zaměstnavatelů neprojevuje nadšení z práce z domu.

Zákon a vyhláška práci z domu dodává legitimitu. Pro ty, kteří rádi pracují na dálku, je ale skoro důležitější, co tam není. A to, že člověk musí být v Česku. Dlouhodobě pracovat z pláže či zahraniční chalupy se zásadně nedoporučuje, problém může nastat s odvody pojištění na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.

Pokud by se chtěl zaměstnanec domluvit na tom, že bude pracovat venku, za hranicemi, mohlo by se na něj vztahovat i právo státu, ve kterém práci vykonává. A ne všechny země takzvané digitální nomády vítají a nechtějí po nich žádné daně ani pojištění.

Je skvělé, že resort práce poslechl odborníky a nezavedl povinný příspěvek na home office. Teď by to ale chtělo nadnárodní spolupráci. Bez ohledu na jméno – tedy v překladu práce z domu – kdo by v těchto mrazivých dnech neocenil trochu vlahého přímořského vzduchu.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít