Reálně se do zdanění ultrabohatých firem a jednotlivců nikdo nehrne. Dlouho vyjednávanou dohodu o zavedení celosvětové minimální daně pro korporace letos zrušil americký prezident Donald Trump.
Pohled do nitra inzerátů, které hledají vzdělané odborníky, naznačí, proč je volných míst překvapivě mnoho. Nabízená odměna jen těžko bude konkurovat soukromému sektoru.
Ceny nemovitostí pokračují v růstu, dostupnost vlastnického bydlení se vzdaluje, prodejci obnovili aukce a na každý byt stojí fronta zoufalých zájemců, kteří se navzájem přeplácejí. Opravdu?
Minimální mzda je podle definice nejnižší státem stanovená částka, která má zaměstnance chránit před chudobou a mzdovým podbízením, současně má motivovat k práci namísto sociálních dávek.
Je to pár dní, co legislativním procesem prošla další část důchodové reformy. Zaměstnanci v tzv. třetí kategorii rizika dostanou vyšší příspěvek na penzijní připojištění od zaměstnavatele.
Každý desátý obyvatel Česka je ze zahraničí. Česká republika je tak co se týká podílu cizinců na tom podobně jako například Finsko, píše v komentáři pro Český rozhlas Plus Julie Hrstková.
Stojí za připomenutí, že než Trump rozpoutal obchodní válku, tak ještě v roce 2024 Evropa zatížila dovoz automobilů z USA 10procentním clem, zatímco vyvážela do Ameriky s 2,5procentní sazbou.
Podle Eurostatu v nájmu bydlí v ČR v současnosti přibližně 24 procent samostatně hospodařících domácností. V Praze je podle odhadů tento podíl zhruba dvojnásobný.
Léčba bolesti je přes velký pokrok, ke kterému v posledních letech naštěstí došlo, stále v mnoha oblastech podceňovaná. A zanedbávaná. Přitom by tomu mělo být přesně naopak.
Před čtyřmi lety se 140 zemí včetně USA shodlo na výši minimální daně ze zisku pro nadnárodní korporace. Po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu a nedávném summitu zemí G7 v Kanadě je vše jinak.
Průměrná mzda v českém privátním sektoru je menší než minimální mzda v Irsku, Nizozemí, Belgii či Francii. Argument, že všechny tyto země mají daleko vyšší náklady na život, platí jen částečně.
Všudypřítomné zástupy lidí, přeplněné kavárny a restaurace, zvuk plastových koleček na středověké dlažbě. Turistická sezóna je tady. A s ní i nejen výše popsané problémy.
Dostupné bydlení se bezpochyby stalo hitem letošních voleb. Přes veškeré sliby o zjednodušení výstavby dosavadní snaha vlády vedla pouze k dalšímu zdražení bytů a pozastavení nové výstavby.
Hlavní město se zacyklilo při rozvoji dopravní obslužnosti. Neustálé hádky ve vedení města, zda podpořit automobilovou, cyklo či veřejnou dopravu, vede k tomu, že skutečně dobře nefunguje ani jedno.
Ve všech místech, kde se politici vydali cestou regulace nájemného, výrazně klesla nabídka, kvalita a dostupnost bytů. Přesto má regulace jakéhokoliv typu obrovskou podporu mezi lidmi.
Stejně jako každý rok je problémem metodika Eurostatu, která chudobu definuje jako stav, kdy se člověk dostane se svými příjmy pod 60 procent mediánového příjmu v zemi.
V České republice podle dat Eurostatu 94 procent populace ve věku 16 až 74 let používá internet. Z nich 86 procent si za poslední rok nakoupilo službu či zboží na internetu.
Za 20 let bude stát běžná garsonka v Praze klidně 20 nebo 30 milionů korun. Odhady, jak se bude vyvíjet český trh nemovitostí, se zdají naprosto neuvěřitelné.