Tomio Okamura (SPD) se ohání zdravým rozumem, když útočí na EU a média. Neúspěšný kandidát na prezidenta Petr Hannig dokonce založil přímo Stranu zdravého rozumu, která se později přejmenovala na ROZUMNÍ – stop migraci a diktátu EU.

Není vůbec náhodou, že se důvěra v racionální uvažování občanů zmocňuje politiků právě v době, kdy roste obliba nejrůznějších konspiračních teorií a po internetu a sociálních sítích se šíří zaručené zprávy o tom, jak je ve skutečnosti všechno jinak, jak nás elity a mainstreamová média klamou a jak jsou nejrůznější vědecké poznatky – od změn klimatu po očkování proti covidu – jen výmyslem těch, kteří na nás chtějí vydělat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Vávra: Víra ve zdravý rozum na scéně

Tomuto konfliktu mezi výsledky vědeckého poznání a šířícími se konspiračními teoriemi se ve svém vánočním poselství věnoval i prezident Miloš Zeman. Ani on neodolal pokušení vyznat se z víry ve zdravý rozum. Bohužel to poněkud popletl a lidi spíše zmátl.

Nejdříve nabádal své spoluobčany, aby věřili vědcům, nikoli protirouškové a protiočkovací propagandě. Apeloval, abychom nosili roušky a nechali se očkovat.

Vzápětí ale vyzval veřejnost, aby v otázce probíhajících klimatických změn vědcům naopak nevěřila. Zde máme podle prezidenta republiky věřit svému zdravému rozumu, který ví, že prší, nikoli takzvaným klimatickým šílencům, kteří nás varují před suchem.

Stromy nerostou do nebe

Je docela příznačné, že na zdravý rozum se politici často odvolávají právě v souvislosti s důsledky klimatických změn. Například při loňské mezivládní konzultaci mezi Českou republikou a Polskem se Andrej Babiš a jeho polský protějšek Mateusz Morawiecki shodli v tom, že je potřeba se bavit o ochraně životního prostředí, ale musíme prý zachovat zdravý rozum.

Můžeme rovněž vzpomenout Václava Klause staršího, jako pionýra popírání klimatických změn. I on se odvolával na osobní zkušenosti.

Politici ohánějící se zdravým rozumem buď přímo, nebo nepřímo navádějí ostatní, aby nevěřili vědcům, intelektuálům a elitám, ani mainstreamovým médiím. Jejich adorace zdravého rozumu obyčejných lidí implikuje, že existuje ještě nějaký jiný – tedy nezdravý rozum. Tento nezdravý rozum je výplodem univerzitního vzdělání, vědeckého bádání a namyšlených novinářů a intelektuálů.

Politici, kteří se zaklínají zdravým rozumem, veřejnost především uklidňují, že není třeba být moc chytrý, mít dostatečné vzdělání a znát fakta. K tomu, abychom si určili správný názor, stačí rozhled, který jsme si učinili na základě vlastních zkušeností, případně zděděných moudrostí našich předků. Proto se víra ve zdravý rozum často pojí s nacionalismem a obavami o ztrátu identity.

Převzato z Plusu

Politici oslavující zdravý rozum netouží po racionálně uvažujících občanech. Jejich cílem jsou naopak důvěřiví a ovladatelní voliči. Jde o instrument politiky založené nejen na odporu vůči establishmentu, ale i intelektuálním elitám, rozumu a poznání. Tedy té politiky, která bývá označována za populistickou.

Nicméně ani zde stromy nerostou do nebe, jak ukazuje vývoj ve Spojených státech. Příznačné je, že i porážka Donalda Trumpa je pro mnohé naše politiky rovněž prohrou zdravého rozumu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít