„Rozhodnutí Ústavního soudu může mít vliv na politický vývoj v zemi a také prohloubení ekonomické krize,“ řekl tehdy muž, jenž se chystal vrátit se do křesla českého premiéra, odkud byl na jaře sesazen poté, co jeho vláda prohrála ve sněmovně hlasování o nedůvěře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Den, kdy padla česká politika

A Topolánkovi dal tehdy za pravdu také jeho největší soupeř, předseda ČSSD Jiří Paroubek, který se také toužil do Strakovy akademie vrátit po ročním pobytu v letech 2005-2006. „Rozhodnutí Ústavního soudu se jeví jako jdoucí proti zájmům České republiky a jejích občanů,“ řekl tehdy v první školní den roku 2009.

Oba rivalové komentovali jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v historii českého Ústavního soudu, který pozastavil předčasné volby do sněmovny dohodnuté na 9. říjen 2009. Ty se ale už nikdy neuskutečnily, Ústavní soud je definitivně zrušil 10. září 2009. Volby se konaly až v řádném termínu v květnu 2010.

Převzato z Plusu

Pocit vítězů

Topolánek se jich už v čele ODS nedočkal, strana ho donutila k odchodu dvě měsíce před nimi. A pro Paroubka znamenalo květnové hlasování fakticky konec jeho politické dráhy.

Tehdy, v září před 10 lety, skončil politický systém, jak jsme ho znali téměř 20 let a jenž dospěl ke svému vrcholu při volbách v roce 2006.

Dvě „hlavní“ strany, ODS a ČSSD, tehdy společně získaly skoro 68 procent hlasů. Nejvíc v historii – a už nikdy se tomu ani nepřiblížily. V roce 2010 to bylo 42 procent, v roce 2013 necelých 28 a před dvěma lety 18,5 procenta. Kdyby se volby konaly zítra, dopadlo by to nejspíš dost podobně.

A tenhle sešup začal právě před 10 lety. Alternativní historie je sice zábavná, ale „kdyby“ nemají žádnou cenu, takže můžeme ztrácet čas úvahami, jak by předčasné volby 2009 dopadly (průzkumy jasně favorizovaly Paroubkovu ČSSD), kdo by sestavil vládu, jak by země prošla těžkým obdobím ekonomické krize let 2009 až 2013 a kdo všechno by na tom býval mohl vydělat a naopak ztratit. Jen je to zbytečné.

Vývoj podzimu 2009, kdy země slavila 20 let svobody, dal v čase nejvážnějšího ekonomického propadu od začátku 90. let šanci voličům k přemýšlení. Objektivně solidní výkon poloúřednické vlády Jana Fischera povzbudil touhu po nových neokoukaných politicích nebo aspoň značkách a stylu.

U voličů městské pravice zabrala nabídka TOP 09, nejlepšího politického triku Miroslava Kalouska, mnohem vážnější zprávou bylo ale skoro 11 procent pro Věci veřejné, politickou odnož detektivní agentury Víta Bárty s fotkou Radka Johna v čele a s jednoduchým programem: Všechno je špatně. Andrej Babiš musel zpozornět.

Přízeň voličů

Před 10 lety jsme poprvé zjistili, že česká politika vůbec nemá tak pevné základy, jak jsme si roky mysleli, a že zejména v čase ekonomických problémů se může přízeň voliče měnit velmi rychle a radikálně. ODS a ČSSD už to poznaly a je velmi málo pravděpodobné, že se ještě někdy dokáží vrátit ke své někdejší síle.

Na svůj pád si zadělávaly dlouho, zejména drobnou poctivou prací v regionech, ke kterým se občas chovaly jako k bankomatu se svými úsporami. V časech hojnosti jim to dlouho procházelo. Teď mají spoustu starostí s tím přesvědčit publikum, že se změnila nejen doba, ale i jejich strany.

Pocit vítězů, že jim je dovoleno vše a že už budou jen vyhrávat, v české politice přetrval, zvlášť, když aktuální držitelé moci z hnutí ANO nic jiného než vítězství neznají. U příležitosti 10. výročí velkého třesku je užitečné připomenout jim, že to tak skutečně nefunguje a že jejich éra nemusí vůbec trvat tak dlouho, jako ta, díky níž se dostali tam, kde dnes jsou. 

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít