Klamný příspěvek uvádí, že měl tvrzení o neexistenci Česka prohlásit generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres v projevu z přelomu srpna a září 2023. Ve skutečnosti se ale v databázi oficiálních prohlášení generálního tajemníka žádný podobný projev, který by se vyjadřoval v daném období k České republice, nenachází.

„Příspěvek má v sobě celou řadu holých nesmyslů,“ komentuje šířenou dezinformaci děkan Stanislav Balík. „Za prvé to, že něco by měl prohlásit generální tajemník OSN, to je sice věc, která by mohla teoreticky nastat, ale o tom, jestli je stát suverénním státem a jestli je členem Organizace spojených národů, tak o tom nerozhoduje jenom generální tajemník,“ upřesňuje.

Referendum a Benešovy dekrety

„Česká republika po rozdělení Československa 1. ledna 1993 není suverénním a ani právním státem, protože rozdělení neproběhlo dle Ústavního zákona č. 327/1991 Sb. o referendu a ani podle Benešových dekretů,“ píše se v úvodu dezinformačního příspěvku, který se šíří po facebooku.

Ústavní zákon o referendu z července roku 1991 v prvním článku stanovoval, že v referendu mohou být občanům předloženy zásadní otázky ve formě státoprávního uspořádání České a Slovenské federativní republiky.

Ve druhém odstavci článku se ale píše, že referendum by bylo potřeba jen v tom případě, že by jednostranně některá z republik chtěla vystoupit z federace. Taková situace nenastala.

Roku 1992 podepsali český premiér Václav Klaus se slovenským předsedou vlády  Vladimírem Mečiarem dohodu o rozdělení Československa. Oba premiéři se společně shodli na zániku federace. Nedošlo tedy k vystoupení některé ze zemí z federativní republiky a federace tak formálně zanikla jako celek.

Poté odsouhlasilo československé federální shromáždění ústavní zákon, že federace zanikne a nástupnickými státy se stanou Česko a Slovensko. „Osobně považuji ústavně právní řešení za zcela konformní a legitimní a bylo provedeno, aniž by došlo k porušení zákona nebo ústavního zákona o referendu,“ uvádí děkan.

Zmíněné Benešovy dekrety vydával Edvard Beneš jako prezident exilové vlády v letech 1940 až 1945 a po druhé světové válce byly uznány za součást právního řádu Československa. Při rozdělení federace však nehrály žádnou roli. „Pohybujeme se ve čtyřicátých letech minulého století, což s rokem 1992 a 1993 nemá vůbec žádnou souvislost,“ říká Balík.

Česko s. r. o. 

Příspěvek dále tvrdí, že neboť „nebylo Česko odsouhlaseno ani jedním sousedním státem za legitimní“, tak je pouze „samosprávnou oblastí s názvem Česká republika LTD registrovanou pod číslem 04706528 v Londýně jako společnost s ručením omezeným“.

V obchodním rejstříku Spojeného království sice skutečně lze pod tímto číslem dohledat společnosti pod názvem Česká republika, jedná se však o soukromé subjekty, které nejsou s českým státem nijak spjaty, a které tak nemohou být právním nástupcem státu. 

„Stát je subjektem mezinárodního práva veřejného, a to klade určité podmínky pro to, aby mohl existovat,“ podotýká Balík. „Společnost zapsanou v Londýně nikdo nikdy jako stát neuznal a z tohoto důvodu ji vůbec nelze za stát považovat."

Česká republika vznikla na základě ústavního zákona o zániku České a Slovenské Federativní Republiky k datu 1. ledna 1993. Její nezávislost, na rozdíl od tvrzení v příspěvku, sousední Německo, Rakousko i Polsko uznaly. Za nástupnický stát Československa označila Česko i Organizace spojených národů.

„To, že jsou Česká a Slovenská republika vnímány jako stát dokumentuje nejenom to, že byly uznány i jinými státy, ale že jsou i řádnými členy OSN, že mohou vstupovat do různých mezinárodních právních subjektů, jako je Evropská unie nebo NATO,“ dodává Balík. 

„Nebyly uznány jen tak de facto nějakou náhodou, ale byly uznány de iure, tedy při zachování všech pravidel mezinárodního práva. Jejich postavení je tak zcela nezpochybnitelné,“ zdůrazňuje.

Anna Kopecká Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít