Nerovnosti rostou. Jen si jich nejsme vědomi

Inaugurace Donalda Trumpa byla pozoruhodná v mnoha ohledech, mimo jiné i tím, kým se při ní obklopil: v předních řadách totiž seděli byznysmeni z amerického technologického průmyslu patřící k nejbohatším lidem planety, teprve za nimi členové a členky nastupující vlády.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Podnikatel Jeff Bezos, generální ředitel Alphabet Sundar Pichai a podnikatel Elon Musk na inauguraci Donalda Trumpa

Podnikatel Jeff Bezos, generální ředitel Alphabet Sundar Pichai a podnikatel Elon Musk na inauguraci Donalda Trumpa | Zdroj: Abaca Press / Alamy / Profimedia

Ačkoli i ti tvoří nejmajetnější americký kabinet v dějinách, přesto je tato symbolická hierarchie vypovídající – za Atlantikem očividně velké peníze politickou moc převzaly už zcela nepokrytě. I když zrovna ve Spojených státech hrály v politice velkou roli vždy, nezdráhá se nyní bývalý prezident Biden místo o demokracii mluvit už o vyslovené oligarchii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Nerovnosti rostou. Jen si jich nejsme vědomi

Mezinárodní organizace Oxfam nám k této názorné případové studii pro rostoucí nerovnosti dodala i čísla. Za poslední rok rostly majetky nejbohatších třikrát vyšším tempem než v roce předchozím. To vedlo k tomu, že dolarových miliardářů přibylo o 204 a celosvětově jich je nyní na 2800.

V průměru si každý den roku polepšovali o dva miliony dolarů, deset nejbohatších z nich dokonce o neuvěřitelných sto milionů za 24 hodin. Pro ty zároveň platí, že i kdyby o 99 procent svého majetku přišli, stále by miliardáři zůstali.

Že se jedná o nárůst nerovností, a tím pádem de facto bohatnutí jedněch na úkor druhých, a ne žádnou všeobecnou prosperitu, ukazuje pohled na druhý konec žebříčku – ve stejném období podle Oxfamu globální počet chudých stagnoval a počet hladovějících lidí dokonce stoupnul.

Neudržitelná spirála

Rozevírání nůžek můžeme koneckonců setrvale sledovat i v české společnosti. Procento nejbohatších u nás vlastní skoro 40 procent majetku, vyloženým miliardářům ho patří více než čtvrtina, což představuje daleko vyšší koncentraci majetku, než je obvyklá přinejmenším na západ od nás.

Nejbohatším Čechem je Křetínský se 390 miliardami, z trůnu sesadil Kellnerovou. Nejvíc si pohoršil Babiš

Číst článek

Je to důsledek nespravedlivé transformace a politiky, která od té doby kumulaci majetku nebrzdí žádnými podstatnějšími odvody, zatímco dopracovat se k významnějšímu majetku z vysoce daněné práce je už v podstatě vyloučeno.

Lidé v dolní části spektra mají život naopak čím dál tím těžší. Kdo ví, jak dlouho ještě potrvá, než se vzpamatují z obřího propadu kupní síly jejich mezd a platů v důsledku inflace. Třetina domácností končí kalendářní měsíc zadlužená nebo na nule, rozsáhlá část nájemníků by činži neuplatila bez dávek, potravinové banky zaznamenávají rekordní zájem.

Jak ukázal jeden starší výzkum, této nerovné reality si přitom vůbec nejsme vědomí. Lidé v Česku odhadují, že pětině nejbohatších patří zhruba polovina majetku, ve skutečnosti to je ale až 80 procent. Stejně chybně předpokládají, že nejchudší pětina lidí u nás si mezi sebou stále rozdělí kolem 10 procent majetku, ta ale reálně nemá vůbec nic.

Forbes znovu uvedl Kellnerovou mezi nejbohatšími lidmi světa. Nejvíce jich je v žebříčku z Ameriky a Číny

Číst článek

Za ideální by přitom dotazovaní považovali, aby všichni měli více méně stejně – jen nejbohatším 20 procentům by dopřáli okolo 30 procent majetku, a to by stáhli těm nejméně movitým. Tato pětina by si tak přišla pouze na něco přes 10 procent celkového majetku.

Je paradoxní, že podobně vycházejí stejně designované výzkumy všude po světě – lidé nerovnosti dramaticky podceňují a intuitivně touží ne po zcela rovné společnosti, ale takové, kde nerovnost dosahuje pouze omezených, rozumně odůvodnitelných rozsahů. Svět se však v posledních dekádách ubírá směrem přesně opačným.

Klíčovým důvodem je zřejmě to, co vedle otázky bazální spravedlnosti a ohledů na ty méně šťastné trpící hladem a chudobou akcentuje ve své zprávě i Oxfam: Neúměrný majetek se v určitém bodě promění v politickou moc a hlasy jednotlivých lidí přestávají mít i v nominálně demokratických společnostech stejnou váhu, i když právě to je jejím základním předpokladem. Bohatí si zkrátka umí skrze politický vliv svoje bohatství a jeho rozmnožování pohlídat.

Zakročit proti rok od roku vyšším reportovaným nerovnostem tak je zároveň rok od roku také nemožnější. Ačkoli tak Oxfam každoročně přináší řadu rozumných, v zásadě nikterak radikálních návrhů, co by se dalo dělat – kupříkladu už jen jednomístná daňová sazba na ty opravdu největší jmění by zachránila lecjaký veřejný rozpočet, důchodový systém nebo školství – nezmění se zcela jistě opět vůbec nic. Otázka je jen, jak jednou tato neudržitelná spirála skončí.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme