Ústřední otázkou voleb bude, jak silná nakonec skončí pravicově extremistická AfD, která v průzkumech figuruje s pětinovou voličskou podporou na druhém místě za křesťanskými demokraty z CDU/CSU, jakkoli s poměrně velkým odstupem. Všechny strany dosavadní koalice však extremisté nechávají až za sebou, což je alarmující.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Trhliny v německé hrázi proti extremismu

Ve prospěch AfD se na sklonku roku rozhodl angažovat miliardář a neformální člen americké vlády Elon Musk, a to jak skrze svou síť X, tak dokonce i ve významných německých tištěných novinách.

Jde o vměšování do vnitřních záležitostí země v podobě, která byla donedávna těžko představitelná, a pozici AfD, kterou dosud německá politika, média i rozsáhlé části společnosti důsledně ostrakizovaly, zcela jistě posílí. Zasáhnout klasickými nástroji upravujícími volební kampaně proti tomu však není dost dobře jak.

Nebezpečná taktika

K drolení přísného odstupu nicméně přispívají i samotní němečtí političtí aktéři. U sousedů je pro zadržování pravicově extremistického vlivu zaužívaný obraz „protipožární zdi“ – jako by bylo třeba zabránit nebezpečí šířícího se ohně.

Tato hojně skloňovaná zeď však v posledním lednovém týdnu dostala opovážlivou trhlinu, ne-li přímo díru, když předseda CDU a pravděpodobný příští německý kancléř Friedrich Merz vědomě akceptoval hlasy AfD, aby parlamentem protlačil usnesení ke zpřísnění migrace.

Šlo o reakci na tragický útok odmítnutého žadatele o azyl v Aschaffenburgu jen pár dní předtím, při kterém zemřelo dítě a jeden dospělý.

Problém nespočívá ani tak v požadavku na změnu kurzu ohledně azylové politiky – ten má v Německu většinovou podporu. Spíše v tom, že nezávazným usnesením se už končící vláda stejně nebude zabývat, nadto platí za jisté, že je z většiny protiprávní.

Merzovi však tento symbolický akcionismus stál za prolomení velkého tabu německé politiky. To způsobilo o to větší skandál, že k němu došlo ve stejný den, kdy se v Bundestagu pietně uctívala památka obětí holocaustu. S napětím se tak očekávalo, jak se celá věc propíše do předvolebních průzkumů.

Nakonec se zdá, že Merzovi poněkud překvapivě neuškodila, jeho CDU zůstala na svém. Zároveň se však po celém Německu v reakci na jeho počínání konají obrovské demonstrace, dost pravděpodobně tak jde ze všeho nejvíc o vyostřující se polarizaci ohledně tématu migrace, podílu AfD na politickém rozhodování a taktiky konzervativců.

Není přitom bez zajímavosti, že migrace zdaleka není pro německé voliče s pohledem na volby tématem nejdůležitějším – před ním figuruje například otázka války a míru či starost o ekonomickou situaci.

Společné hlasování, nebo zákaz?

Bezradnost, jak k extremistickému, antisystémovému aktérovi, jako je AfD, přistupovat, každopádně přetrvává. Ani Merz ji nechtěl v prvé řadě legitimizovat či posílit, spíš doufal v to, že jí svým krokem alespoň část voličů odláká.

Výzkumy však dlouhodobě ukazují, že tato strategie nefunguje, že se spíš jen celý diskurz posouvá doprava, lidé ale nakonec stejně volí „originál“.

Je mimořádným paradoxem, že ve stejném týdnu, kdy CDU přizvala AfD k politickému rozhodování, Bundestag zároveň projednával možnost jejího zákazu.

Od poslanců se k tomu sešly dokonce hned dva podněty. K žádnému závěru se ale nedospělo – nyní, když už strana jednoznačně svou silou i radikalitou naplňuje podmínku ohrožení systému, už je pravděpodobně zároveň příliš pozdě na to ji jen tak zakázat.

Zůstává tedy velkou otázkou, jak Německo k extremistům bude přistupovat do budoucna. Součástí příští vlády zcela jistě nebudou – prozatím.

Merzův krok však dal do pohybu posun, o kterém zatím nikdo netuší, kde se zastaví. Že si tím pořádně zkomplikoval sestavování vlády se Zelenými nebo sociálními demokraty, jedinými svými možnými koaličními partnery, je naopak jisté.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít