Zřetelně se ukázalo, že skutečnou politiku jako správu věcí veřejných nelze za krize provozovat jako sport, kde trenérem politika je marketingový pracovník.

Skutečný politik musí za takové situace vždy cítit větší odpovědnost za stát než za sebe, i když ví, že za to bude časem odvolán, jako to učinil po válce Winston Churchill, který zůstal vůdcem opozice v dolní komoře, protože vycítil nebezpečí ve spojenectví s Rusy a jako první promluvil o vznikající železné oponě.

Právě neschopnost upřednostnit zájem státu nad osobním zapříčinila chaos v boji s koronavirem, kdy premiér okřikl ministra zdravotnictví, když chtěl nařídit nošení roušek, které snižují nakažlivost až o 80 procent, když z nás dělal šampiona ve zvládnutí boje s covidem-19 a kdy ANO živilo iluzi, že koronavirus je jen sezónní chřipka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Důvody zmatené komunikace

Ale i prohlášení premiéra z posledních dní, že nikdo neví, co to je lockdown, tedy otočení klíčem, uzamknutí či izolace, představuje podcenění občanů. To vše má za následek ztrátu důvěry ve vládu, což v době jakékoliv krize otevírá prostor pro extrémní reakce, spekulace a stres. Všechny tyto negativní vlivy jsou při každé technické změně komunikace větší.

Zapomněli jsme na to, že jako dříve změnil politiku vynález knihtisku, rozhlasu a televize, podobně změní politiku i internet. A to jsme ještě ani nevěděli, co dokáží algoritmy, které zmíněné škodlivé vlivy umí rozšířit za několik minut na miliony lidí.

A návrh novely krizového zákona vicepremiéra, že vláda nemusí všechny skutečnosti v době krize zveřejňovat, je zcela nesmyslný, protože jedině korektní komunikace, kde každý krok vlády je řádně zdůvodněn přesnými daty či modely, může podpořit důvěru ve vládu, která je tak důležitá v době krize.

Převzato z Plusu

Lež, zatajování informací či polopravda, která je nejúčinnější, samozřejmě do veřejného prostoru patří od nepaměti. Politika nikdy nebyla založena kritériem pravdivosti, ale vždy ji určovala moc, která je jejím základním médiem.

V době krize je tomu ale jinak. Tam totiž platí staré moudro: Slovo tělem učiněno jest. Kdo uvěří tomu, že nošení roušek a respirátorů ve společnosti mnoha lidí je hloupost, může zemřít. Zrovna tak jako ten, kdo zatajuje občanům dopady krize, může rychle přijít o moc, protože důsledky ekonomické krize se dotknou všech.

List Financial Times přinesl před pár týdny na titulní straně text, který citují sociologové po celém světě: příjmy pracujících se letos celosvětově snížily o deset procent. To je to samé, jako když zanikne celosvětově 500 milionů pracovních míst. U nás evidentně k masovější nezaměstnanosti teprve dojde. A to bychom měli připomínat, aby se na to důkladně připravili občané i stát.

Budeme-li se tvářit zase jako šampióni v malé nezaměstnanosti, dožene nás za krátký čas nezaměstnanost, jako to učinil covid-19.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít