Mladí voliči – včera velebení, dnes proklínaní

Není to zas tak dlouho, co byli mladí voliči velebeni za to, jak hlasují. Pokud se podíváme na volby do Evropského parlamentu v roce 2019, byli to právě prvovoliči a mladí do 30 let, kdo masivně podpořil vzestup zelených a progresivistických stran. Je teď opravdu tak překvapivé, že se mladí voliči nechávají strhnout emoční vlnou, která se zrovna valí Evropou?

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kdy se u nás stává člověk plnoletým a tedy i dospělým?

Kdy se u nás stává člověk plnoletým a tedy i dospělým? | Zdroj: Shutterstock

V kontextu střední Evropy to pak byli mladí, kteří svou volbou přispěli ke konci Andreje Babiše (ANO) v premiérském křesle. Mladí také mohutně stáli za tím, že si Slovensko odpočinulo od premiérování Roberta Fica mezi lety 2018 až 2023.

Přehrát

00:00 / 00:00

David Klimeš: Mladí voliči – včera velebení, dnes proklínaní

Ale takhle jednoduché to s mladými není. Není to jen kopie části postarších liberálních elit.

Z volebních dat i různých průzkumů vyplývá, že základním motivem – a zcela pochopitelným – je zájem zpochybnit dosavadní pořádky, pokud se mladým nezdají příznivé.

V eurovolbách 2019 to znamenalo v Evropě příklon k zeleným a liberálům, v eurovolbách 2024 příklon k mnoha krajně pravicovým stranám.

Nic nového pod sluncem

Abychom naředili to aktuální hudrování nad tím, jak mladí v Česku i v mnoha evropských státech nyní volili. Hlavním heslem přeci bylo, aby se mladí o politiku vůbec zajímali. A to splnili.

Ještě v roce 1999 v eurovolbách mladí volili méně často, než bylo zvykem u starších generací. Postupně se to měnilo a v roce 2019 už voličská účast mladých dosáhla v mnohých státech rekordu. Letošek to jen potvrdil. Takže zájem mladých o Evropu je nesporný a to je pozitivní zpráva.

Průzkumy vs. výsledky: Piráti i SPD se propadli. ‚Ztratili svůj protestní étos,‘ říká analytik

Číst článek

Jiné je to s jejich uvažováním o politice. Mnozí liberální myslitelé měli v minulých letech za to, že neradostné pořádky v Česku i v jiných zemích může změnit právě nástup mladých voličů.

Ale toto snění zapomínalo na dosavadní politologické poznatky. Když například v roce 2007 snížili Rakušané volební právo na 16 let, nebodovali ani tak mainstreamové strany, ani z alternativní nabídky Zelení, ale krajně pravicoví Svobodní.

Je tedy opravdu tak překvapivé, že v aktuálních eurovolbách mezi mladými Němci nejvíce brala krajní Alternativa pro Německo? Mezi mladými Francouzi Národní sdružení Marine Le Penové?

A že podobně si mladí vybírali i v mnoha dalších státech od Španělska po Polsko? V neposlední řadě nezapomínejme ani na Česko, kde skoro 40 procent voličů nového europoslance Filipa Turka byli voliči do 24 let.

Když selfie nestačí

Zdá se tedy, že mladé na počátku jejich volební cesty láká především silný emocionální příběh. Někdy to může přinést body progresivním silám, jindy těm, kteří vzývají minulý svět.

A vlastně na tom není nic moc překvapivého – pokud není zrovna vrchol prosperity, tak volit v 18 letech status quo asi ani nejde příliš očekávat.

Příklon mnoha mladých ke krajním silám je tedy jistě varující, ale je to také docela dobré vystřízlivění pro některé mainstreamové politiky, kteří si až dosud mysleli, že když budou fotit dostatek selfies na instagram, tak mají hlasy mladých hned v kapse.

Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky

David Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme