Dohoda Británie s unií najednou opět na obzoru
„Nebudeme dál vyjednávat, dokud Evropská unie zásadně nezmění postoje,“ prohlásil se zachmuřeným výrazem po summitu Unie britský premiér Boris Johnson.
O víkendu i během tohoto týdne to zopakovali i Johnsonovi ministři, naposledy ještě v úterý ve sněmovně ministr pro brexit Michael Gove. Prohlášení nebylo velkým překvapením. Připomnělo totiž, že Johnson v září tvrdil, že pokud do summitu nebude dosaženo dohody o vzájemných obchodních vztazích, ukončí jednání i přechodné období na konci roku a přejde na „australský způsob“ vztahů.
Neinformovaným zněl jistě tento oxymóron jako eufemismus a tedy přijatelně, neb netušili, že Austrálie s Unií žádnou dohodu nemá. Připomeňme ovšem, že se už delší dobu snaží s Unií dohodu uzavřít, což premiérovi a brexitářům ještě jaksi nedošlo.
Na obzoru byl tvrdý brexit bez dohody a pesimismus začal převažovat i přesto, že sedmadvacítka naznačovala, že je ochotná dál jednat. Když tedy Británie změní neústupná stanoviska ohledně zón rybolovu, regulace podnikání a kontroly dodržování pravidel.
Pro Johnsona a jeho vládu – najednou víc zaměstnané jednáními o vyhlášení stavu nouze v regionech na pozadí nárůstu koronavirových nakažení ke 30 tisícům denně, hlavně na severu země – se už v pondělí objevila nepříjemná „odveta“ za neústupnost.
Dohoda je na dosah
Přišla z vlastních řad od rozhněvaných renomovaných konzervativních veličin včetně bývalých soudců, premiérů a ministrů ve Sněmovně lordů.
Poslední brexitová karta? Belgické rybáře má spasit listina z roku 1666
Číst článek
Vláda tam utrpěla největší porážku za posledních dvacet let během debaty o takzvaném zákonu o vnitřním trhu, jehož přijetí by bylo pro reputaci Británie velmi škodlivým porušením mezinárodní dohody o brexitu, snahou o změnu hraničního režimu na irském ostrově.
Lordové totiž schválili pozměňovací text návrh zákona odsuzující, což prakticky znemožní jeho přijetí. Návrh byl přes aktivní lobování vlády, že jde „jen o pojistku pro případ tvrdého brexitu“ – dodejme: ve skutečnosti o pouhé strašení Unie – přijat po argumentaci předních právníků 395 hlasy proti 169, tedy většinou 226 hlasů.
V „pingpongovém“ souboji se tak návrh vrátí do dolní sněmovny a pak opět k lordům a znovu zpět. Určitě tak nestihne být schválen včas, aby zastrašil unijní vyjednávače a ovlivnil vyjednávání, jak zjevně zamýšlel premiér.
V úterý se náhle situace změnila a zastihla ministra Govea dštícího před poslanci kritiku na „neústupnou Unii“, když dostal zprávu o „smířlivém“ projevu hlavního unijního vyjednávače Michela Barniera.
Stačilo pár slov v Evropském parlamentu a Johnsonův „konec vyjednávání“ byl minulostí.
Unie totiž ústy Barniera – klíčově pro zachování zdání britské neústupnosti pro domácí publikum – přiznala, že ústupky musí učinit obě strany. Barnier doslova řekl, že „dohoda je na dosah, jestli budou obě stany chtít konstruktivně pracovat, být ochotné ke kompromisům a činit pokrok na bázi legálního textu“.
Ano, stačilo pár vhodných slov a opět se jedná. Brexitářský vlk se trochu nažral, koza dohody zůstane téměř celá, ale zda to nakonec udrží Johnsonovi premiérství, není jisté.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Írán a Rusko? Ve skutečnosti velkými spojenci nejsou
Ondřej Soukup
Další válka a ropa je docela v klidu. Zatím
Tereza Zavadilová
Íránský režim na kolenou, ale ne na lopatkách
Jan Fingerland
Český daňový populismus
Kateřina Smejkalová