Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Trump má fanoušky v české koalici i opozici. Domýšlejí ale své postoje?

O názor premiéra a ministrů za ODS jsme ochuzeni, poněvadž se ze svých ústavních funkcí nechtějí vměšovat do vnitřních záležitostí jiné země. Postoj jejich kolegů by se dal popsat jako starosvětská podpora jakémukoli republikánovi proti jakémukoli demokratovi. A to v situaci, kdy i ti nejkonzervativnější konzervativci, jako je bývalý viceprezident Dick Cheney, se postavili za demokratickou uchazečku Kamalu Harrisovou.

Důvod, proč Trumpovi drží palce babišovci a okamurovci, ale nevězí ve stranické značce nebo v upřednostňování pravicových receptů před levicovými. Nalezneme jej ve stylu politiky, který učaroval Trumpovým následovatelům napříč planetou. Patří k němu silácká rétorika plná nepodložených a falešných výroků, šermování vládou pevné ruky, otevřený populismus stavějící plebs proti elitám, bagatelizování lidských práv, zejména práv menšin, ale především notná dávka nacionalismu a izolacionalismu.

Trump a jeho věrní se s ničím moc nepářou. V jejich světě lze jediným telefonátem ukončit válku na Ukrajině a přes noc zatočit s migrací. Neuznávají oponenty, ale ani volební výsledky, pokud nemluví v jejich prospěch. O mnohém vypověděl útok na americký Kongres po minulém Trumpově nezvolení.

Prozření se nerýsuje

Stěžejní poselství Trumpova tábora ale směřuje k jedincům, kteří mají pocit, že na ně a jejich problémy dosavadní mocní zapomínali a že doplácejí na ty šťastnější.

Jsou to vesměs lidé, kteří touží po starém dobrém, hlavně však přehledném a bezpečném světě. Než se učit souhře s jinými státy či národy, to raději svůj dvorek zamknout a obehnat ostnatým drátem.

A tak Trump staví na první místo Ameriku, Orbán Maďarsko, Fico Slovensko a Babiš Česko. V jedné zemi za druhou roste vliv krajní pravice, naposledy zvítězila v Rakousku. V Evropském parlamentu se ustavily hned tři opoziční frakce opírající se o skalní konzervativismus a tradicionalismus, od relativně umírněných Evropských konzervativců a reformistů přes Patrioty pro Evropu až po Evropu suverénních národů.

Odkud se vůbec bere přesvědčení, že když budeme všichni hrát na vlastní triko a podle svých not, fenomény, jako je klimatická změna nebo migrace z chudých, vysychajících a vojenskými konflikty drásaných končin, zvládneme snadněji?

Jaký přínos má rozsévání nenávisti, vyprazdňování a hrubnutí politiky? Nehrozí pak opakování „koncertu velmocí“, který malým zemím typu České republiky nic dobrého nepřinese? Neměli bychom se mezi prvními bát arogance a přehlíživosti, ale též nevyzpytatelnosti, která by se do Bílého domu vrátila s Donaldem Trumpem?

Dokud se ale stoupenci liberální demokracie nezamyslí nad chybami, které sekají jako Baťa cvičky, nebude co slavit, ani když se prezidentkou stane Kamala Harrisová. Nelze totiž donekonečna trpět rozevírání nůžek mezi bohatšími a chudšími regiony a sociálními skupinami.

Nelze donekonečna sledovat, jak globalizace jedny povznáší a druhé ničí. Nelze donekonečna používat dvojí metr ve vztahu ke globálním institucím a mezinárodnímu právu. A už vůbec nelze uvažovat o sympatizantech protivníků jako o lůze či spodině.

Zatím se ale žádné prozření nerýsuje. Tudíž nám nezbývá, než se děsit, co přijde dál. Například jak by se na české společnosti podepsala spolupráce dosud znesvářených Trumpových fanoušků ve Strakově akademii.

Autor je politický analytik. Komentář si můžete i poslechnout v přehrávači na začátku článku.

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít