Migrace stále rozděluje společnost, ale nemusela by
Představme si na chvíli, že Česko je přírodní ráj na zemi: žádné sucho, ale zelené louky, lesy, mokřady, úrodná půda bez eroze.
Všude dostatek vody, kterou v krajině zadržují meze, poldry, členitá pole s rozličnými plodinami. Po kůrovci ani vidu ani slechu, zdravé lesy jsou oázou pro zvěř, borůvky i turisty. Jak se v takové české zemi žije lidem? Strašně.
18 štěpících linií v české společnosti: podívejte se, co nás nejvíc rozděluje a co spojuje
Číst článek
Společnost je vyděšená hrozbou sucha, očekává zkázu lesů i luk, je hluboce rozdělena v názoru na déšť, bouřky, lesní a polní choroby. Bez oddechu o nich totiž hovoří politici: ministři, poslanci, koalice i opozice. Ráno, v poledne i večer straší lidi.
Absurdní konstrukce? Právě takhle to v Česku funguje u jiného tématu – u migrace. Podle průzkumu Rozděleni svobodou – Česká společnost po 30 letech, který si zadal Český rozhlas, je právě migrace tématem nejvíce štěpícím společnost. Země bez migrantů vyděšená migranty. Politiky vystrašená.
Představme si na chvíli jinou realitu: od roku 2015, kdy do Evropy zamířil víc než milion lidí ze Sýrie, Afghánistánu a dalších zemí, říkají premiéři, prezident, ministři i poslanci české veřejnosti: nebojte se, zvládneme to. Vážení spoluobčané, Evropa i my máme vážný problém, na takovou migrační vlnu nejsme nyní připraveni, ale umíme rychle jednat.
Politici a nesmyslné představy
Dohodneme evropské řešení, zajistíme hranice, zavedeme rychlý systém posuzování příchozích, prosadíme, že do země přijmeme jen takové migranty a uprchlíky, které budeme chtít.
Umíme takové vybrat, prověřit a na minimum snížit bezpečnostní riziko. Můžeme být solidární a musíme být opatrní. Není důvod k panice, jsme bohatá země a máme profesionální státní aparát.
I to je absurdní představa. Bohužel. Takhle zodpovědné a nebojácné politiky nemáme, čest pár výjimkám.
Martin Buchtík, ředitel agentury STEM a jeden ze spoluautorů rozhlasového výzkumu Rozděleni svobodou, popisuje postoje k migraci takto: „Debata ve společnosti není černobílá. Nevede se o tom, jestli přijmeme všechny, nebo vůbec nikoho, ale koho a za jakých podmínek. Spíš se tu projevuje nedůvěra velké části veřejnosti v český stát, že dokáže zájemce o pobyt a práci v Česku správně vybrat.“
To je důležité zjištění. Společnost není osudově rozdělená v pohledu na migraci. Jistě, ty společenské třídy, jejichž členové více ovládají cizí jazyky, mají menší obavy, lidé starší a méně vzdělaní mají obavy větší.
Sociolog Buchtík ale dodává: „Ani oni neříkají, že by cizince neměli rádi, ale že jistější bude nepřijímat nikoho… Jediné, na čem se širší veřejnost shodne, je proklamace - pojďme pomáhat v místech, kde ty problémy vznikají.“
Což je zase doklad, jak politici vnášejí do společnosti nesmyslné představy. Jednoduchý důkaz: v roce 2015 byl největší počet lidí v pohybu ze Sýrie, kde tou dobou už čtvrtým rokem zuřila občanská válka.
Podle vyšetřování OSN použil prezident Asad jen chemické zbraně proti vlastnímu obyvatelstvu v letech 2014, 2015 a 2017. Jak by tohle chtěla řešit česká vláda v Sýrii? Všechny světové mocnosti jsou na to krátké.
Výzkum tedy dokládá dva závěry: ani v nejpalčivějším tématu – pohledu na migraci – není česká společnost rozdělena nesmiřitelně a nepřekonatelně. A politici by mohli i tyto rozdíly výrazně zmírnit. Zatím usilovně pracují na opaku.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus.
Pro Evropskou unii byl rok 2024 hlavně přípravou na tuhou realitu toho dalšího
Karel Barták
Nebyl to špatný rok, ale voliči to vidí jinak
Kateřina Perknerová
Rok 2024 v české politice. Přehnaná gesta, slabé výsledky a předvolební nervozita
Lukáš Jelínek
Bidenovy milosti. Ať prezident nechá Trumpa útočit
Eduard Freisler