Pokud Senát Gerlocha odmítne, což je docela dobře možné, bude muset prezident hledat dál. A není samozřejmě vyloučeno, že během zbývajících čtyř let Zemanova prezidentství se u Ústavního soudu ještě nějaké místo uvolní, takže prezident bude mít další šanci zanechat tribunál v podobě, která mu bude vyhovovat.

A tyhle představy se během uplynulých let dost měnily. Podle plánů, o nichž před pár lety otevřeně mluvil předseda Ústavního soudu a někdejší hlavní prezidentův rádce při hledání adeptů do jeho sestavy Pavel Rychetský, měl v tuhle chvíli v křesle předsedy sedět Josef Baxa.

Někdejší předseda Nejvyššího správního soudu, odkud těch několik desítek metrů po brněnské Joštově ulici do Ústavního soudu přešli místopředsedkyně Milada Tomková, Kateřina Šimáčková či Vojtěch Šimíček - všechno vcelku konsensuálně přijaté nominace.

Ke střídání Rychetského za Baxu ale nakonec po ochlazení vztahů s prezidentem nedošlo a v případě profesora Gerlocha sledujeme nejdramatičtější souboj o potvrzení v Senátu od roku 2013.

Plní vůli voličů

Posouzení odborných kvalit profesora Gerlocha autor této poznámky rád ponechá na povolanějších, soustřeďme se ale na hlavní námitky, které proti Gerlochovi zaznívají. Tedy jeho někdejší členství v KSČ, ne zcela jasnou kapitolu jeho setkávání se Státní bezpečností v 80. letech a údajnou spřízněnost s prezidentem.

Bráno odzadu, ano, prezident se o Gerlochovi vyjadřuje pochvalně již delší čas, ovšem koho jiného by měl taky navrhovat, než člověka, s nímž si v některých základních věcech rozumí?

Zvláštní je v tomto ohledu spíše fakt, že Zeman kdysi navrhl třeba Kateřinu Šimáčkovou, jejíž hodnotový svět je tomu prezidentovu vzdálenější než Praha od Brna.

Ale Gerloch by také nebyl prvním bývalým komunistou, kterého by Senát prezidentovi schválil. Vynechme teď Pavla Rychetského, který si své dávné členství z 60. let odpracoval za normalizace.

Během ní ale kromě Gerlocha do KSČ vstoupili třeba soudci Filip nebo Fenyk. Filip byl dokonce předsedou stranické organizace na právnické fakultě v Brně, Fenyk zase jako vojenský prokurátor žaloval odpírače vojenské služby. A schválen byl, stejně jako v roce 2005 kandidátka prezidenta Klause Vlasta Formánková, která v 80. letech poslala do vězení člověka za to, že rušil schůzi KSČ.

Převzato z Plusu

Jinými slovy: přítomnost profesora Gerlocha v Ústavním soudu by v tomto směru neznamenala žádný velký šok a převrat.

Gerloch své někdejší členství ale vcelku pozoruhodně bagatelizuje. Ano, byl tehdy mladý (do strany vstoupil v roce 1975 ve 20 letech), což může soudit člověk, který v tom zhovadilém režimu nemusel dělat těžká rozhodnutí.

Ale vysvětlovat to mladickou náklonností k levicovým myšlenkám v okupované zemi a následnou snahou změnit poměry důsledným podrýváním režimu zevnitř je už v roce 2019 poněkud nedůstojné.

A pokud přijmeme jako fakt, že Gerloch – například na rozdíl od předsedy vlády této země – nikdy nepodepsal vázací akt, vychází nám jako motivace Senátu pro případnou stopku Gerlochovi prostá neochota horní komory odsouhlasit prezidentovi okázale pohrdajícím spravedlností i justicí jeho člověka do Ústavního soudu.

Je to rozhodnutí úplně legitimní, právě proto kdysi otcové české ústavy tenhle systém brzd a pojistek do základního zákona státu zanesli. Pokud mají o Gerlochovi pochybnosti, zvednout pro něj ruku nemohou. Aby tomu rozuměl i prezident Zeman: plní tak vůli svých voličů. Naplňují svůj ústavní slib. Nedá se svítit.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít